Výběr jazyka
Cz
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Web není aktualizován od roku 2012

3. Počátek školního roku 2009/2010

Autoevaluační aktivity úzce provázané s následnými snahami zlepšovat práci i image školy nepřinášejí jen samá pozitiva. V denním životě školy se promítají i do řady různě obtížných a mnohdy „za pochodu“ řešených situací. Následující výčet jak přínosných, tak i problematičtějších skutečností doprovázejících až do počátku roku 2009/2010 realizaci autoevaluačních procesů na ZŠ Mozartova je zpracován na základě zkušeností učitelů i vedoucích pracovníků této školy.

Dosavadní pozitiva, přínos, silné stránky autoevaluce

  • díky pozitivním výsledkům z prvních šetření konečně zažívá škola pocit úspěchu, což je po prodělaných obavách ze zrušení školy pro pedagogický sbor silnou motivací,

Pedagogický sbor školy

  • v dubnu 2005 přichází uznání práce školy od České školní inspekce (dále ČŠI), ve zprávě je uvedeno: „Škola příkladným způsobem sleduje, zjišťuje, a hodnotí výsledky vzdělávání. ... Způsob zpracování, analýzy a hodnocení poskytuje učitelům, žákům i rodičům objektivní zpětnou vazbu o kvalitě vzdělávání, důsledně jsou přijímána opatření k eliminaci nedostatků. Počítačově zpracované statistické údaje včetně grafických analýz o výsledcích studia jsou zdrojem potřebných informací a zároveň zpětnovazebným materiálem sloužícím k sebeevaluaci školy“,
  • zvládnutí autoevaluačních aktivit v rámci projektu „Bridges across Boundaries“ zvyšuje nejen prestiž školy, ale i sebevědomí pedagogů, kteří na rozdíl od mnoha dalších škol již „ví jak na to“ při plnění povinnosti vlastního hodnocení školy i vytvoření autoevaluační pasáže ve školním vzdělávacím programu,
  • dobré hodnocení práce školy ze strany rodičů i žáků jí přináší bezproblémové naplnění žáky do té míry, že vedení školy začíná přemýšlet o kapacitě školy, což školu posiluje ve vztahu ke zřizovateli,
  • ustaluje se harmonogram pravidelných autoevaluačních aktivit školy a vzniká specifická sada vlastních evaluačních nástrojů, jako kritérium kvality je brána skutečnost, že v čase nedochází ke zhoršení spokojenosti aktérů školního života či výsledků vzdělávání žáků,
  • jestliže v počátcích jdou podněty k autoevaluačním aktivitám od ředitele školy, který je výraznou vůdčí osobností, tzn. „shora dolů“, začínají být postupně učitelé více aktivní, po počáteční nejistotě přicházejí i se svými nápady a návrhy („zezdola nahoru“),
  • každoroční monitoring výsledků vzdělávání žáků založený na systematickém vyhodnocování pololetní klasifikace, úspěšnosti při přijímání na střední školy, výsledků čtvrtletních prací žáků atd. je ještě „jištěn“ účastí žáků ve srovnávacích testech a nedovoluje škole podlehnout „provozní slepotě“,
  • rodiče testování (a tedy sledování výkonnosti) vítají a podle ředitele školy dokonce i vyžadují: „chtějí víc než čtvrtletky“,
  • poznatků z autoevaluace je systematicky využíváno ve prospěch zlepšení práce školy,
  • jak vyplývá z rozhovorů autorky textu s učiteli školy na počátku školního roku 2009/2010, zajímají se aktivně o její rozvoj, což ředitel komentuje následovně: „Každý hraje rád za vítězné družstvo. V letošním roce nastupovalo v Olomouci nejméně prváků, ale letos Mozartova nabírá nejvíce prváků ze všech škol – 69 jich nastupuje, začínali jsme kdysi s 18 žáky.

Nástup dětí do první třídy

Registrovaná negativa, rezervy, slabé stránky autoevaluace

  • autoevaluační procesy a z nich pramenící rozvojové aktivity školy znamenají pro učitele nárůst práce, někteří si stěžují na nedostatek času a někteří přece jen stále nechápou, proč „se musí“ vše dělat,
  • časem dochází k četným personálním změnám (v průběhu sedmi let se jedná o obměnu 43 pracovníků), výraznější odchody pracovníků jako reakce na nastavené trendy práce školy se odehrávají ve dvou hlavních vlnách, první při nástupu stávajícího ředitele školy do funkce v roce 2003 a druhá v roce 2008,
  • ve velmi pozitivně laděné inspekční zprávě ČŠI z roku 2008 se vzhledem k provádění autoevaluace školy objevuje zmínka o chybějících návrzích příslušných opatření (Příloha 5: Inspekční zpráva 2008) a ředitel školy tuto připomínku plně akceptuje se slovy, že „zřejmě musí být realizované skutečnosti i více vypapírovány“,
  • počínaje rokem 2006/2007 je ředitelem každoročně zpracovávána „Zpráva o autoevaluaci školy“ v rozsahu daném potřebami školy, kvůli povinnosti zpracovávat vlastní hodnocení školy v podobě dané příslušnou vyhláškou však je ředitel postaven do situace, kdy by měl alespoň jednou za tři roky vypracovat i formální verzi zprávy vlastního hodnocení školy,
  • snaha vedoucích pracovníků školy „skládat účty“ z její práce v prokazatelné formě (tzn. dokládat úspěšnost „papírově“) se v počátcích zaměřuje jen na „výstupy“, kdy jsou „kvantifikovány“ výsledky srovnávacích testů, čtvrtletních prací, klasifikace, úspěchy v soutěžích a olympiádách apod.; poté se pozornost začíná přesunovat i na postižení kvality vyučovacích procesů, což vede k prvním náznakům jejich standardizace; tato skutečnost však v sobě skrývá možné riziko omezení míry učitelské autonomie,
  • celkově je v čase neustále stupňován tlak na výkonnost učitelů, což si ředitel školy uvědomuje a komentuje: „hlavní je spokojené děcko, rodič který škole fandí a to i tehdy, když to má nějaký dopad na učitele... dále samozřejmě spokojený zřizovatel a ČŠI... “.

Nahoru