První okruh opatření
V lednu 2011 pracovní skupina pracovala na konkretizaci všech třech opatření. Pokud se týká prvního opatření (boj proti kyberšikaně) konkrétní kroky šly několika směry.
Nejprve bylo naplánováno teoretické proškolení učitelského sboru. Provedla jej preventistka školy spolu s příslušnicí Policie České republiky – oddělení pro počítačovou kriminalitu. Pro některé vyučující byly informace podložené konkrétními příklady překvapující a pomohly k tomu, aby si vyučující uvědomili závažnost takových jevů.
Indikátorem byly evaluační listy ze semináře, kde 54 % vyučujících přiznalo, že o tomto jevu neměli jasnou představu, a 85 % účastníků ohodnotilo kvalitu tříhodinového semináře nejvyšší známku.
Další akce proti kyberšikaně probíhaly v několika směrech:
- Pro třídy nižšího gymnázia byly připraveny besedy s pracovnicí policie o kyberšikaně. Besedy probíhaly v počítačové učebně a pracovnice policie je prokládala konkrétními příklady, které měla připraveny ve své prezentaci. O zájmu žáků svědčilo například i to, že beseda, které jsem se také účastnil, se díky jejich dotazům protáhla o hodinu.
- 20 zájemců o danou problematiku pak bylo vybráno do rozsáhlejšího programu. Měli několik setkání, kde si formou besedy rozšiřovali své znalosti a pracovali také na změně postojů k tomuto jevu.
Signifikantní je pro tuto postupnou změnu vyjádření jednoho účastníka peerprogramu, žáka kvarty: „Já si vždycky myslel, že to je jen taková sranda. Taky jsem se jednou takového útoku zúčastnil několika poznámkami. Teď si uvědomuji, že to asi není správné. Když jsem teď slyšel o tom, jak to může na lidi působit, tak si dám příště pozor.“.
Tito studenti byli vyškoleni jako tzv peer-isté, kteří iniciativně připravili krátké pásmo o vztazích mezi spolužáky, do kterého zahrnuli i poznatky z oblasti kyberšikany. S tímto programem pak s úspěchem vystoupili na několika základních školách.
Třetí oblastí aktivit byla informace pro rodiče na třídních schůzkách v měsíci únoru. Bohužel, tato oblast nebyla podchycena žádným evaluačním procesem. Byla však nečekaně evaluována průběhem a řešením konkrétní události.
V průběhu dalších měsíců roku 2011 se ukázalo jako nejdůležitější naplnění prvního opatření – kyberšikana. Vedení školy muselo totiž řešit konkrétní případ z této oblasti, neboť došlo k útoku na jednu žákyni školy prostřednictvím Facebooku. Příznačné bylo, že na tuto šikanu upozornili právě studenti, zařazení do peer programu. Informovali vedení školy poměrně brzo po vypuknutí této aféry. To potvrdilo aktuálnost tohoto problému a zároveň umožnilo pracovat v dané třídě s konkrétní situací, kterou všichni žáci ve třídě i na škole prožívali. Zdroj útoku se podařilo lehce zjistit. Chlapec, který se o dívku neúspěšně ucházel, začal proti ní útočil nevybíranými příspěvky, ke kterým vyzýval i ostatní spolužáky. Dívka útoky nesla velmi těžce. Naštěstí vedení školy velmi rychle zakročilo: jednak přímo kázeňsky proti danému chlapci, na druhou stranu situaci využilo jako prostředek prevence proti případným dalším útokům. Spolu s preventistkou ředitelka navštívila danou třídu a problém otevřela k diskusi ve třídě. Dobrá práce s žáky v předcházejícím období vedla k tomu, že se všichni postavili na stranu šikanované dívky a poskytli jí morální podporu.
Ředitelka školy: „Celou situaci se nám díky předchozí teoretické přípravě podařilo úspěšně vyřešit bez trvalých následků hlavně díky spolupráci s rodiči z obou stran. Právě ta rychlost byla v dané situaci rozhodující.“
Výše uváděný Peer program vznikl z vlastní iniciativy studentů. Připravili hodinový program o kyberšikaně, se kterým navštěvují základní školy. Účastní se ho 15 studentů z různých ročníků.
Druhý okruh opatření
Další oblast, která byla systematicky rozpracována, se týkala adaptace žáků při vstupu do školy. Pracovní skupina ji rozdělila do dvou směrů:
- adaptace na vyučovací proces,
- adaptace na nový kolektiv – budování dobrých vztahů ve třídě.
Cílem adaptace na vyučovací proces bylo rozvinutí kompetence k učení u žáků při nástupu do primy a do prvního ročníku gymnázia. Tento cíl byl realizován od září. Součástí byly adaptační pobyty mimo školu a soubor dotazníků v rámci občanské výchovy. Ty měly pomoci žákům ujasnit si svůj učební styl a diskutovat o metodách studie. Jako pomocný evaluační nástroj byl zvolen hospitační formulář Učíme děti učit se, pomocí něhož vedení školy zjišťovalo, jak učitelé ve své výuce rozvíjejí kompetenci k učení. Hospitační archy, které vedení školy zavedlo, podrobně sledovaly tuto oblast. Porady rozšířeného vedení pak sloužily k rozboru práce učitelů.
Adaptace na nový kolektiv byla usnadněna výjezdovým adaptačním pobytem zaměřeným na osobnostní a sociální výchovu. Efekt těchto akcí byl zjišťován dotazníkem, který vyplňovali žáci v závěru pobytu. Jako další nástroj sloužilo pozorování změny v chování tříd po nástupu do školy.
Adaptační kurzy jsou praktikovány na mnoha školách. Tady byly nově zavedeny a znamenaly určitý posun v práci školy.
Třetí okruh opatření
Třetí oblastí bylo proškolení učitelů v oblasti prevence kyberšikany. Proběhlo v měsíci červnu 2011 formou víkendového výjezdního semináře. Jako evaluační nástroj sloužily dotazníkové listy na konci semináře.
Klima školy je dotvářeno i celoškolními akcemi, které mají pěstovat soudržnost žáků napříč třídami a ročníky a pěstovat dobrý vztah ke škole jako takové. K těmto akcím patří například beánie (přijímání nových žáků), vánoční den, stužkovací ples, společné akce pro jednotlivé ročníky, jazykové zájezdy přístupné pro všechny žáky školy, vánoční jarmark, majáles. Při rozhovorech se žáky jsem zaznamenal, že těmto akcím přikládají velký význam a hodnotí je jednoznačně kladně.
Budování klimatu školy, dobrých vztahů mezi učiteli a žáky velmi úzce souvisí s rozvojem sociálního cítění žáků. Proto vedení školy podporovalo takové akce, které k tomu přispívají: akce každý má svého důchodce, návštěva a spolupráce s vesničkou SOS. Programy byly zahájeny ve školním roce 2010/2011. Dobrovolníci z řad studentů dochází do domova seniorů, kde jim pomáhají s nákupem, povídají si s nimi a čtou jim.
Odpověď jednoho studenta na mou otázku, proč to dělá, byla zajímavá. Zpočátku se trochu zdráhal, ale pak hovořil otevřeně: „No, víte, abych to řekl popravdě, účastnila se toho jedna dívka, se kterou jsem chtěl moc a moc chodit. Tak jsem se do té skupiny přihlásil taky. Zpočátku mi to nebylo moc příjemné. Se starými lidmi jsem se nestýkal, protože už nemám ani dědu a babičku. Ale pak jsem se tam seznámil s jedním dědou, a když jsem se s ním začal bavit, zjistil jsem, že to byl bývalý partyzán. Vykládal mi mnoho zajímavého. To mne přivedlo k tomu, že jsem si vybral téma druhé světové války v našem kraji jako seminární práci. Chodím tam stále tak jednou za měsíc.“
V červnu 2011 podstoupily jednotlivé třídy druhé kolo snímání v rámci Barev života. Vedení školy pod vlivem minulých zkušeností věnovalo jeho rozboru více času, proběhlo totiž třístupňově: vedení školy – předmětové komise – třídní testovaných tříd.
Celkové výsledky byly rozebírány na schůzce rozšířeného vedení školy: ředitelka, zástupci, výchovná poradkyně, předsedové předmětových komisí. Konzultantka předkládala srovnání celkových ukazatelů. Celková efektivita učení se zvýšila. Znalosti jsou celkově v logickém systému. Zvýšila se také motivovanost žáků. Tady se projevilo to, že žáci jsou již ve čtvrtém ročníku a blížící se maturita je nutí k větší intenzitě práce.
Sledovaná oblast, na kterou se škola zaměřila (atmosféra ve škole a podpora žáků), byla podrobně diskutována.
Výsledky ukázaly na zlepšení klimatu. Žáci pozitivně hodnotili prostředí školy, možnost mimoškolních aktivit a učitele. Celkově převažoval vstřícný přístup žáků ke škole jako takové, což je důležité pro přenositelnost do života. Určitý problém byl u hodnocení klasifikačního řádu. Je studenty vnímán jako mocenský nástroj a působí kontraproduktivně, není totiž žáky vnímán jako nástroj jejich rozvoje.
Výrazně lépe byla hodnocena žáky situace v jejich třídách. Projevilo se větší stmelení třídního kolektivu. Pracovní skupina to přisuzovala především adaptačnímu pobytu.
Dva vyučovací předměty ale zůstaly v hodnocení studentů negativní, stejné zkušenosti mělo vedení školy také z hospitační činnosti. Podobně negativní výsledek zaznamenalo zkoušení před tabulí. O důvodech tohoto jevu diskutovala pracovní skupina, ale nedošla k jednotnému závěru.
Pracovní skupina vedla o celkových výsledcích rozsáhlou diskusi. Snažila se analyzovat, která opatření vedla ke zlepšení situace v některých ukazatelích. Členové skupiny nakonec konstatovali, že asi největší význam v této oblasti mělo zavedení důslednější kontroly ze strany vedení a diskuse o výsledcích prvního snímání mezi učiteli, rozšířeným vedením a samotným vedením. Evaluační skupina projednala vztah mezi stanovenými cíli, nástroji a indikátory, kterými bude zjišťovat úspěšnost jejich kroků. Členové hodnotili výsledky a zvažovali, kterým směrem zaměřit úsilí v dalším období. Já, jako nestranný pozorovatel, jsem oceňoval už samotný fakt diskuse nad procesem práce školy, který se opíral o srovnání určitých výsledků. Dávalo to debatě věcnost.
Na otázku, jak se dívá na výsledky testování, odpověděla třídní učitelka testované třídy a zároveň předsedkyně předmětové komise: „Musím se přiznat, že jsem testování zpočátku nevěřila a brala ho jen jako okrajovou záležitost, která nás otravuje. Nyní už to beru vážněji. Vidím, že výsledky ukázaly některé jevy, které jsou patrné i z občasných projevů studentů: stesky na přístup některých vyučujících při zkoušení atd. Přístup vedení školy, které nás přimělo k diskusím nad kritérii hodnocení v jednotlivých předmětech, měl určitý úspěch.“
Na otázku „Jaké cíle si stanovíte pro příští období?“ ředitelka školy odpověděla: „Musíme se zaměřit na důkladnější propracování strategie spolupráce s rodiči. Zde vidím ještě velký prostor pro zlepšení naší práce. S rodiči samozřejmě spolupracujeme, ale rádi bychom tomu dali větší systémovost. Aby to nebyly jen nárazové akce. Tak například zavedení elektronické klasifikace, která by byla přístupná rodičům, by určitě bylo přínosem. Vyžaduje to od učitelů povinnost zapsat známku do evidence nejpozději do pěti pracovních dnů. A od nás, vedení školy, soustavnou kontrolu. Stručně řečeno: budeme pracovat na zavedení digitálního přehledu známek a umožníme rodičům přístup. To bude vyžadovat hodně práce: seznámit se systémem učitele, žáky i rodiče. Také systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků musíme lépe promyslet. Peněz je málo a vzdělávání učitelů je pro další rozvoj školy nezbytné. Proto budeme důsledně aplikovat zásadu: ten kdo jede na školení, předává nabyté znalosti ostatním.“
A další člen pracovního týmu k tomu dodal: „Teď jsem si teprve uvědomil, co znamenají slova: stanovení cílů evaluace – stanovení nástrojů evaluace – vyhodnocení výsledků – přijetí opatření.“