Na pilotních školách zapojených do projektu Kurikulum S jsme pomocí dotazníkového šetření na jaře 2010
zjišťovali, v jakých případech využívají při výuce simulační metody. Učitelé se shodují na tom, že simulační
metody ve výuce používají v různých předmětech, od cizích jazyků přes občanskou nauku až po odborné předměty.
Tyto metody podle pedagogů rozvíjejí komunikativní dovednosti žáků, dovednost řešení problémů i jejich kritické
myšlení. Navíc žáky motivují, oslovují je a baví. Jde však o metody výuky velmi náročné na čas – učitelé je musí mít
dobře připravené, musí je správně vyvodit a vyhodnotit.
Simulační metody jsou nezbytnou součástí výuky především cizích jazyků. Žáci simulují běžné společenské situace, osvojují si odpovídající slovní zásobu, společenské obraty a frazeologii. Pěstují si návyky správné výslovnosti a intonace. V cizím i českém jazyce využívají školy simulační metody ve formě písemné i ústní, sepisují např. žádost o letní brigádu nebo článek do školního časopisu, provádí rozhovor s filmovou hvězdou nebo nakupují v obchodě. Mezi žáky jsou diskusní témata oblíbena, musí se jim ale nejprve podrobně vysvětlit či předvést, protože mají málo fantazie.
Pomocí simulací ověřují školy odbornost žáků
Simulační metoda výuky je také jedna ze základních metod ověření odborných znalostí a dovedností. Integrovaná střední škola automobilní v Brně např. využívá simulace závad na modelových vozidlech nebo maketách motorů, na řidičských trenažérech simuluje základní jízdní vlastnosti a jízdu. V odborných předmětech používají školy často simulační metody při skupinovém vyučování, kdy učitel přiděluje role skupině žáků při řešení praktického problému. Osvědčuje se zde i role pozorovatele a zapisovatele, který pak prezentuje ostatním skupinám výsledky. To je velký přínos pro mezipředmětové vazby a posílení klíčových kompetencí.
Práci ve skupině v praktické výuce používá např. VOŠ a SPŠ Šumperk v simulaci týmu v konstrukční kanceláři, ve kterém si žáci rozdělí úkoly a každý pak pracuje na určité části. Metoda motivuje k optimálnímu řešení určité profesní situace a žáci si uvědomují postoje a vztahy spojené s touto činností. V předmětu praxe simuluje Obchodní akademie Pelhřimov situace návštěvy úřadu, komunikaci mezi dodavatelem a odběratelem nebo vedení obchodního jednání. Výuka se tak stává pro žáky zábavnější. Pořádání veletrhu pro ostatní třídy je v podstatě rovněž simulací skutečného prodeje a prezentace dané firmy. Tyto akce prověří žáky z hlediska komunikativnosti, připravenosti, odborných znalostí.
Simulační metody bourají vztah učitel-žák
Učitelé se shodují na tom, že simulační metody výuky jsou jedním z prvků, které pomáhají bourat tradiční vztah učitel-žák. Přivádějí žáka do role, která mu byla přidělena nebo ještě lépe kterou si vybral. Důležitá je přitom i neformální komunikace, kterou žáci potřebují. Simulační metody jsou využívány především v případech seznámení s novým učivem, kdy tato forma napomáhá motivaci žáka k novému učivu. Zároveň pomáhá učiteli zjistit, co žáci o daném učivu vědí a jak jej vnímají. Na některých školách simuluje žák práci učitele a ukazuje, jak on by určitý předmět učil a co by si k výuce připravil.
Respondenti poukazují na to, že úspěšnost simulačních metod výuky záleží na složení třídy a postojích žáků. Své zkušenosti s tím má Obchodní akademie Pelhřimov. Zatímco v loňském roce tam byla spolupráce s žáky velmi dobrá, k simulaci různých situací v efektivní komunikaci přistupovali aktivně a vyučování se tak stávalo skutečně školou hrou, v letošním školním roce přistupují žáci 3. ročníku k těmto metodám velmi rezervovaně a často se hrát roli stydí, v krajním případě odmítají. Výuka touto metodou se proto nesetkává s úspěchem, přestože učitelé žákům nabízejí atraktivní témata, jako je např. vedení konfliktu.
Gabriela Šumavská