Kurikulum S 

Autor: Mgr. Jarmila Jašková

Škola: VOŠ a SPgŠ Litomyšl, Komenského 22

 

Aplikované průřezové téma: Občan v demokratické společnosti

 

Anotace

PDP je zaměřen na tématiku aktivní kritické tolerance k jinakosti lidí, s nimiž se setkáváme a kteří patří k některé z různorodých společenských minorit (etnických, náboženských, sociálních, sexuálních ad.). Má vést žáky nejen k porozumění rozdílům mezi lidmi, k toleranci, ale i k solidaritě.  K výuce je použita metoda samostatné i skupinové práce, problémové učení a výukový rozhovor včetně diskuse.

 

Cíle (výsledky vzdělávání)

Žáci objasní pojmy, které jsou předmětem výuky v dané aktivitě; jsou schopni kultivovaně diskutovat o citlivých a kontroverzních tématech a v postojové oblasti jsou žáci vedeni ke kritické a aktivní toleranci k jinakosti lidí ve společnosti. Jsou vedeni také k solidaritě a k tomu, aby se dokázali distancovat od postojů a jednání, které směřuje k potlačování práv a svobod společenských minorit, některých jednotlivců nebo sociálních skupin.

Vyučovací předmět: psychologie, sociální psychologie, pedagogika, sociální pedagogika, základy společenských věd nebo jiný vyučovací předmět, kde se realizuje výchova k demokratickému občanství

Obor vzdělání a ročník: Pedagogika volného času, Pedagogické lyceum; 3 a 4. ročník SŠ; některá témata jsou vhodná i pro mladší žáky (2. ročník)

I když je PDP zpracován pro potřeby pedagogických oborů, vhodně vybraná témata mohou být realizována ve všech oborech středního vzdělání s maturitní zkouškou. Důležité je, aby učitel věděl, co žáky zajímá, a dovedl určit, čím by se vzhledem k aktuálnosti nebo situaci v regionu měla výuka zabývat.

 

Realizace

Celý projekt této tematické výuky se skládá z několika aktivit. Rozsah odhaduji minimálně na šest 6 vyučovacích hodin.

1. Prvním krokem je diskuse s žáky a vysvětlování vybraných pojmů tak, aby je správně pochopili. Některé pojmy jsou totiž běžnou populací chápány zkresleně a nepřesně. Na tuto fázi se žáci nemusí připravovat, protože je přímo žádoucí, aby jejich reakce byly bezprostřední a během diskuse postupně došlo ke změně chápání pojmu nebo alespoň k tomu, aby se žáci dokázali na tyto pojmy podívat z více úhlů s tolerancí k názorové nejednotnosti. Jsou to např. pojmy společnost, sociální inteligence, tolerance, menšina, xenofobie, rasismus, svoboda atd. (Osobně navrhuji 5 – 7 klíčových pojmů pro diskusi, aby se neztratila základní myšlenka.)

 

2. Druhým krokem, který je nazván „Dopis světu“, je samostatná práce žáků.  Každý žák si během týdne rozmyslí a „utřídí myšlenky“ a následně barevně, velkým písmem, na zvolený formát papíru napíše sám za sebe, co může udělat on sám, svými silami pro mír, pro rovnoprávnost, pro svobodu, pro svou kulturu, proti moci získané za peníze. Témata nejsou striktně dána, lze je opět rozšířit či vyměnit za aktuální, např.: proti týrání zvířat, proti domácímu násilí, proti opouštění dětí…

Tyto „dopisy“ se rozvěsí na stěny třídy či nástěnky vždy podle určitého zvoleného tématu v učebně tak, aby žáci viděli názory druhých, mohli je konfrontovat se svými a aby viděli, že jejich práce není znehodnocena.

 

3. Třetím krokem je hra s názory, které nám mohou odhalit, co jsme o sobě nevěděli a zároveň ukázat sobě i druhým, že na naše názory má velký vliv okolí, a to i prostředí, které na nás již v současné době nepůsobí.

Učitel si připraví papíry, na kterých je výrazně napsáno navrhované řešení různých situací, které mohou v běžném životě nastat. Tyto papíry rozmístí na lavice, parapety a další místa, která mu učebna poskytuje. Vybraný žák nebo pedagog má připravené otázky, které pokládá náhodně vybraným žákům ve třídě nebo skupině žáků, aby činnost byla dynamičtější. Otázka je kladena vždy stejná pro celou třídu. Žáci mají za úkol na otázku či popsanou situaci rychle reagovat. Onou reakcí je výběr jedné z navržených odpovědí v krátkém časovém limitu. Žák si vybírá tu, která mu je nejbližší a k vybrané odpovědi se přemístí. Časový limit musí být krátký, aby se žáci vzájemně neovlivňovali a mezi sebou příliš nedomlouvali. Navrhuji jej vymezit například krátkým úsekem z refrénu písně. Výběrem určité odpovědi se žák zároveň stává členem skupiny žáků se stejnou odpovědí. Vzniklé nepravidelné skupinky pak mají za úkol svůj názor před ostatními obhájit.

Všechny odpovědi je vhodné nakonec přečíst, nejlépe ve fázi před obhajobou vybrané odpovědi. Žáci je sice při hledání té vhodné četli, ale vzhledem k časovému limitu si je nemusí pamatovat. Navíc je vhodné, když vybrané odpovědi zazní nahlas v návaznosti na to, že žáci jednotlivě nebo jako skupina zdůvodní, proč se přemístili právě sem.

Jako vždy platí, že nikdo není za svůj názor kritizován, urážen nebo kárán. Smyslem je třídění názorů, ne jejich okamžitá a násilná změna.

 

Typové otázky:

Tvoje sestra si přivedla domů jako partnera černocha. Co tomu řekneš?

Tvoji rodiče nesouhlasí s tím, že kamarádíš s dívkou, která má pochybnou pověst. Co uděláš?

Tvoje nejlepší kamarádka má tetu lesbičku. Bude ti to vadit?

Dozvěděl/a jsi se, že tvého nového spolužáka vychovávají „dva tatínkové“. Budeš s ním kamarádit?

Kluk z tvé třídy týrá zvířata. Řekneš mu něco? Obrátíš se na někoho jiného?

Žárlíš na svého postiženého sourozence, protože se mu rodiče více věnují. Co s tím uděláš?

Nechceš, aby se tvoje kamarádka bavila ještě s jinými lidmi. Řekneš jí to?

Do třídy přibyl nový žák, který mluví odlišným jazykem a na první pohled je vidět, že je cizinec. Budeš mu pomáhat?

 

Nutné pomůcky a prostředky:

• papíry, psací potřeby,
• skladba či písnička,
• prostornější učebna, nástěnky nebo jiná možnost pro rozvěšení „dopisů“ žáků.

Reflexe PDP

Zkušenosti s podobnými diskusními a „praktickými hodinami“ mám velmi dobré. Problémem je spíše hodinu uzavřít a ukončit. Většina témat žáky zajímala, protože se dotýkala jevů, se kterými se ve společnosti setkávají a mnohdy nevědí, jak se mají zachovat. Často podléhají nějakým ustáleným stereotypům, vzorcům chování a názorům jiných. Takto jsme měli možnost si vzájemně ujasnit a sdělit i takové věci, o kterých se doma žáci s nikým nebaví (homosexualita, postižené dítě).

 

Důležité je, aby žáci pochopili, že často situace, událost nebo společenský jev nemají jedno nejlepší nebo jednoznačné řešení a lidé na ně rozhodně nemusí mít stejný názor. Jde o to, abychom dokázali o problému diskutovat, poznat, který názor je extrémní (ve smyslu, že je nepřijatelný v demokratické společnosti), a uměli se od něho distancovat, nebo dokonce proti němu zasáhnout.

 

Na jednu vyučovací hodinu doporučuji 2-3 témata, která jsou si blízká, mají návaznost a dají se propojit.

 

Velmi zajímavým tématem je téma smrti, případně sebevraždy, která jsou ve společnosti velmi tabuizována, ale mladý člověk se s nimi setkává, nejčastěji ve formě nějaké senzace v médiích. Z mé zkušenosti vím, že tato témata žáky zajímají právě proto, že „se o tom nemluví“. Jiný druh jinakosti je chudoba, o ní a jejím řešení i o lidech, kteří jí trpí, by jistě byla zajímavá diskuse.

 

Není jistě třeba zdůrazňovat, že výuka musí být opřena nejen o profesní dovednosti učitele, ale také o jeho odborné znalosti v diskutované problematice, aby byl schopen směřovat výuku ke shora určeným výsledkům vzdělávání. Jinak by mohla být celá aktivita spíše ke škodě žáků než k jejich užitku.

 

Hodnocení

Učitel hodnotí aktivitu a zapojení žáků, samostatnost názoru, schopnost formulovat názory, schopnost polemizovat, nehodnotí však obsah sděleného. Ostatní žáci také mohou hodnotit zapojení ostatních, spolupráci a mohou se vyjádřit, zda jim tento projekt něco přinesl v oblasti názorové a postojové (například anonymním, velmi stručným dotazníkem s cca 5 otázkami).

 

Použitá literatura a zdroje:

• Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální psychologie 2. přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing: Praha. 2009. ISBN 978-80-247-1428-8
• Pike, G., Selby, D.: Cvičení a hry pro globální výchovu 1. Portál: Praha, 2000. 253 s. ISBN 80-7178-369-2

• Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Portál: Praha, 2010. 384s. ISBN 978-80-7367-725-1