Kurikulum S 

S jakými sociálními partnery školy nejvíce spolupracují?

V našem odborném vzdělávání jsou za nejvýznamnější sociální partnery škol považováni zaměstnavatelé a další instituce spojené nějakým způsobem s trhem práce. Tato skutečnost je podmíněna tím, že partnerské podniky umožňují žákům praxe a praktický výcvik v reálném pracovním prostředí a práci na technologických zařízeních, které škola nemůže mít ve svém interním vybavení. Jako další partneři jsou uváděny úřady práce a zřizovatele škol. Některé školy, jako své partnery jmenují také rodiče, žáky a absolventy školy. Jako zajímavá skutečnost, která se objevila v průběhu analytického průzkumu, je fakt že značná většina škol nepovažuje za svého sociálního partnera jiné školy, a to jak školy základní, tak jiné střední školy i školy vysoké.

Jaký je obecný trend ve spolupráci škol a zaměstnavatelů a dalších partnerů – zvyšuje se a zlepšuje?

Obecně lze konstatovat, že vzájemná spolupráce škol s jejich sociálními partnery má stoupající trend, který je ale do značné míry závislý na typu a charakteru příslušného oboru vzdělání. Vedení škol většinou navazuje na dosavadní vztahy s podniky v regionu a nová partnerství uzavírá především s firmami, které zaměstnávají jejich absolventy a se kterými má pozitivní zkušenosti z průběhu praxí žáků. Sociální partneři mají nezastupitelný význam zejména při tvorbě a realizaci vzdělávacích programů partnerských škol. V rámci dané spolupráce mají možnost přímo uplatňovat své požadavky i požadavky trhu práce při formulaci cílů a obsahu vzdělávání v jednotlivých oborech. Určité rezervy v kurikulární oblasti existují při zapojování odborníků z praxe do tvorby učebních osnov vybraných vyučovacích předmětů.

Liší se nějak sociální partnerství podle typu nebo oboru škol? Navazují některé spolupráci snadněji než jiné?

Z našeho průzkumu vyplývá, že vzhledem k oborové různorodosti se školy se nacházejí v různých situacích. Školy, které vzdělávají v oborech, po kterých je na trhu práce velká poptávka (např. technické obory), získávají sociální partnery zpravidla snadněji než školy, kde je poptávka po absolventech menší (jako například v ekonomických nebo službových oborech a v oborech, které nepřipravují bezprostředně pro trh práce). Důvod je ten, že zaměstnavatelé v oborech s limitovaným počtem absolventů sami mají zájem o spolupráci a snaží se své potenciální budoucí pracovníky nějakým způsobem získat již během jejich studia. Stejně tak školy s dlouholetou tradicí mají v praxi již mnoho absolventů, kteří mají ke škole nějaký vztah a mohou se za kvalitu školy „zaručit“, anebo se mohou přímo podílet na vzniku sociálního partnerství (například pomocí se zajištěním praxí). Takovou výhodu nemají nové školy, navíc vzdělávající v nových oborech, ve kterých není bezprostřední uplatnění. Přesto lze říci, že i školy, které vzdělávají v oborech, které nejsou pro zaměstnavatele příliš atraktivní (resp. existuje zde velká konkurence a zaměstnavatelé si mohou vybírat), mohou navázat a udržet vhodnou formu sociálního partnerství.

Kde jsou překážky při navazování partnerství škol se zaměstnavateli a dalšími institucemi – na straně škol nebo zaměstnavatelů?

Jako určité překážky v rozvoji sociálního partnerství se jeví zejména nezájem některých zaměstnavatelů o navázání spolupráce se školami, ekonomické problémy a také skutečnost, že v regionu působí převážně malé firmy, které nemají dostatečnou provozní kapacitu. V této souvislosti je ale nutno uvést, že částečný podíl na určitém neblahém stavu mohou mít i školy samotné.

Co byste doporučil školám, které obtížně navazují kontakty s partnery?

Neexistuje nějaký univerzální recept pro navazování a rozvoj sociálního partnerství škol a dalších zainteresovaných subjektů. Řešení problematiky vzájemné spolupráce škol s jejich sociálními partnery je dlouhodobý proces vyžadující systematické úsilí všech zainteresovaných. Úspěch je dosažitelný jen při vzájemné spolupráci všech participujících subjektů, kteří jsou propojeny společným zájmem. Školy by se neměly nechat odradit prvním odmítnutím, ale musí být sami aktivní a také, jak vyplynulo ze zkušeností škol oslovených ve výzkumu, by měly samy zaměstnavatelům něco nabídnout.

V rámci šetření, jehož nejdůležitější výsledky a doporučení jsou shrnuty v publikaci Odborné školy a jejich sociální partneři, jsme nalezli několik různých strategií či principů „chytré praxe“, na kterých námi analyzované školy své partnerství staví. Je zřejmé, že ne každý princip je vhodný pro každou školu a že možnosti školy jsou určovány nejen tradicí školy a vyučovanými obory, ale také geografickým kontextem. Za klíčovou lze považovat dobrou znalost situace v regionu a schopnost pružně reagovat na požadavky místního i širšího trhu práce. Každá škola by si měla být vědoma nejen svých silných, ale i slabých stránek a též toho, čím může být pro ostatní zajímavá, a na základě toho formulovat svoji strategii.

Výsledkem spolupráce škol a jejich sociálních partnerů by měla být podpora školy (jejích žáků i učitelů) při naplňování vzdělávacích cílů. Současně toto partnerství představuje také specifickou investicí, která vytváří příznivé prostředí a sociálními partnery využitelný společenský, vzdělanostní a kvalifikační potenciál. V konečném důsledku by se měly tyto výsledky promítnout do znalostí a dovedností žáků, které si osvojí, do postojů a hodnot, které budou představovat jejich intelektuální výbavu k jednání v situacích osobního, společenského a pracovního charakteru.