Kurikulum S 

Autorka: Mgr. Martina Kaňáková, národní koordinátorka sítě ReferNet

V Evropě neexistuje jednotný vzdělávací systém; národní systémy jsou odrazem tradic a kultury jednotlivých zemí. Přesto se Evropská komise snaží prosadit ve vzdělávání svůj vliv - a to jak formou finančních injekcí (např. ESF), tak formou nejrůznějších doporučení. I přes velkou rozmanitost a s ní související terminologickou nejednotnost však nalezneme společné vývojové trendy. Evropa reaguje na problémy spojené s globalizací, ekonomickou krizí či životním prostředím, ale i na změny na trhu práce a na potřeby jednotlivce. Země směřují ke znalostním společnostem, v nichž jsou hlavním zdrojem rozvoje informace a jejich efektivní využívání. To vše vyvolává tlak na modernizaci a inovaci kurikula. Kurikulum je poměrně živý mechanismus, který reaguje na společenské změny a zásadně ovlivňuje kvalitu vzdělávání. Reforma českého školství proto není ojedinělým procesem, ale odpovídá vývoji v celé Evropě.

Tlak na modernizaci a inovaci kurikula je patrný zejména od 90. let 20. století a souvisí s konceptem zavádění klíčových kompetencí a výsledků učení. Evropa zažívá skutečný boom vzdělávacích či kurikulárních reforem. Některé země své pedagogické dokumenty pouze inovovaly, jiné - zejména postkomunistické země - je od základu změnily. Trendem je zejména posun od obsahu (učivo) k navrhování kurikul, která jsou založena na výsledcích učení a více reflektují potřeby jednotlivce. Jedním z hlavních důvodů pro zakomponování výsledků učení do kurikula je očekávání, že to posílí vztahy mezi systémy odborného vzdělávání a trhem práce. Toto očekávání se stalo naléhavějším zejména v souvislosti se současnou ekonomickou krizí. Je ovšem potřeba říci, že ekonomické krize v předchozích dekádách, tedy zejména v 80. a 90. letech rovněž vedly k rozsáhlým reformám v systémech odborného vzdělávání. Jednalo se zejména o změny související s požadavky trhu práce, a to zejména o posun směrem k ekonomice služeb, potřebu nových kvalifikací v nových oborech a také patrný technologický pokrok. Kromě již zmiňovaných změn ve společnosti (ekonomické krize, globalizace, mobilita, demografický vývoj - klesající demografická křivka atd.) a na trhu práce mají na kurikulum v neposlední řadě vliv rovněž evropské nástroje (např. Evropský kvalifikační rámec EQF či přenos kreditů ECVET ) a nové metody a přístupy k učení (založené na výzkumech fungování mozku).

 

 

Posílení vztahu vzdělávací nabídky a požadavků zaměstnavatelů

 

Řada systémů (např. ve Španělsku či Nizozemí) byla příliš akademických a nerealistických[1], a tedy již neodpovídala potřebám moderní ekonomiky a novým formám organizace práce. Kurikulární reformy se (např. ve Španělsku, Nizozemí, Francii, Slovinsku, Německu, Irsku, Polsku a Slovinsku, Rumunsku a Skotsku[2]) zaměřily na posílení vztahu mezi vzdělávací nabídkou a požadavky zaměstnavatelů v tom smyslu, že fáze učení na pracovišti se skutečně realizovala ve firmách. Právě v tomto kontextu hrály výsledky učení klíčovou úlohu v kurikulu tím, že napomohly koordinovat učení ve škole s učením na pracovišti. Výzkumy prováděné v těchto zemích ukázaly, za určitých podmínek mohou kurikula orientovaná na výsledky učení zlepšit učení a hodnocení a lépe svázat vzdělávání s potřebami žáka a trhu práce.

 

Kurikula definovaná pomocí výsledků učení ovšem nejsou zcela nová – téměř čtvrt století jsou používána ve Spojeném království (1986) a ve Francii (1985), ale také v Německu, Finsku či v Nizozemí (1996). Přesto se ani v případě inovací kurikula vždy nejednalo o změny, které byly provedeny okamžitě - např. v Nizozemí trval proces implementace do všech částí systému odborného vzdělávání až do roku 2010. V případě postkomunistických zemí, které své systémy reformovaly často od základu, započaly změny často až v souvislosti se vstupem těchto zemí do EU. Tyto země v řadě případů postupovaly striktně v souladu s doporučeními EU a k úpravě kurikula využívaly i evropské finanční zdroje (např. ve Slovinsku reformovali také ze zdrojů programu PHARE). V některých zemích, např. v Polsku, byl reformní proces poměrně dlouhý. S reformou zde započali v roce 2002 a teprve v roce 2012 se očekává dokončení ve smyslu plné implementace.

 

 

Trendy v kurikulárních změnách

V reformním úsilí, které spočívá buď v kompletní změně kurikula, či pouze v jeho inovaci, lze zaznamenat dva trendy. Prvním je jakési obohacení kurikula. Tam, kde bylo kurikulum vnímáno jako sylabus, který zprostředkovává znalosti, je nyní kurikulum vnímáno jako politický nástroj, který vytváří rámec pro různé aktéry vzdělávacího procesu a to nejen pro učitele a žáky, ale společnost jako celek. Týká se to např. Skotska, Německa, Nizozemí, Irska či Francie. Druhý trend se týká zvýšené flexibility kurikula a využití výsledků učení jako nástroje pro organizaci individualizovaných vzdělávacích cest. Tuto flexibilitu např. vyjadřuje trend směřující k modularizaci kurikula, v autonomii poskytované učitelům pokud jde o volbu metod a materiálů pro výuku nebo např. k otevření různých cest vedoucích k získání téže kvalifikace. Toto později vedlo v řadě zemí k zavedení rozlišování mezi klíčovým (národním) a školním kurikulem či vzdělávacím programem, s tím, že vzdělavatelům bylo umožněno definovat části kurikula podle lokálních potřeb (např. Slovinsko, Španělsko, Polsko).

Oba tyto trendy byly patrné na různé úrovni ve všech výše zmiňovaných zemích. Rozdíly se týkaly pouze rovnováhy mezi vstupy a výstupy a mezi chápáním výsledků učení. Tyto rozdíly jsou však částečně zakořeněny již v cílech kurikulárních reforem ve specifickém národním kontextu a také v teoriích učení.

 

 

Důvody a cíle kurikulárních změn v Evropě

Jaký je vlastně důvod a cíl sledování změn v kurikulu jednotlivých zemí? Výzkumy zaměřené na uvedenou problematiku provádějí např. mezinárodní organizace CEDEFOP, OECD, UNESCO či Světová banka. Získané informace slouží jako podklad pro rozhodování Evropské komise, ale také pro příslušná ministerstva jednotlivých zemí. CEDEFOP provedl v posledních letech dva rozsáhlé výzkumy zaměřené na problematiku výsledků učení - v roce 2009 publikoval zprávu The shift to learning outcomes a v roce 2010 zprávu Learning outcomes approaches in VET curricula. V letošním roce zahájil výzkumné práce, které směřují k vytvoření rozsáhlé srovnávací studie týkající se kurikulárních změn ve 32 zemích.

 

Rozdíl mezi tradičním kurikulem a tím, které je orientované na výsledky učení, je velmi patrný. Kurikulum založené na výsledcích učení mimo jiné zasazuje znalosti do kontextu a tyto znalosti jsou interdisciplinární. Toto kurikulum se zaměřuje na potřeby trhu práce a zaměstnanosti, nelpí jako tradiční kurikulum na vzdělávacím kontextu a na předání souboru znalostí. Učení se podporuje různými učebními metodami. Kurikula založená na výsledcích učení jsou mnohem komplexnější a flexibilnější. Takové kurikulum je mnohem transparentnější a umožňuje lepší prostupnost. Správně uchopené kurikulum může být v rukou učitelů velmi důležitým nástrojem pro výchovu samostatných a aktivních občanů s kritickým myšlením.

 

 

Použité zdroje

When defining learning outcomes in curricula, every learner matters. Briefing Note, March/April 2011

Learning outcomes approaches in VET curricula. A comparative analyses of nine European countries. Research Paper No 6. Luxembourg: Publications Office of the European Union, CEDEFOP 2010

Bridging knowledge with skills and competences in school curricula: Evidence from policies and practices in nine European countries. Dr. Irene Psifidou

Materiál publikovaný v rámci konference Proceedings of the XIV World Congress of

Comparative Education Societies. “Bordering, re-bordering and new possibilities in education and society”. Istanbul, 14-18 June 2010

Reforma školství v České republice. Pavel Košák: Reformuje celá Evropa, str.7-14.Varianty. Člověk v tísni - společnost při ČT, o.p.s.. www.varianty .cz

Zpravodaj Odborné vzdělávání v zahraničí 6/2011, str.7. Definování výsledků učení v kurikulu; NÚOV 2011

 

---

[1] Vzdělávací systémy těchto zemí byly založené na převažující výuce ve škole, ne na pracovišti

[2] V těchto zemích realizoval Cedefop (Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy, které sídlí v Soluni) svůj výzkum zaměřený na metody výsledků učení v kurikulech odborného vzdělávání. V roce 2010 pak na základě výzkumu publikoval výzkumnou zprávu nazvanou Learning outcomes approaches in VET curricula.