Kurikulum S 

Účastníkům kulatého stolu byly nejprve představeny aktivity k sociálnímu partnerství, které doposud v projektu Kurikulum S proběhly, zejména pak nová publikace „Sociální partnerství očima zaměstnavatelů“, kterou představila její hlavní autorka Lenka Chvátalová z NÚV. Tento sborník obsahuje dvanáct příkladů dobré praxe, které vycházejí ze spolupráce zaměstnavatelů a odborných škol. Dalších šest příkladů spolupráce vyjde na stejnojmenném CD, které bude spolu se sborníkem distribuováno na všechny odborné školy. Ve sborníku se podařilo ukázat různé pohledy na spolupráci se školami a identifikovat silná i slabá místa této spolupráce, zhodnotit její přínosy, ale i případná rizika.

Postoj Ministerstva školství k této problematice nastínil Mgr. Zdeněk Pracný z MŠMT, podle kterého chybí např. zaměstnavatelům informace o tom, co je praktické vyučování a jak probíhá. Míra spolupráce škol a podniků je na různých úrovních různá, informace ovšem chybí také školám, které nejsou v kontaktu s podniky. Spolupráce s firmami je zcela v kompetenci ředitelů škol a také jejich zřizovatelů (krajů), nicméně MŠMT tlačí na to, aby praktické vyučování probíhalo na pracovištích.

Kvalifikace žáků se musí potkat s požadavky firem

Moderátor kulatého stolu Miloš Rathouský shrnul situaci z pohledu Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR), tedy z pozice zástupce zaměstnavatelů. Položil si otázku, jak se potká kvalifikace absolventů na straně jedné a požadavky firem na straně druhé. Negativem v tomto ohledu je disparita na trhu práce, přičemž na jedné straně klesá počet žáků a na druhé straně se požadavky firem nesetkávají. SP ČR vytvořil 14 regionálních studií disparity a hodlá toto téma aktivně řešit, diskutovat o něm v krajích a vytvářet určité predikce vývoje, které by napomohly lepšímu nastavení.

Firmy si ovšem stěžují, že žáci nemají dostatečné kompetence. Řešením je podle Ing. Rathouského zapojit více zaměstnavatele do úpravy školních vzdělávacích programů a celkové propagace odborného vzdělávání. SP ČR podporuje matematiku a přírodovědné obory a snaží se o obnovu praktického vyučování na úrovni základních škol, například prostřednictvím realizace dílen nebo práce s materiálem s cílem, aby žáci v době, kdy se rozhodují o další vzdělávací dráze, měli také zkušenosti praktické. Ve Svazu průmyslu a dopravy uvažují o zavedení jakési školy hrou již na úrovni předškolního vzdělávání prostřednictvím technických hraček a stavebnic do mateřských škol.

Podle Rathouského by měli zaměstnavatelé jasně definovat, které kompetence žákům podle jejich názoru chybí. Zároveň vidí jako nutné zapojit odborníky z praxe do škol - zejména zkušené a kvalitní pracovníky, aby se mohli zapojit do vzdělávání a předávání zkušeností (jako učitelé odborného vzdělávání nebo odborné praxe). A v této souvislosti apeloval na možné úpravy v rámci zákona 179/2006 Sb., protože Zákon o pedagogických pracovnících umožňuje získání odborné kvalifikace formální cestou.

Firmy CZ LOKO a LINET spolupracují se školami na všech úrovních

Na kulatém stolu dále představili zástupci dvou firem spolupráci se školami. Tomáš Brancuzský ze společnosti CZ LOKO Česká Třebová, a.s. uvedl, že ve firmě vítají aktivity vzdělávání učitelů přímo v podniku. Prostřednictvím projektu IQ Industry se jim podařilo pro učitele realizovat několik odborných seminářů o hydraulice. Zároveň podporují myšlenku, aby žáci základních škol věděli, co je to průmysl, a uvědomili si, že ne všichni mohou studovat. Většina krajů již pochopila, že musí podpořit odborné vzdělávání, např. formou billboardů nabízejících stipendia. Za ideální považuje T. Brancuzský založení soukromé školy při podniku.

Společnost LINET, která se ve středočeském kraji zabývá výrobou zdravotnické techniky, poté představila Jindřiška Tomsová. Ta se domnívá, že působit na žáky na středních školách je již pozdě. Společnost LINET se proto zaměřuje na děti již od raného věku a od r. 2009 provozuje vlastní mateřskou školu, která je technicky vybavená a prostřednictvím které pomáhají rozvíjet děti po technické stránce např. prostřednictví exkurzí. Firma se také snaží působit na rodiče, spolupracuje s vysokými školami a působí i na základní školy. Pro žáky 7. a 8. ročníků má připraveny roční výukové programy, zajišťuje exkurze do vlastního tréninkového centra (firma např. zajišťuje letní tábory pro technicky nadané děti nebo z vlastních zdrojů zaplatí kvalitní učitele, které to s dětmi baví).

Jak motivovat školy a firmy ke spolupráci

Ing. Muřický z Ministerstva práce a obchodu v diskuzi uvedl, že každá země řeší nedostatek technických pracovníků a ideální recept neexistuje. Problémem je motivace všech zúčastněných. Zde by měla státní správa „zakročit“, aby firmy a školy, které se spolupráci věnují, byly odměněny. Podle Muřického jsou např. v Německu učitelé odborného vzdělání velmi dobře honorováni, zároveň ale mají povinnost strávit měsíc ze svých prázdnin ve firmě. Firmy mají navíc povinné členství v hospodářské komoře. Stát by měl motivovat, nemůže vše financovat. Z duálního vzdělávacího systému lze také čerpat inspiraci pro vzdělávání žáků. Za dobrou motivaci považuje finance - například firmy Metrostav a její stipendia. Ideální je škola při firmě, tam bývá velký převis zájemců a mohou si vybírat kvalitní žáky. Obtížnější již bývá motivace v regionech, těžko se přesvědčují a motivují děti, když vidí, že rodiče jsou bez práce. Nicméně motivace a spolupráce při výběru povolání leží zejména na rodičích, ne na dětech.

Ing. Ludmila Gočálová z Ministerstva zemědělství uvedla, že spolupráci škol a zaměstnavatelů podporují již více než 10 let. A je výborná - zástupci škol chodí do podniků a naopak a vzájemně si pomáhají při závěrečných zkouškách. Zaměstnavatelé např. přispívají na organizaci soutěží. Vyslovila zároveň přání, aby MŠMT uspělo ve snaze o daňové zvýhodnění podniků, protože o to se snaží již několik let. Pokud jde o stipendia, tak některé kraje podporují školy finančně, ale jsou za tím vždy velké podniky a nutno dodat, že ostatní obory jsou na úbytě. Např. Německo nabízí žákům vysoká stipendia, nevadí jim, že žák neumí německy, předpokládají rovnou, že tam čeští žáci zůstanou také pracovat.

A jak motivovat žáky a jejich rodiče k výběru odborné školy

Ing. Divišová z Hospodářské komory se domnívá se, že rodiče dají děti studovat na víceletá gymnázia, přestože propagují řemeslné obory. Středočeský kraj tuto situaci řeší videonahrávkami oborů, nicméně z projektu je patrné, že děti nemají zájem o odborné školy, protože „nesnášejí“ matematiku. Uvedla, že vše souvisí se vším, proto je potřeba podporovat i kvalitní výuku, která v žácích vzbudí zájem. Ing. Rathouský také připomněl existenci zprávy OECD z roku 2010, v níž bylo doporučeno zaměřit se na kvalitu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů a zároveň zvýšit kvalitu učitelů těchto předmětů působících v učebních oborech. PhDr. Jana Kašparová (NÚV) reagovala tím, že ve zprávě se konkrétně hovoří právě o zmiňované matematice - nicméně se obává, že povinná maturita z matematiky lásku k předmětu nepodpoří.