Národní ústav odborného vzdělávání
Weilova 1271/6, 102 00, Praha 10 

V České republice je legislativně zakotveno vytváření tří typů standardů, což je plně v souladu s evropským konceptem celoživotního učení:

Školský zákon účinný od ledna 2005 posílil úlohu zaměstnavatelů při koncipování obsahu a cílů odborného vzdělávání a evaluaci jeho výsledků.

Odborník z praxe se podle zákona stává členem zkušební komise u závěrečných zkoušek v oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání s výučním listem (ISCED 3C).

Ze zákona vyplývá také změna rozdělení kompetencí a odpovědností za obsah vzdělávání mezi centrem a jednotlivými školami.

• Centrální úroveň představují tzv. rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují i rámec pro návrh učebních plánů a formulují pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů.
• Školní úroveň představují školní vzdělávací programy. Za školní vzdělávací programy je odpovědný ředitel školy. To školám umožňuje rozhodování o konkrétní podobě vzdělávání ve vazbě na požadavky trhu práce i na konkrétní potřeby žáků.

Posílení role sociálních partnerů - mohou ovlivňovat cíle a obsah vzdělávání nejen na národní úrovni - prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů, ale též na úrovni regionální či místní (díky nutné spolupráci na přípravě i realizaci školních vzdělávacích programů).

Také zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, účinný od srpna 2007, významně přispěl procesu zapojování sociálních partnerů do širšího kontextu vývoje vzdělávacích programů. Zákon vymezuje jasné role sociálním partnerům v procesu tvorby i schvalování příslušných kvalifikačních a hodnoticích standardů.

Vytváření a využívání Národní soustavy kvalifikací by mělo významně podpořit dosahování souladu vzdělávací nabídky a potřeb trhu práce.