Změna kariéry
Když se dvaatřicetileté Petře Kubicové z Ostravy před třemi lety narodil syn, začala si ho jen tak pro radost fotit. Vymýšlela různá zátiší a kompozice a u svého okolí sklízela s takto stylizovanými fotografiemi úspěch. Tehdy mladé ženě došlo, že pokud má být v budoucnu profesně spokojená, musí opustit dosavadní dráhu tlumočnice a překladatelky z odborné francouzštiny, a zaměřit se právě na fotky.
„Nakopl mě i článek v jednom časopise. Byl o ženě, která se kvůli nespokojenosti v práci vrhla na vlastní podnikání a uspěla. Řekla jsem si, že když to zvládli jiní, dokážu to taky. Manžel mě v mém rozhodnutí velmi podporoval, což byla výhoda,“ popisuje Petra Kubicová. Dnes má v Ostravě vlastní malý ateliér a věnuje se hlavně focení dětí na zakázku.
Technika jí dala zabrat nejvíc Petra Kubicová předtím neměla s fotografováním žádné hlubší zkušenosti. V nové branži tedy začínala od nuly. Před tím, než si založila živnost a pronajala ateliér, absolvovala alespoň základní kurzy, zaměřené na softwarovou práci s fotografiemi a pravidla portrétové a exteriérové fotografie.
„Jsem humanitní typ, takže nejtěžší pro mě bylo zvládnout ty technické věci kolem focení, jako je například nasvěcování. Na nové práci mě nejvíc baví vymýšlení kompozic a komunikace s dětmi před foťákem,“ říká absolventka francouzštiny a společenských věd na Ostravské univerzitě. Po skončení vysoké školy odjela Petra Kubicová nejprve na rok do Francie zlepšovat se v jazyku. Po návratu do Ostravy půl roku učila francouzštinu na gymnáziu, a pak zakotvila jako překladatelka a asistentka u firmy obchodující s tepelnou energií.
„Byla to časově velmi náročná práce. Jako osobní asistentka jsem musela být neustále k dispozici. Se dvěma malými dětmi by se takové zaměstnání stejně nedalo do budoucna moc zvládat,“ popisuje matka tříletého syna a devítiměsíční dcery další důvod, proč se rozhodla pro změnu oboru.
Být doma s dětmi je pro byznys výhoda Že je stále na rodičovské dovolené a musí se starat o domácnost, ji v nové profesi fotografky nijak neomezuje. Naopak – Kubicová nynější konstelaci svého soukromí bere jako skvělou příležitost, jak svůj byznys postupně nastartovat.
„Zatím pobírám rodičovský příspěvek a nejsem tudíž na focení existenčně závislá. Mohu se učit nové věci, zlepšovat se a budovat si klientelu. Až budou děti starší a budou chodit do školky a školy, můžu se do toho vrhnout naplno. Kdybych ale s ateliérem začala naplno hned po rodičovské a neměla do té doby nic vybudovaného, měla bych strach do toho jít,“ přiznává.
Fotografování se Kubicová s výpomocí chůvy věnuje zatím asi dvakrát týdně. Po večerech pak fotky upravuje. Uvědomuje si, že vzhledem k omezeným zkušenostem se s profesionálními a zavedenými fotografy zatím nemůže příliš rovnat. Ani to se ale ve výsledku neukazuje jako nevýhoda: „Chodí ke mně maminky s dětmi, které chtějí mít hlavně hezkou památku. Jde jim o zachycení výrazu dítěte. A protože jsou obvykle na mateřské, nemají moc peněz. Moje ceny jsou tedy zhruba o polovinu nižší než v jiných studiích, přizpůsobila jsem se,“ říká Kubicová. Skoro všechno, co začínající fotografka zatím vydělá, padne na chůvu. Kubicová to ale bere jako investici do začátku. Počítá s tím, že se jí podnikání pořádně rozjede až poté, co budou děti odrostlejší. „I pak bude taková profese výhoda. Budu moct svůj pracovní program přizpůsobovat dětem, jejich kroužkům a podobně,“ plánuje si.
Alespoň jsem to zkusila Petra Kubicová přiznává, že kdyby neměla dobré rodinné zázemí a silnou oporu v manželovi, start podnikání v neznámém oboru by hodně zvažovala. „Nejhorší pro mně bylo překonat strach, že nebudu mít žádnou jistotu a že si tu jistotu budu muset vybudovat sama – zajistit si takové množství klientů, abych mohla slušně přispívat do rodinné kasy. Zároveň jsem si říkala, že budu do smrti litovat, jestli to nezkusím. Ta zkouška za to prostě stojí. Třeba mi to nevyjde, ale alespoň jsem se o něco pokusila,“ říká.
Ke startu v nové branži Kubicové pomohl i projekt ministerstva školství UNIV 2 KRAJE, díky kterému se naučila digitálně upravovat fotografie. Cílem projektu je přeměnit více než 300 středních škol v Česku na centra celoživotního vzdělávání. Zjednodušeně řečeno se v těchto školách přes den učí klasicky mladí studenti a po večerech sem chodí do kurzů dospělí, aby si zlepšili kvalifikaci. Absolventi některých zejména řemeslných kurzů pak mohou složit i zkoušku, na základě které dostanou certifikát odpovídající výučnímu listu.