Výběr jazyka
Cz
Web není aktualizován od roku 2012

Historie ústavu

logo.jpg  

1950

V září 1950 se zakládá Studijní a informační středisko pro hospodářské nauky odborných škol. Cílem je podpora výuky na ekonomických (obchodních) a ostatních vyšších odborných školách, do jejichž programů byly nově začleněny zásady centrálního řízení a plánování hospodářství.
Středisko sídlí v budově Státního ústavu těsnopisného na Senovážném (tehdejším Soukupově) náměstí.

1953

Ze střediska se v červnu 1953 stává Studijní a informační ústav odborného školství. Má za úkol zabývat se problematikou nově vznikajících druhů středních odborných škol a málo zastoupených studijních oborů. Ústav má od nynějška také vytvářet učební osnovy a učebnice a věnovat se všeobecně vzdělávacím předmětům.

1958

Po pěti letech se v září 1958 ústav reorganizuje na Ústav odborného školství (ÚOŠ). Jeho poslání i organizační struktura se zásadně mění. Oborová oddělení ústavu, která odrážela tehdejší skladbu hospodářských odvětví, měla na starost odbornou složku vzdělávání. Vedle nich byla zřízena oddělení všeobecně vzdělávací, oddělení pro další vzdělávání učitelů a oddělení pro technickou tvořivost mládeže. Ústav má nyní vlastní oborově zaměřenou knihovnu, oddělení dokumentace české i zahraniční literatury, písárnu, rozmnožovnu a také účtárnu. Ediční oddělení se zaměřuje na vydávání učebních plánů, osnov, ale také metodických příruček a malonákladových učebnic. Do kompetence ústavu bude od nynějška patřit také učňovské školství. Jeho jednotlivé složky, dosud odlišně řízené i provozované, jsou v roce 1958 učňovským zákonem zásadně obsahově i organizačně reformovány a následně sjednocovány. Nejtěžším úkolem pro odborné pracovníky ústavu se v tomto směru ukazuje záměr prosadit do všech učňovských zařízení teoretické, zejména všeobecně vzdělávací předměty. Na bedrech ústavu rovněž leží budování soustavy odborného výcviku, která v nových podmínkách dosud chyběla, a otázka uplatnění žáků, kteří nedokončí povinnou školní docházku. Ústav se v této době dvakrát stěhuje - nejprve ze Senovážného náměstí do Mezibranské ulice a poté v roce 1959 do Nosticova paláce na Maltézské náměstí.

1962

V listopadu se ústav stává vědeckovýzkumným pracovištěm - vzniká Výzkumný ústav odborného školství (VÚOŠ). Tímto krokem se rozšiřuje a prohlubuje okruh činností ústavu.

polovina 60. let

Téměř všichni pracovníci ústavu - s pomocí edičního oddělení, tehdy již přiřazeného ke Státnímu pedagogickému nakladatelství - se podílejí na tzv. revizi učebních oborů (1964-1965). Mimo jiné to znamená přepracovat všechny dosavadní učební plány a osnovy odborných učilišť a učňovských škol. Na základě průzkumů ve školách i v hospodářské sféře začínají přípravné práce na ustavování tzv. profilů absolventů učebních a studijních oborů. Rozvíjí se koncepční činnost, objevují se první práce o teorii a metodice odborného výcviku, mapují se a analyzují zahraniční systémy odborného školství, začínají se studovat dějinné souvislosti. Na významu nabývá spolupráce odborných pracovníků ústavu s kolegy z ostatních výzkumných pracovišť včetně Bratislavy, s vysokoškolskými učiteli z Prahy i Olomouce a samozřejmě i s aktivními učiteli z odborných učilišť a odborných škol a s pracovníky z pedagogických institutů (od roku 1964 krajských pedagogických ústavů). V roce 1967 se ústav stěhuje do bývalého kláštera karmelitánů v Karmelitské ulici, sídla ministerstva školství. Knihovna ústavu putuje do bývalé konírny Rohanova paláce, rovněž budovy ministerstva školství. Další část ústavu - skupina středních odborných škol, skupina středních odborných učilišť, fotolaboratoř a rozmnožovna sídlí v prostorách dominikánského kláštera svatého Jiljí v Husově ulici.

70. léta

Obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a jeho důsledky v politickém řízení země se postupně odrazí ve změně vedení a do jisté míry i v činnosti ústavu. Při reorganizaci ústavu se ruší oddělení dalšího vzdělávání učitelů, učebních pomůcek a technické tvořivosti mládeže. Je zpracována nová koncepce výzkumné práce ústavu. Zaměřuje se na zjišťování profesních požadavků na odbornou přípravu a na jejich transformaci do základních učebních dokumentů. Vytvářejí se nové zásady (metodologie) jejich tvorby. Zvláštní pozornost se věnuje přípravě na dělnická povolání. Ve druhé polovině 70. let vzniká na státní úrovni programový dokument, jímž je zahájena školská reforma. Změny ve vzdělávací soustavě započnou v základní škole a budou se postupně provádět tak, aby byly v roce 1984 ukončeny přeměnou středních škol. Ústav se v souvislosti s tím zaměřuje na tzv. realizační program: vymezuje obsah vzdělání v jednotlivých učebních a studijních oborech, vytváří nové učební dokumenty a zajišťuje tvorbu učebnic.
Celkově lze říci, že sedmdesátá léta jsou pro ústav obdobím relativního rozvoje. Začíná se doceňovat determinující vliv kvalifikované práce a jejího vývoje na profesní přípravu. Na důrazu získávají rovněž poznatky a zkušenosti z profesní přípravy v zahraničí, převážně ovšem v zemích sovětského bloku. V roce 1971 čeká ústav další stěhování - z Karmelitské ulice na Karlovo náměstí. Budova, která patřila ČVUT, ovšem vyžadovala rozsáhlé úpravy. Po dobu rekonstrukce - trvala tři roky - ústav provizorně sídlil v budově Hollaru na Smetanově nábřeží. V roce 1974 se na Karlovo náměstí vrátil a zůstal tam až do roku 1995.

80. léta

První polovině 80. let dominuje vrcholící školská reforma. Ústav se věnuje tvorbě programů profesní přípravy, hlavně prakticky a organizačně, ale ve zvýšené míře i teoreticky. Studie se zaměřují na strukturu a složky základních pedagogických dokumentů, tj. zejména na profil absolventa a charakteristiku oboru přípravy. Stranou pozornosti nezůstává ani samotný proces jejich tvorby. S tím souvisí i stoupající zájem o formy profesní přípravy, zejména o učební a studijní obory a jejich soustavy. Na střední ekonomické škole v Praze 10 vzniká pedagogická (školní) laboratoř.
Ústav se systematicky zaměřuje i na obsah středoškolského odborného vzdělávání, zejména na proporce všeobecně vzdělávací a odborné složky vzdělání a na důsledky, které z toho vyplývají pro uplatnitelnost absolventa v praxi.

Po roce 1989

V devadesátých letech se otevírá prostor pro nové směry v projektování školního vzdělávání. Odborné vzdělávání rychle ovládne idea větší autonomie škol při tvorbě vlastních vzdělávacích programů, které chtějí přiblížit praxi. Ústav prosazuje dvoustupňovou koncepci kurikula: účelem základního kurikula, garantovaného státem, je vymezit obecné cíle středoškolského vzdělávání příslušné úrovně. Školní kurikulum (školní vzdělávací programy) zohledňuje požadavky regionu, sociálních partnerů školy a žáků.

Ústav se podílí na rozsáhlé inovaci stávajících učebních dokumentů a tvorbě nových vzdělávacích programů v celém odborném školství. Jde o významnou reformu cílů a obsahu odborného vzdělávání, jejímž smyslem je přizpůsobit vzdělávací nabídku rychle se měnícím požadavkům tržního hospodářství a diferencovaným potřebám žáků. Ústav navazuje kontakty s partnerskými institucemi v západní Evropě: začíná první fáze stále sílící spolupráce se zeměmi Evropské unie a v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

1992

Změnou kompetenčního zákona přešla odpovědnost za učňovské školství na ministerstvo hospodářství a jeho správu pro přípravu učňů. Ústav však dále odpovídá za koncepci a obsah přípravy v učebních oborech.

1994

Další změnou kompetenčního zákona se učňovské školství vrací do resortu školství. Správa pro přípravu učňů je zrušena a většina jejích úkolů přechází na ústav. Vzniká Evropská nadace profesní přípravy (European Training Foundation, ETF) se sídlem v Turíně. Ústav s ní od počátku intenzívně spolupracuje. Jeho tehdejší ředitel Bohumil Janyš se v roce 1996 stává předsedou skupiny pro standardizaci odborného vzdělávání.

V témže roce je zahájen program PHARE VET - Reforma odborného vzdělávání prostřednictvím projektu Rozvoj devatenácti pilotních škol. Tento grant Evropské unie má podpořit reformu českého odborného školství, ústav v něm přijímá významnou koordinační a realizační roli. Od roku 1994 se ústav pravidelně podílí na pořádání mezinárodních kongresů o odborném vzdělávání v Kroměříži.

1995

Po čtvrtstoletí na Karlově náměstí se ústav stěhuje do Hostivaře. Zde nachází útočiště v areálu Vltava ve Weilově ulici, v prostorách bývalého domova mládeže.

1997

Je vydán Standard středoškolského odborného vzdělávání, ministerstvo školství jej schválilo s platností od 1. ledna 1998. Z rozhodnutí ministerstva školství je ústav pověřen zahájit činnost tzv. oborových skupin, tj. skupin externích odborníků příbuzných povolání a jejich pedagogických protějšků. Smyslem vytvoření oborových skupin je zkvalitnit tvorbu programů odborného vzdělávání a zefektivnit jejich přizpůsobování měnícím se kvalifikačním požadavkům profesí.

1998

Dosud užívanou, avšak již delší dobu nevyhovující Jednotnou klasifikaci oborů vzdělání (JKOV) nahrazuje od 1. září 1998 Klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV). O tuto změnu základního statistického nástroje pro sledování vzdělanostní a profesní struktury obyvatel ústav dlouho usiloval a významně se o ni zasloužil. Závěrečným seminářem ve Starých Splavech je ukončen program PHARE VET.

2000

Ústav slaví padesát let nepřetržitého vývoje. Součástí oslav je mimo jiné i mezinárodní konference Bílá kniha českého školství v kontextu evropského odborného vzdělávání.
Poprvé za celou svoji existenci je ústav ve svém: budova, ve které sídlí, je mu předána k užívání.

2001

Výzkumný ústav se stává Národním ústavem odborného vzdělávání (NÚOV). Nový název odráží zásadní změnu, k níž ústav od počátku devadesátých let směřoval: posun od instituce výzkumné směrem k instituci, která se má zabývat především formulací koncepce a strategie vývoje odborného vzdělávání a péčí o jeho obsah (tj. o vzdělávací programy), a to ve všech podstatných souvislostech včetně mezinárodních. Ústav má být zásadním zdrojem informací z oblasti odborného vzdělávání pro všechny orgány veřejné správy, představitele zaměstnavatelů a dalších sociálních partnerů i pro laickou veřejnost.

2002

NÚOV pokračuje v přípravě kurikulární reformy. S využitím nově vypracované koncepce byl vytvořen soubor  rámcových vzdělávacích programů pro prvních osm oborů vzdělání. V rámci projektu POSUN (program Phare) bylo podle těchto návrhů zpracováno ve spolupráci s partnerskými školami a sociálními partnery prvních osm školních vzdělávacích programů. NÚOV zřizuje samostatné oddělení analýz potřeb trhu práce, které se soustřeďuje především na problematiku uplatnění absolventů škol na trhu práce a potřeby zaměstnavatelů a absolventů škol.

2003

NÚOV předkládá k veřejné diskusi soubor vytvořených rámcových vzdělávacích programů a na základě jejích výsledků zpracovává  návrhy pro dalších 24 oborů vzdělání. NÚOV rovněž dokončil návrh nové soustavy oborů vzdělání, která byla projednána vedením MŠMT, pokračuje i příprava návrhů profesních profilů. Ve spolupráci s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství a Správou služeb zaměstnanosti MPSV zpracoval NÚOV Návrh národní politiky rozvoje kariérového poradenství.

2005-2008

V rámci NÚOV vzniká Národní centrum Europass. Centrum pomáhá zájemcům získat mezinárodní soubor dokumentů, který jim má usnadnit uplatnění na evropském trhu práce nebo studium v EU.
NÚOV realizuje šest systémových projektů, na něž přispívá Evropský sociální fond. Díky nim je možné např. urychlit zavádění nové závěrečné zkoušky v učebních oborech, vybrané školy si pilotně zkoušejí tvorbu svých vzdělávacích programů a výuku podle nich, byl vytvořen internetový systém http://www.infoabsolvent.cz/, jehož informace slouží jak žákům a jejich rodičům, tak učitelům a všem zájemcům o vzdělávání. Díky projektům NSK a UNIV vznikly standardy pro všechny kvalifikace, které umožňují, aby lidem bylo uznáno vzdělání nabyté v praxi.
NÚOV postupně připravuje rámcové vzdělávací programy (RVP) pro všechny obory vzdělání, jejichž počet se zároveň redukuje z cca 800 na 270. RVP byly odevzdány ve třech vlnách – podzim 2006, 2007, 2008. Ke každé vlně probíhala veřejná diskuse a poté oficiální připomínkové řízení. Po zapracování připomínek RVP schvaluje a vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

2009-2010

NÚOV metodicky pomáhá školám při přípravě školních vzdělávacích programů a při jejich zavádění do výuky.

Postupně jsou zahajovány národní projekty MŠMT, které se realizují v NÚOV s finanční podporou Evropského sociálního fondu. V oblasti počátečního vzdělávání jde o projekty: NZZ (Nová závěrečná zkouška), Kurikulum S (metodická pomoc a konzultace školám při reformě), Metodika II (portál http://www.rvp.cz/), Cesta ke kvalitě (pomoc školám při vlastním hodnocení). V oblasti celoživotního vzdělávání NÚOV realizuje projekty NSK 2 (Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací), UNIV 2 Kraje (proměna škol v centra celoživotního vzdělávání) a Koncept (systematický rozvoj celoživotního vzdělávání).

Ve spolupráci s odborníky ze škol NÚOV zpracovává pomůcky pro zavádění finanční gramotnosti do výuky na středních školách. Společně s MŠMT připravil ústav koncepční materiál Role odborného vzdělávání v období ekonomické krize.

 


 

Nahoru