Na rozdíl od škol základních škol a z větší míry i gymnázií, musí střední odborné školy zajímat, zda jsou jejich absolventi připraveni tak, aby obstáli v moderním provozu oboru, který vyučují. Pro tyto školy je proto charakteristické, že spolupracují se zaměstnavateli svého regionu. Nejčastěji tato spolupráce spočívá v tom, že firmy umožňují žákům praxi a pořádají pro ně exkurze.
Se školami, které vyučují učební obory, firmy spolupracují také při závěrečných zkouškách. Zástupci firem se jich přímo účastní a vědí tím pádem, co mohou od absolventů očekávat a v čem by se škola měla zlepšit. Mnozí z nich se také podílejí na připravované reformě závěrečných zkoušek, při níž vzniká pro každý obor jednotné zadání. V příštích letech se však podstatně zvýší i počet zaměstnavatelů, kteří se budou podílet na vzniku školních vzdělávacích programů.
Střední odborné školy se budou měnit postupně
Pro jednotlivé obory vznikají v Národním ústavu odborného vzdělávání rámcové vzdělávací programy, které pak připomínkují školy, různá ministerstva a krajské samosprávy a nakonec jsou schvalovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Loni takto vstoupilo v platnost 61 RVP, dalších 82 získalo podpis ministra Lišky právě před několika dny a poslední část by měla být schválena přibližně za rok. Po schválení mají školy vždy dva roky na to, aby si podle RVP připravily své vlastní vzdělávací programy. Na výuku podle nich začnou přecházet od roku 2009 a od září 2011 už budou všechny střední školy učit podle programů, které si samy přichystají.
Spolupráce na školním vzdělávacím programu je výhodná pro obě strany
Tvorbu školního vzdělávacího programu a výuku podle něj si už vyzkoušelo 30 středních odborných škol zapojených do projektu Pilot S. Na začátku analyzovaly svou dosavadní práci, její obsah i metody, stejně jako atmosféru ve škole. Zjišťovaly také, do jaké míry jsou absolventi úspěšní při dalším studiu a jak se uplatňují na trhu práce, jaká je jejich nezaměstnanost, jak jsou v podnicích hodnoceni, které kompetence jim podle zaměstnavatelů chybí.
Právě z toho důvodu je pro střední odborné školy nezbytné navázat užší spolupráci s několika zaměstnavateli regionu. Jejich zástupci se potom podílejí na zpracování vzdělávacího programu školy, mají tedy možnost ovlivňovat jeho obsah a pojetí.
Aby podnik mohl kvalitně komunikovat se školou, posuzovat vzdělávací programy, poskytovat žákům možnost praxe, exkurze atd., musí být určeni pracovníci, kteří se tomu pravidelně věnují, což je většinou na úkor jejich dalších úkolů ve firmě. Tato „investice do vzdělání“ by proto měla být výhodná nejen pro školu, ale i pro danou firmu.
Podle zkušeností škol zapojených do projektu Pilot S většinou zástupci zaměstnavatelů ochotně spolupracovali na vytváření profilu absolventa a měli tak možnost definovat základní znalosti a dovednosti, které by budoucí absolventi školy měli mít pro dobré uplatnění v praxi. Většinou také pochopili, že je taková spolupráce výhodná i pro ně. Požadované kompetence se jejich vlivem stanou součástí školního vzdělávacího programu a pro podnik se tím zvyšuje šance, že pak do něj budou nastupovat adekvátně připravení absolventi.
Na druhé straně školy zaznamenaly i negativní zkušenosti, kdy zaměstnavatelé neměli o práci na školním vzdělávacím programu zájem, většinou proto, že nepochopili jeho význam. V některých případech se pedagogům při prvních schůzkách zřejmě nepodařilo vysvětlit, jaké změny mají přinést nové vzdělávací programy a proč by na nich měly firmy spolupracovat. Teprve když zástupci firem vyplnili dotazník připravený pro tyto účely, tak se ukázalo, že jim chybí právě to, co nového má přinést kurikulární reforma – např. připravenost absolventů neustále se učit a zdokonalovat či větší flexibilita.
Co zaměstnavatelé očekávají od absolventů škol
Zaměstnavatelé dnes vyžadují pracovníky, kteří jsou nejenom zdatní v oboru, ale kteří mají i klíčové kompetence, jako jsou například komunikační schopnosti, čtení a porozumění pracovním instrukcím, znalost cizích jazyků, schopnost řešit problémy a nést odpovědnost, adaptabilita, ochota dál se učit apod.
Jednoznačně to potvrzují šetření, která Národní ústav odborného vzdělávání ukutečnil mezi zaměstnavateli v průmyslovém sektoru (sekundér), ve službách (terciér) a v organizacích z oblasti vzdělávání, veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení (kvartér). Poněkud překvapivým výsledkem je fakt, že zaměstnavatelé připisují klíčovým dovednostem skoro stejnou vážnost jako těm odborným. Pouze v kvartétním sektoru preferují firmy - vzhledem k jejich oborovému zaměření – ve větší míře odborné kompetence. Naopak je tomu u malých firem z oblasti průmyslu a služeb, které považují klíčové kompetence za důležitější než profesní dovednosti. Malé firmy zřejmě více než jiné potřebují všestranné pracovníky, kteří jsou schopni vykonávat různorodé činnosti.
U vyučených absolventů je za nejdůležitější považováno porozumění pracovním instrukcím, ochota učit se, schopnost týmové práce či adaptabilita. Ve službách a kvartérním sektoru zaměstnavatelé také chtějí, aby absolventi byli schopni nést zodpovědnost. U absolventů maturitních oborů je na prvním místě také čtení a požadavek, aby byli schopni porozumět pracovním instrukcím. Důraz ale kladou i na to, aby byli ochotni se dál učit, uměli komunikovat, používat výpočetní techniku a aby dokázali řešit problémy. Oproti vyučeným očekávají zaměstnavatelé u absolventů maturitních oborů mnohem častěji také znalost cizích jazyků. U pracovníků s vysokoškolským vzděláním se na prvním místě objevuje schopnost řešit problém a na dalších příčkách je schopnost nést odpovědnost, komunikační a rozhodovací dovednosti, ochota učit se a také umění využívat informace a výpočetní techniku.
Při srovnání toho, co zaměstnavatelé očekávají od absolventů různé úrovně vzdělání, jsou patrné dost podstané rozdíly. V případě vyučených se hodnocení důležitosti jednotlivých kompetencí výrazně liší a lze tedy jasně říci, kterým kompetencím dávají zaměstnavatelé u tohoto typu absolventů přednost. Čím vyšší je vzdělání absolventa, tím jsou nároky podniků větší, jejich požadavky se týkají prakticky všech klíčových dovedností a v hodnocení důležitosti nejsou skoro žádné rozdíly. Nejvýraznější je to u absolventů VOŠ a vysokých škol, u nichž už nelze ani jednoznačně říci, kterým dovednostem dávají zaměstnavatelé přednost – zkrátka chtějí, aby ovládali všechny klíčové kometence, protože předpokládájí, že je budou na svých postech pořebovat.
Zaměstnavatelé si také stěžují
Řada zaměstnavatelů si stěžuje na nedostatek pracovníků v technických a řemeslných profesích. Nelíbí se jim, že do učebních oborů nastupuje stále méně žáků a žádají, aby školy i ministerstvo školství proti tomu něco dělaly.
Mladí lidé ve své většině už dnes dávají přednost maturitním oborům před vyučením. Během několika posledních let klesl podíl žáků v učebních oborech ze 40 % na 31 % a tento trend bude zřejmě ještě výraznější kvůli populačnímu poklesu. Počet patnáctiletých žáků, kteří budou opouštět základní školy, se totiž během tří let sníží víc než o čtvrtinu.
Stát ale nemůže a ani nechce přistoupit k žádným regulacím. Učňovské školství sice zeštíhlelo, přesto stále nabízí dostatečnou škálu a kapacitu učebních (a dnes i maturitních) oborů. Problémem je nejenom to, že se nedaří získat do těchto oborů žáky, ale také přimět případné absolventy, aby svou profesi nakonec vykonávali. Podle zjištění Národního ústavu odborného vzdělávání totiž kolem 40 % absolventů vůbec nepracuje v oboru, pro nějž získali kvalifikaci.
Z toho je také zřejmé, že případná regulace, po níž volají někteří zaměstnavatelé, by byla neúčinná. Stojí také za úvahu, zda v budoucnosti budeme skutečně potřebovat tolik absolventů učebních oborů, když v hospodářsky vyspělých zemích pracuje v dělnických profesích jen o něco víc než 20 procent (u nás to je 34 %). Dělnické profese jsou kromě toho stále náročnější, a tak by se určitým řešením mohly stát už existující obory, v nichž se žák vyučí a zároveň získá maturitu.
V rámci spolupráce se zaměstnavateli je v tomto případě důležité, aby jim byly poskytovány informace a analýzy, vztahující se jak k počtu žáků různých oborů, tak k jejich uplatnění. Podniky se snaží propagovat obory, které považují za perspektivní, a na tom s nimi spolupracují i školy, které tyto žádané obory vyučují. Zaměstnavatelé mohou stimulovat poptávku také jiným způsobem. Například ve strojírenských oborech jako je zámečník, nástrojař a obráběč se podařilo zastavit odliv žáků díky tomu, že podniky začaly nabízet lepší podmínky svým zaměstnancům a žákům studujícím tyto obory poskytují stipendia a další výhody.
Rádi také zodpovíme vaše dotazy.
RNDr. Miroslav Procházka, ředitel NÚOV
miroslav.prochazka@nuov
cz
PhDr. Helena Úlovcová, náměstkyně ředitele NÚOV
helena.ulovcova@nuovcz
Jana Kašparová, manažerka projektu Pilot S
jana.kasparova@nuovcz
PhDr. Zoja Franklová, tisková mluvčí NÚOV
zoja.franklova@nuovcz
mobil: 724 652 240
e-mail: zoja.franklova@nuovcz
Národní ústav odborného vzdělávání, Weilova 1271/6
102 00 Praha 10, tel: 274 022 111