Karlovy Vary - pověst versus skutečnost Vznik a vývoj byl spjat blahodárnými Karlových vždy Varů nerozlučně s léčivými účinky jejích teplých minerálních pramenů. Poznamenaly dějiny, architekturu, ekonomiku a celkového genia města. Vznik stálého osídlení u Vřídla je třeba klást do doby kolem roku 1349. Ony fascinovaly prameny člověka a podněcovaly je ho fantazii již od nejstarších dob. Do říše fantazie musíme ukázat populární pověst, podle níž byly karlovarské prameny objeveny v první půli 14. století králem a římským císařem Karlem IV. při lovu zajíce. Založení malého lázeňského městečka na soutoku řek Ohře a Teplé za panování Karla IV. jistě nebylo tak náhodným a romantickým výkonem, jako tom vypráví stará pověst, nýbrž téměř zákonitým vývojovým rezultátem pro dávno známé město s léčebnou tradicí. Přesné datum založení města není známo. Stopy v blízkém však staršího Varů jsou okolí mnohem Karlových data. Archeologické výzkumy na území dnešního města několik sídelních lokalit z období pravěku. Z mladší doby nám pobyt dávných krajiny obyvatel dokládá hlavně hradiště v Drahovicích, kde žili lidé v pozdní době bronzové. Slovanské osídlení máme v blízkosti Karlových Varů popsáno např. v Tašovicích a Sedleci. V nejbližším okolí pozdějších Karlových Varů žili lidé prokazatelně již dávno ve 13. století (Tašovice, Dvory, Drahovice). Předpokládáme, že již tehdy dobře léčivé znali účinky karlovarských vod a že jich využívali k léčbě. Psaná historie vřídelního města začíná 14. srpnem 13 70, kdy Karel IV. udělil již stávajícímu sídelnímu místu značné svobody a práva, jakých v té době zažívalo blízké královské město Loket. O výsadním ustavení Karlových Varů jakožto oblíbených svědčí lázní i početná jim udělená privilegia, průběžně potvrzovaná panovníky Čech až do roku 1858. Prosperita a stavební vývoj lázní byly koncem 16. a začátkem 17. století nechvalně ovlivněny dvěma živelnými pohromami. Dne 9. května 1582 byly postiženy Vary povodní Karlovy a velkou 13. srpna 1604 bylo město zcela požárem, při němž ze 102 domů shořelo 99 stavení. Živelné pohromy ani války se Karlovým Varům nevyhnuly. Ani Karlovým Varům, byť měly jakožto město výsadní postavení, se nevyhnuly útrapy třicetileté války. Neklidná doba a nepříznivé hospodářské důsledky válečných let se projevili zejména v citelném poklesu lázeňské návštěvnosti a tudíž i velkého hospodářského růstu města. To vedlo k tomu, že karlovarští si museli hledat vedle lázeňství i jiné zdroje příjmů. Tak došlo v 17. století postupně k zásadnímu rozvoji typických karlovarských řemesel-cínařství, puškařství, jehlářství a také nožířství. V jejím průběhu bylo město několikrát vystaveno řádění vojsk, požárům, nemoci a hladu. Živení lázeňského života nastalo až 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a pozdě ji i ruského polského panovnického dvora. Velkou Vary lázeňské Karlovy byly dva propagací pobyty pro ruského cara Petra Vysokého v letech 1711 a 1712. Do konce 17. stol vévodila karlovarské architektuře gotika Až do konce 17. století si Karlovy Vary zachovaly sevřený gotický ráz s branami a těsnou zástavbou kolem Vřídla. Dominantou městečka byla věž gotická někdejšího loveckého hrádku Karla 4. na skále nad tržištěm. Pod ní byla v roce 1520 postavena hranice, vedle stála městská lékárna roku naproti Ducha a špitál z Svatého 1531. Na pravém břehu Teplé nad Vřídlem stál jen pozdní gotický hrázděný kostel Maří Magdalény, prvně zmiňovaný roku 1485. Kolem roku 1500 byl na úbočí vrchu U tří křížů vysvěcen kostelík sv. Ondřeje. Domy byly většinou hrázděny, se šindelovými střechami. Rozvoj města v 18. století ovlivňovala především aristokracie Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu pouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Roku 1707 císař potvrdil Fr. Josef I. Karlovým Varům všechna privilegia, čímž je výslovně označil za Královské svobodné město. V první polovině 18. století se Vary Karlovy těšily obzvláštní přízni Habsburků, ze jména císařovny Marie Terezie. Loajální vztahy města k vídeňskému dvoru se pěkně projevily ve finančních dotacích na stavební rozvoj toho města a ve zdokonalení jeho správy. Na místě těchto sálů později vznikl Grandhotel Pupp. Městská porada vydala roku 1719 zvláštní městské vyhlášky, jimiž se do detailů řídil veškerý život lázní. V roce 1739 byl přijat zbrusu nový městský řád. V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada a lázeňských staveb, v roce 1701 např. Saský sál, v roce 1728 Český sál. Roku 1711 byly na vystavěny Mlýnského Mlýnské dnešního pramene místě lázně, první veřejný městský dům v Karlových Varech "Instructio politica". Město se začalo počátkem 18. století expandovat do stran, došlo k zástavbě staré louky, jež se centrem společenského života lázeňských hostů. V roce 1717 lázně již měly svou první skromnou divadelní scénu. V letech 1732-1736 byl na celém místě původního kostela postaven podle plánu architekta Kiliana Ignáce Dientzenhofera zcela nový barokní chrám sv. Maří Magdaleny. Slibný rozvoj lázní v l. polovině 18. století byl neočekávaně dne 23.května 1759 přerušen katastrofálním požárem, který zničil 224 domů. Následky požáru však byly v krátké době poměrně překonány. Následná výstavba po požáru byla prováděna plánovitě a velkoryse. Na místo původních hrázděných staveb byly budovány pevné kamenné domy s více patry, s bohatými štukovými fasádami, kryté prejtovými střechami a značně výstavné. V roce 1762 byly modernizovány Mlýnské lázně. Nebyly již obnoveny městské brány, které dost brzdily rozrůstání města. Do obnoveného a velice vzhledného města přijíždělo stále více lázeňských hostů. Díky město víc se stále mohlo vysoké návštěvnosti rozrůstat. S rostoucí návštěvností bohatlo karlovarské měšťanstvo a mohlo nákladnějšími stavebními úpravami zlepšovat tvářnost města. Financování těchto změn zajišťoval i výnos z lázeňské taxy, jež zavedena byla roku 1795. Roku 1777 byl zřízen moderní vřídelní sál, který byl odraz uplatňování léčebných zásad Dr. Bechera, jež zdůrazňovaly pití vody přímo u pramene. Od roku 1764 byla v Karlových Varech, rovněž z popudu dr. Davida Bechera, vyráběna a exportována vřídelní sůl. Z peněz získaných financována byla prodejem zčásti jejím stavba nového divadla roku 1788. V roce 1791 bylo vybudováno oblíbené výletní místo lázeňských hostů Poštovní dvůr, jenž později proslul koncert orchestru PhDr. Josefa Labitzkého a četných slavných hudebníků. O rok později zřízená kolonáda dřevěná Nového pramene byla první stavbou tohoto druhu v Karlových Varech. Poskytovala lázeňským hostům možnost pobývat u syrných pramenů i za počasí. Počátek 19. století přinesl Karlovým Varům další rozmach lázeňství. V roce 1811 byla kolonáda přestavěna věhlasným drážďanským stavitelem Hiesslem. Nejvyhledávanějším střediskem šlechty společenským se koncem 18. století stal Český sál, který roku 1775 cukrář Georg Johann zakoupil Pupp a základ tím položil k rozvoji největšího karlovarského restauratérského a hotelového provozu Grandhotel Pupp. Růst lázeňské návštěvnosti vedl i k pořizování podrobných záznamů hostů. Nazývaly se Kurlisty. První dochované seznamy jsou již ze sklonku 17. století. Až do roku 1794 byly psané ručně, od roku 1795 začaly Kurlisti vycházet tiskem v městském nakladatelství Franieck. Prosperitu lázní příliš ani neohrozily neklidné doby napoleonských válek. Lázně si oblíbila především šlechta a významná evropská společnost Společnost scházející se podezřele v Karlových Varech v18. a na počátku 19. století získávala stále více nadnárodní charakter. Návštěvy vynikajících osobností jsou specifikem Karlových Varů a výrazně poznamenaly celé kulturní dějiny města. Vedle aristokracie se k Vřídlu ráda sjížděla i evropská kulturní elita. Z návštěvníků nejvýznamnějších přelomu 18. a 19. století upozorněme Johanna Wolfganga Goetha, Friedricha Schillera, Theodora Körnera, Ludvíka van Beethovena, Fryderika Chopinů a Nikolu Paganiniho. Od druhé třetiny 19. století začala komplexně určovat povahu lázeňské společnosti bohatá měšťanská klientela. Vlivem francouzské revoluce postupně z lázeňské scény mizí šlechta. V roce 1819 se u Vřídla sešla významně ministeriální konference, jíž předsedal lstivý rakouský kancléř K. V. Metternich. Po roce 1860 se v do té doby německých ryze Karlových Varech malá utvářet začala komunita Čechů, kteří ve městě práci získali a trvale se zde usadili. Reprezentantem menšiny v Karlových Varech se stal spolek Slovenská beseda, založený v roce 1881. V čele Slovanské besedy působili v časech 40 let vynikající čeští lékaři Viktor Emanuel Engel, František Zatloukal, Otakar Čech, Vincenc Janatka a Milan Mixa. Architektura? Historismus a secese se špetkou gotiky! Poslední polovina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních a budování moderních lázeňských objektů. Tato výstavba dala městu je ho architektonickou dnešní tvářnost, nesoucí výraznou pečeť historismu a také secese. Karlovy Vary se staly oblíbeným dějištěm četných politických a diplomatických jednání. Vznikly tak vlastně již čtvrté Karlovy Vary, jejichž krásu obdivujeme podnes. První, klasicistní, renesanční gotické město a požárem zaniklo roku 1604. Barokní Karlovy Vary poničil požár roku 1759. Zastaralé a maloměstsky působící rokokové, a biedermaierovské domy byly v rámci imposantní přestavby měst v letech 1870-1900 celkově zbořeny. Na jejich místě vznikly moderní a komfortní vybavené novostavby velkoměstského rázu, které okázale hlásaly význam tohoto města, jež se mezitím stalo lázeňským nejslavnějším místem Evropy. Byly postaveny dominantní lázeňské stavby Vojenského lázeňského ústavu(1855), Vřídelní kolonády (1879), Mlýnské kolonády (1871-1881), Tržní kolonády (1883), Lázní III. (1866) a Císařských lázní honosný objekt (1895), dále pak taktéž nové městské divadlo (1886), anglikánský kostel (1877), synagogy (1877) a ruský pravoslavný kostel. Na svatební ráz lázní měla určující vídeňská architektura, zosobněná v Karlových Varech dvojicí stavitelskou Hermanna Ferdinanda a Fellnera Helmera. Ti vyprojektovali pro Karlovy Vary na 20 významných staveb. Rozsáhlá stavební činnost byla před l.světovou válkou (1897) završena konečným zbudováním mezinárodního grandhotelu Imperial (1912). Napojení na železniční trať a slavní hosté zvyšovali návštěvnost lázní Zásadní význam pro další rozvoj měst mělo jeho napojení na evropskou železniční dráhu r. 1870, kdy byl zahájen provoz na nové trati Karlovy Vary - Cheb. O rok později začal jezdit rychlý vlak na lince Praha-Karlovy Vary. Železniční spojení znamenalo výrazné oživení hospodářského života a nebývalý růst návštěvnosti. Kolem léta 1900 byla regionální železniční síť doplněna lokálními tratěmi z Varů Karlových do Mariánských Lázní (1898), Johanngeorgenstadtu (1899) a Merklína (1902). Ta začala po roce 1860 velice rapidně vzrůstat také úspěšné vlivem cukrovky Karlových v léčby Varech. Prosperita lázní koncem minulého století byla tak výrazná, že se pro toto období vžilo označení Zlatý věk Karlových Varů. Jediným stinným datem tyto slavné éry se stal 24. listopad roku 1890 aD, kdy bylo centrum Karlových Varů velmi značně poškozeno mohutnou povodní. Genius loci Karlových Varů před rokem 1900 byl výrazně ovlivňován pobyty představitelů kultury evropské vědy, a politiky. U Zřídla pobývali v 19. století na příklad N. V. Gogol, F. Lizst, S. Freud, Alfonzo J. Barrande, Schliemann, T. Fontane, A. Dvořák, K. Marx, J. Brahms, R. Wagner, E. Grieg a řada dalších známých osobností. Těsně před první světovou válkou dosahovaly Karlovy nejvyššího Vary hostů lázeňských počtu své ve historii. Např. v roce 1811 se tu léčilo 70935 osob. I. světová válka utnula příliv turistů a zastavila vývoj města První světová válka tečku znamenala za vzestupnou křivkou vývojů vřídelního města, byla koncem těchto starých dobrých časů spjatých s osudem rakousko-uherské monarchie. Válka byla tragickým mezníkem, který změnil život Evropy. Narušila příliv lázeňských mostů a tím vážně ochromila celý vzhled Karlových Varů. Zhoršené zásobování znamenalo i pro privilegované lázně nouzi a hlad. Pro válečné účely byli sundány zvony z kostelů, zabaveni psi vhodní k tažení břemen a lístkový příděl potravin, mýdla a kuřiva. Došlo i k masovým sociálním nepokojům, ve dnech 17.-18. např. července 1918 se u Vřídla konala skladová demonstrace žen. Na evropských bojištích padlo 515 karlovarských mužů. Po celé první světové válce byl karlovarský lázeňský život rychle obnoven, město však už zdaleka nedosáhlo předválečné návštěvnosti. Zánik Rakouska-Uherska velmi nepříznivě ovlivnil prosperitu všech lázní na jeho bývalé území, tj. i Karlových Varů. Během vytvoření Československé republiky v roce 1918 začala v jejím pohraničí složitá situace. Chvíli po válce přišly opět těžké časy Ani Karlovým Varům se ve třicátých letech nevyvinula vleklá hospodářská krize, jež sužovala Evropu celou. V té době zadluženost majitelů zdejších hotelů vzrostla nesmírně a penzionů. Pro malé podnikatele nebo obchodníky měla krize drastický následky v podobě bankrotů. Jen v roce 1936 bylo zde v Karlových Varech provedeno tisíc přes soudních exekucí. Město se muselo v zájmu svého přežití vysoce zadlužit u státu. I přes skličující ekonomickou regresi bylo v Karlových Varech mezi světovými válkami provedeno několik velice nákladných staveb. Z nich měla přehrada na největší údolní řece Březové význam v Teplé (1936), která od města navždy odvrátila hrozby velkých záplav. Lázeňské možnosti byly v roce 1927 rozšířeny.