Dvacítku zájemců o toto řemeslo dostal na starost učitel odborného výcviku Jiří Wallner. Ne všichni však byli v kovařině nováčky. „Do kurzu se překvapivě přihlásila polovina účastníků loňského kurzu. Pro ně jsme upravili témata a činnosti, a jako zkušenější kováře je letos čekala například práce na různých bucharech. Sami si mohli vyrobit část nářadí a příslušenství, které kováři potřebují,“ řekl Wallner.
K začínajícím zájemcům o kovářské řemeslo, kteří si to letos u kovadlin vyzkoušeli poprvé, patří také Lukáš Hulec a František Holub.
„Když se nás jako dětí ptali, čím by kdo chtěl být, obvykle jsem odpovídal, že kovářem. Nakonec jsem po gymnáziu vystudoval vysokou školu kovařině velmi vzdálenou. Ale když jsem se na podzim dozvěděl o kurzu a Střední škole v Oselcích, hned jsem se přihlásil. A jsem rád, že si konečně mohu pod odborným vedením základy kovařiny vyzkoušet,“ vysvětluje své důvody Lukáš Hulec z Kramolína. „Můj praděd byl kovář a stále máme kovářské vybavení doma,“ doplňuje kolegu František Holub ze Dvorce u Nepomuku. „Práce se mi líbí, ve volných chvílích už v naší staré kovárně zkouším něco vykovat. Stejně jako Lukášovi se moje představy o kurzu splnily, a budeli možnost, zase se v Oselcích sejdeme.“ Kromě úplných začátečníků slouží kurzy také lidem, kteří mají kovářské vybavení k dispozici, ale chyběla jim praxe a především odborné vedení zkušeným člověkem. „Řada účastníků může získané praktické dovednosti uplatnit ve svých firmách nebo u svých zaměstnavatelů,“ tvrdí zástupce ředitele oselecké školy Milan Demela.
Kurzy jsou spolufinancovány jednak z dotačních evropských zdrojů a prostředků ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jednak část si hradí účastníci sami.