Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatímco státní maturity vyvolaly velký rozruch, už méně se mluví o tom, že i učební obory mají také svou jednotnou
závěrečnou zkoušku. Do projektu se už loni zapojilo 80 procent škol s učebními obory. I tím se snaží učiliště a
odborné školy dát zaměstnavatelům určitou garanci dovednosti absolventů. Jaká je ale realita uplatnění vyučených
lidí? Dokáží školy reagovat na potřeby trhu práce? A mají mladí lidé vůbec zájem o učební obory? Začíná Dvacet minut
Radiožurnálu. A ve studiu je připraven odpovídat ředitel Národního ústavu
odborného vzdělávání Miroslav Procházka. Vítejte.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Hezké odpoledne.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak pro přehled posluchačů doplním, že váš ústav je organizace přímo řízení ministerstvem školství a má mimo jiné za
úkol zpracovávat koncepce pro rozvoj odborného vzdělávání podle potřeb trhu práce. Takže si pojďme
udělat na úvod celkový obrázek o situaci, pane řediteli. Třeba ve Zlínském deníku se můžeme dočíst, že budoucnost
středních odborných škol v kraji je ohrožena, mladí lidé nemají zájem o studium a podobné články ty se objevují
napříč regiony. Jak rozsáhlý je tento problém?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak to je docela obtížná otázka, protože ten problém má několik složek. Jedna složka je ta, že klesá početnost
populačních ročníků a v této chvíli ten pokles dorazil na střední školy. Jestliže někdy před třemi, čtyřmi lety do
středních škol nastupovalo více než 120 tisíc dětí každý rok, tak teď už je to pod 100 tisíc a někdy za 3 roky to
bude pod 90 tisíc. Tak to je jeden z problémů, se kterým školství upřímně řečeno příliš mnoho nenadělá.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten není dán zájmem, ale prostě vývojem populačním.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
S tím vývojem populačním, rodí se méně dětí a není to jenom problém České republiky. Samozřejmě je to problém celého
vyspělého světa, Evropy zejména. Ten druhý problém je, když jste naznačila, že mladí lidé se, já nevím jestli do
odborných škol, ale do těch učebních oborů příliš nehrnou, i když já bych byl trochu opatrný. Rozhodně to není tak,
že by z ničeho nic všichni zmizeli. Zase je to problém všech vyspělých zemí, prostě mladí lidé mají pocit, že vyšší
vzdělání jim přinese v životě více, což do jisté míry je pravda. Na druhou stranu ne všichni mají pro to vyšší
vzdělání předpoklady a jde spíš o to, jakým způsobem, jakým způsobem si tu profesní orientaci zvolí. U nás, když to
srovnáme se světem, pořád v těch učebních oborech, protože o těch mluvíme zejména, je pořád zhruba 30 procent
populačního ročníku, což není tak úplně málo, když to srovnáme, jak jsem řekl s vyspělým světem, tak pouze, jestli se
nepletu, Německo, Švýcarsko a Dánsko má v těhle těch oborech více větší část populačního ročníku a Rakousko a
Slovensko mají tak zhruba stejně. Všechny ostatní země mají významně méně a upřímně řečeno ty ekonomiky také plus
mínus fungují. Pravda je, že ve všech zemích se snaží nějakým způsobem přitáhnout pozornost mladých lidí k odbornému
vzdělávání, i k tomu učňovskému. Není náhodou, teď je to týden, co ministři školství Evropské unii
schválili takzvané brušské komuniké, kde si definují priority rozvoje odborného vzdělávání v
Evropské unii na dalších 10 let a první z těch priorit je zvýšit atraktivitu odborného vzdělávání,
či-li je to problém, který neřešíme z daleka jenom my.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to problém a jde to nějak vštípit mladým lidem, že to, že být vyučen v oboru není prohra ve
vzdělávacím systému?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Já myslím, že to jde. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať. Co si myslím, že nefunguje, tak různé regulační
mechanismy, které striktně omezí přístupnost, řekněme, těch maturitních oborů vzdělání, protože i když ty děti tam
zjednodušeně řečeno naženete do těch oborů, tak pokud to dělat nechtějí tu kterou profesi, tak oni pak v dospělosti
stejně dělat nebudou. O tom my víme poměrně dost z různých šetření, ale mnohem více fungují různé, řekl bych, měkčí
mechanismy, zejména /nesrozumitelné/ poradenství, aby to rozhodnutí, že jdu do toho kterého oboru, aby to bylo
odpovědné rozhodnutí toho mladého člověka nebo jejich rodičů, tam většinou pomáhají s tím rozhodování rodiče. To je
jedna věc, aby dobře věděli, oč jde a druhá věc jsou motivační mechanismy, bych řekl, což může být, což mohou být
různé věci, například v některých krajích - ve Zlínském, jestli se nepletu, v Moravskoslezském a v dalších fungují
jakási stipendia, které kraje dávají těm, kteří do těch oborů o které není zájem nastupují. A co úplně
nejdůležitější, aby ty hlasy, že těch řemeslníků, dělníků a podobně je málo, když je to jenom hlas, tak nic
neznamená. Je důležité, aby ten hlas byl přesvědčivý, to znamená, aby zaměstnavatelé jasně dali najevo, že o ty lidi
stojí, což znamená, že nabízejí zajímavé pracovní podmínky, zajímavé mzdy a tak dále a tak dále.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, zaměstnavatelé třeba dají najevo, že stojí o lidi z technických oborů. Dokážete vy na to nebo i vy a potažmo
školy za vašim přispěním na to pružně zareagovat a dodat skutečně dostatek absolventů třeba těch technických oborů, o
kterých se obecně ví, že chybějí?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak mohl bych odpovědět zjednodušeně. Pokud přijdou ty zájemci, tak nepochybně dokážeme zareagovat, protože si
myslím, že ten obsah těch oborů se snažíme permanentně modernizovat. To přilákání těch mladých lidí do těch oborů, to
prostě není opravdu věc jenom školství, neříkám že ne, my v té oblasti Kadio poradenství se snažíme velmi intenzivně,
ty kteří se rozhodují, informovat o tom, jaká je ta podstata oborů, že dneska už ta klasická černá řemesla, že už
nejsou natolik černé a tak dále a tak dále, ale bez toho, že bychom tam spolupracovali se zaměstnavateli, to prostě
nejde.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
A přesto školám ubývají žáci. Úřady práce mají v evidenci mnoho nezaměstnaných a lidé bez práce a nejen oni mají
zájem se rekvalifikovat, popřípadě dál vzdělávat a po spojení těchto všech potřeb vznikl projekt s
názvem UNIF 2 a je v něm celkem 325 škol z celé České republiky. Ty poskytují další vzdělávání
dospělým. Je to toto cesta, jak zachránit odborné školy tam, kde chybějí žáci ze základních škol nastupující jakoby
na střední odborné vzdělání, tam doplnit ty řady dospělými?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Já myslím, že to je jedna z cest. Za tu otázku děkuju, vidím, že jste dobře připravena, protože to je 325, číslo těch
škol bych já přesně nevěděl, já jenom vím, že to je více než 300.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je podle vašich osobních statistik na stránkách úřadu.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Určitě. Je to jedna z cest, protože to že se školy budou zapojovat do vzdělávání dospělých, my
trochu vzletně říkáme, že se ty školy stanou centry celoživotního učení, to znamená, že budou fungovat zase
zjednodušeně řečeno nejenom dopoledne pro ty teenagery, ale i odpoledne pro dospělé, tak to má několik pozitivních
efektů. Zaprvé se efektivně využijí ty kapacity, které školy mají, personální, prostorové, technické. Zadruhé si
myslíme, že to má významný vliv na kvalitu, protože ty učitelé, když učí dospělé, tak o tom co učí, musí trochu jinak
přemýšlet, než když učí mladé lidi, což má pozitivní efekt, jak nám říkají zkušenosti ze zahraničí a ten třetí
pozitivní efekt velmi významný je ten, že toto je cesta, jak třeba zachránit některé obory, které tak trochu mizí v
tom ...
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Které to jsou například?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak většinou jsou to ty obory, řekněme, ty řemeslné, co já vím, švec, před časem to byl kominík, ale tam došlo k
určitému obratu teďko v poslední době, což je zajímavé, k tomu se můžeme vrátit, ale je to samozřejmě trochu detail,
obecně se dá říct, že to jsou ty klasické řemeslné obory, kde lidé příliš ti mladí tu perspektivu jednoznačně nevidí,
protože ono to má zase obecnější souvislosti. Ten princip dneska je, že se věci neopravují. Prostě, dyť to znáte.
Rozbije se vám nějaká hadička za 10 korun a opravář vám řekne, že vám vymění celý blok za 1500 nebo vám řekne, tak to
neopravíme a kupte si něco nového. Tak samozřejmě ta rukodělná práce v tomto smyslu začíná mizet a ve chvíli, kdy
někdo je k dispozici, tak je to docela drahé a pro lidi to není zajímavé a tudíž těm mladým lidem se zdá, že ta
řemesla potřeba nejsou, i když podle mého názoru potřeba jsou, ale je o tom potřeba více přemýšlet a tam přichází to,
že například dospělý může zvážit, že se trošku rekvalifikuje v tomto ohledu, otevře si živnost a tak dále.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto když dáme dohromady všechny ty faktory, to znamená, jak úbytek generační u mladých lidí, tak úbytek zájmu, tak
snahu vzdělávat dospělé, ale tam jsou ty kapacity pro doplnění škol taky omezené, ve výhledu 10, 20
let. Jaký podle vás to bude mít dopad na odborné školy? Kolik jich může zaniknout?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
No, tak kolik jich může zaniknout, to je opravdu velmi těžká otázka.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Procentuálně samozřejmě.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Ono se jde, někteří jdou ještě dál. V podstatě říkají, že odborné vzdělávání zejména to učňovské, že
jaksi zemře a přestane existovat. Já si to nemyslím. Já si myslím, že přežije i tyhle ty turbulence. Možná je dobré
říct proč, prostě protože ty profese potřeba budou, to je nepochybné. Zhruba před rokem Evropská komise zveřejnila
prognózu potřeb trhu práce za 10 let, což je do jisté míry odpověď na tu vaši otázku a ta základní čísla, nejde jít
tady asi do detailů, dávají poměrně jasný obrázek. Asi 20 procent těch profesí bude potřebovat kvalifikaci, která
téměř kvalifikací není, řekněme, že jsou to lidé se základním vzděláním. Na druhém konci 30 procent bude potřebovat
terciální kvalifikaci nebo vysokoškolskou, chcete-li a těch 50 procent budou středoškolské kvalifikace, z nichž
odhaduju to tak na čtvrtinu, možná třetinu, jsou ty učňovské. Jinými slovy řečeno, pořád na trhu práce mezi 20 a 30
procenty pracovních příležitostí bude potřebovat ty kvalifikace na úrovni vyučených, či-li oni reálně budou potřeba a
tudíž reálně budou existovat vzdělávací instituce ať už pro mladé lidí nebo pro dospělé, které je
budou poskytovat.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro tyto potřeby, které jste teď vyčíslil. Máme těch škol teď akorát, anebo moc a budou zanikat?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Já myslím, že některé zanikat budou, protože v této chvíli, nedá se říct, pro tyto potřeby, to jich určitě máme dost.
Ono jde taky o to, kolik těch žáků, o tom jsem mluvil před chvilkou, že se ten populační ročních snižuje, tak v
zásadě se dá říct, že těch škol je možná o něco více, než je potřeba. Vydefinovat přesně kolik je ten optimální stav,
zvláště když víme, že za těch, řekněme, 8-10 let se zase ta početnost populačních ročníků zvýší, tak které to jsou,
které mají zaniknout, není tak úplně jednoduché. Podle mého soudu, dobrou cestou je, školy do jisté míry slučovat,
protože ona ta velká škola má větší možnosti při té formulaci vzdělávací nabídky, orientovat se na
vzdělávání dospělých, tím se ty kapacity efektivně zachovaní, nezůstanou jenom zakonzervovány někde,
ale budou efektivně využívány a pak samozřejmě zbyde nějaká část. Já osobně to odhaduji tak mezi 10 a 20 procenty,
která asi zanikne.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
20 procent. Vrátí státní maturity a s nima dohled nad kvalitou středních škol některé žáky do lavic odborných učilišť
a jak motivovat mladé lidi k zájmu o řemeslo? Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Odpovídá ředitel
Národního ústavu odborného vzdělávání Miroslav
Procházka. Pane řediteli, já se ještě zastavím u toho slučování. Váš ústav postupně připravuje takzvané rámcové
vzdělávací programy pro každý obor a zároveň redukuje původních 800 oborů na zhruba 275 se širším
záběrem. To znamená zhruba na třetinu. Je ta univerzalizace skutečně cesta a jak to probíhá v praxi? Jak se dá něco s
něčím sloučit? Třeba já nevím kuchař - číšník s dalšími odbory hotelové školy nebo jak to funguje v praxi?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak možná začnu tím, jak to funguje v praxi. Skutečně, jak jste to říkala. Třeba ten obor kuchař - číšník. Těch oborů
původně v soustavě oborů bylo asi 5 nebo 6, kuchař - číšník, číšník - kuchař, kuchař - číšník a ještě možná nějaké,
tak teď je jeden obor kuchař - číšník, kde ten, který ho studuje, získá celkový základ pro všechny ty
uplatnění.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vychová univerzálnějšího člověka.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Univerzálního člověka, který se může do jisté míry specializovat, ale na druhou stranu má takové základy, že potom v
tom profesním životě může tu změnu provést relativně snadno. Možná ještě jeden příklad jen tak pro zajímavost.
Například strojní mechanik. To zas byly obory zámečník, mechanik opravář, strojní mechanik, stroje a zařízení,
strojní mechanik ocelové konstrukce, asi 6 oborů, tak teď je to strojní mechanik a zas je tam vytvořen ten široký
solidní základ, na kterém ten člověk může stavět. Já myslím, že ta cesta je v pořádku. Někteří dokonce říkají, že
jsme nešli dostatečně daleko. Když se omezím na ty učební obory, tam ten rozdíl, bylo jich původně něco kolem 260, v
této chvíli jich je něco přes 80, či-li pořád je to zhruba třetina, tak říkají, že je to pořád málo, že jsme to měli
snížit ještě tak, řekněme, dvakrát, třikrát. Já osobně si myslím v tom, jak je odborné vzdělávání u
nás v této chvíli koncipováno, že to je rozumná cesta v každém tom oboru lidské činnosti. Obor lidské činnosti, to
jsou takové ty obecné kategorie třeba strojírenství, stavebnictví, tak v každém tom oboru máme zhruba 2 obory, ty
učební. S jedinou výjimkou. Umělecké obory, kde ta diverzita je poměrně veliká. Tam je jich asi 8 nebo tak nějak. Já
myslím, že to je rozumná cesta, protože těm mladým lidem nabízíme ten široký základ, zároveň je připravujeme pro
první uplatnění na trhu práce, ale důležité je, že oni když budou měnit trochu profesní orientaci, což dneska nastává
velice často a bude to pravděpodobně ještě frekventovanější, tak mají nějaký základ, na kterém mohou stavět. Dříve ty
obory, když byly příliš úzce koncipované, tak oni se třeba dobře uplatnili na začátku a ve chvíli, kdy se něco stalo,
firma zkrachovala nebo změnila prostě výrobní program, tak oni najednou neměli na čem stavět.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
A pane řediteli, já jsem zmínila už teď v úvodu té další části pořadu státní maturity, které by měly zaručit určitou
úroveň vzdělání na středních školách. Ještě než se dostaneme k tomu, že i vy máte vlastní v učilištích vlastní
srovnávací zkoušku, myslíte si, že ten efekt bude i takový, že tím, že se stanou střední školy náročnější, protože
budou mít určitou úroveň vzdělání, kterou prostě žák musí dosáhnout, myslíte si, že to vrátí určité procento žáků do
lavic učebních oborů?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak já bych možná počkal, jak ty maturity jaksi na ostro dopadnou. Zatím to byla pořád jenom generálka, ke které
nepochybně ne všichni přistupovali dostatečně zodpovědně, ani se na to asi neučili, tak na ty reálné výsledky si
přeci jenom musíme počkat do poloviny příštího roku. Pokud to nastane, to co jste naznačila, že skutečně ten, to
procento těch, který maturitu neudělají, bude relativně vysoké, dneska také nějaké procento lidí maturitu neudělalo,
to není tak, že to udělají všichni zadarmo. V žádném případě, ale jestli bude nějak významně vyšší než v současnosti,
tak pravděpodobně při tom přemýšlení na který obor jít, se rodiče budou zamýšlet, jestli skutečně ta jejich ratolest
má na to udělat maturitu na této prestižní škole.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a teď jak je to s tou vaší srovnávací zkouškou? Vy tedy máte formu jednotné závěrečné zkoušky jako snahu
garantovat úroveň absolventů. Loni skládalo 21 tisíc žáků, to je skoro 70 procent absolventů tohoto typu škol. Kolik
jich bude v letošním roce?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
No, kolik jich bude, to já nevím. Tam je zajímavý princip nebo podle mě velmi dobrý princip. Tak zkouška pořád, tak
jak je koncipovaná jako jednotná, v tom kterém oboru samozřejmě, tak je dobrovolná. Dobrovolná. Nikoho k tomu
nenutíme.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Či-li 80 procent škol se účastní dobrovolně.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Dobrovolně a těch potažmo vloni z 21 tisíc žáků asi 70 procent, tak myslíme, že to bude o něco více, ale říct vám
přesné číslo, to by bylo hádání s prominutím ze skleněné koule.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
A má to odezvu třeba na úřadech práce, že potom pro ty lidi, kteří projdou touto jednotnou zkouškou, mají třeba lepší
uplatnění? Nebo u zaměstnavatelů?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak u zaměstnavatelů to určitě má odezvu. Já ještě musím říct jednu věc. Na tom projektu té jednotné závěrečné
zkoušky je možná úplně to nejpůvabnější, že to je výsledek spolupráce, to není něco, co my jsme přinesli z centra
nebo z ministerstva, říkáme školám, takhle by to možná nebylo špatné, to je něco, co děláme společně s těmi školami
od samého počátku a se zaměstnavateli. V tom posledním školním roce na tom jednotným zadání se podílelo více než 500
učitelů ze škol a skoro 100 zaměstnavatelů. Oni to dělali společně a tudíž si tam mohou vydefinovat samozřejmě v
nějakém rámci, který my hlídáme, vydefinovat to co je reálně potřeba, což má vliv na kvalitu a potažmo i na
uplatnění. Ty hlasy tedy od zaměstnavatelů jsou ve skrze pozitivní. Vy jste se zřejmě ptala na to, jestli dokážeme
porovnat, jestli se lépe uplatní ti, co prošli touto závěrečnou zkouškou nebo ti co neprošli.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak musím říct, k tomu takhle tvrdá data teď nemáme, abych vám mohl odpovědět. Já si myslím, že ano, protože tam je
prostě silně dbáno na kvalitu, ale tvrdá data k tomu nemám, takže to bych opravdu jenom spekuloval.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte a řekněte mi, jak to funguje v praxi? Tak máme těch oborů opravdu hodně a jsou rozdílné. Jaká je jednotná
závěrečná zkouška třeba u kadeřníka a u skláře? Jak se to dá sjednotit?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
No, tak my zkoušku kadeřníka a skláře nesjednocujeme. To by nedávalo rozumný smysl. Samozřejmě jsou některé principy,
které jsou stejné u všech oborů, například že klademe důraz, aby ta zkouška měla zejména praktickou část.
Zjednodušeně řečeno, ten člověk musí při té zkoušce předvést, že umí to, k čemu se vyučil. Kadeřnice někoho učesat,
což je skutečně součást té zkoušky, vytvořit nějaké ty účesy, pak jste se ptala na koho?
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, vzala jsem třeba skláře.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Skláře, ano.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme vzít kuchaře, kohokoliv.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
To je jedno. Já jsem se shodou okolností letos v květnu zúčastnil závěrečné zkoušky kuchařů a oni prostě musí uvařit
ne jedno, ale několik jídel, které ta komise ochutná a posoudí, jestli to je v pořádku. Ne dosti na tom, abysme
zkoušeli i další dovednosti, které jsou pro ty které obory potřeba, tak například ty kuchaři musí předložit takovou
krátkou práci, kde vysvětlí, jak třeba připraví menu pro slavností večeři a aby to neměli tak jednoduché, tak to musí
udělat v angličtině.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a nic ve zlém, nebylo to takhle vždycky? Není vlastně to co vy tady univerzalizujete, něco co na těch školách už
vždycky probíhalo?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Někde to možná probíhalo a někde ne. Ten zase půvab je v tom, že se domluví vlastně všechny školy a bude to probíhat
plus mínus stejně na všech školách. To znamená, že ty výstupy, ty výsledky budou srovnatelné od Aše až po
Karvinou.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
A víte co, slyší na to opravdu trh práce v podobě toho, že třeba začne vyžadovat takové jednotné závěrečné zkoušky u
těch absolventů?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Já myslím, že to by vůbec nebylo špatné, protože já jsem řekl, že to všichni dělají dobrovolně na konci toho
projektu, což bude za 2 roky. My s ministerstvem nějakým způsobem se domluvíme, jestli to má být nějak právě
podchyceno zákonem, či-li jestli má být stanovena povinnost. My máme jenom malou, takový trochu strach, že když to
bude povinnost, aby se to nestalo formální. To bysme velmi neradi. Kdyby to šlo touto cestou, že prostě
zaměstnavatelé by těm, kteří udělají tuto zkoušku, dali větší váhu, tak by to bylo úplně ideální.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Či-li chystáte něco, že by se to uvedlo do takového povědomí jako státní maturita pro učební obory?
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Tak s jistou mírou zjednodušení se to tak dá říct. Ano.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Miroslav Procházka, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Já vám díky za váš čas. Na slyšenou.
Miroslav PROCHÁZKA, ředitel Národního ústavu odborného
vzdělávání
--------------------
Děkuji za pozvání a na shledanou.
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka
--------------------
Za okamžik už vám Radiožurnál nabídne další aktuální zprávy. Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.
Rozhovor s Miroslavem Procházkou
ČRo 1 - Radiožurnál | 14.12.2010 | 17:06 | pořad: Dvacet minut Radiožurnálu