Výběr jazyka
Cz
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Web není aktualizován od roku 2012

Inspirativní praxe

Vážení čtenáři, jistě se mnou budete souhlasit, že bez znalosti toho, jak na tom ve škole jsme, co se nám daří více a co méně, nemá cenu plánovat budoucnost školy. Z tohoto pohledu je autoevaluace pro české školy (jako autonomní organizace) nezastupitelným počinem. Autoevaluace je zároveň značně složitý proces a k rozvoji školy přispívá jen za předpokladu, že je správně a smysluplně realizována. V českém prostředí je dostupná řada odborných publikací, ale také různých teoretických i „prakticistních“ návodů, doporučení a slibně vylíčených představ vztahujících se k prospěšnosti autoevaluace. Avšak skutečný obrázek toho, jak je realizována, v praxi zatím chybí. Možná i Vy si v této souvislosti kladete některé z následujících otázek: Jak skutečně vypadá autoevaluace v práci českých škol? Přispívá k jejich rozvoji? Není to jen plnění formální povinnosti dané školským zákonem jako „vlastní hodnocení školy“? Lze za autoevaluaci považovat „pouhé“ použití metody, oznámení „čehosi zjištěného“ na pedagogické radě, vytvoření zprávy…? Při hledání odpovědi Vám snad pomůže, když budete moci nahlédnout do realizace autoevaluačních procesů v konkrétních školách. V této sekci webových stránek projektu budu postupně zveřejňovat příběhy škol, v nichž již autoevaluce po delší či kratší dobu pomáhá řídit a rozvíjet kvalitu práce (je promyšlená, průběžná, provázaná s dalšími aktivitami…).  

Pro každého z Vás se zde najde blízký příběh, neboť si budete moci vybrat z příkladů téměř třiceti škol (základních, základních uměleckých, středních odborných, ale i gymnázií, konzervatoří atd.) ze všech krajů České republiky. Jsou to příběhy z běžné praxe, takže je v nich popisován nepřikrášlovaný vhled do problematiky, nejde jen o „ódy na radost“. Budete se moci dočíst o pozitivech autoevaluace, ale i o „pokusech“, které se nejprve nedařily a teprve až s postupem času, po obtížném hledání, vedly k dalšímu rozvoji školy. V příkladech se také projeví, jak důležitá je autoevaluace právě tím, že poskytuje široké spektrum příležitostí k učení jednotlivců i ke společnému učení lidí ve školách (učí se při řešení problémů, učí se od ostatních, učí se z vlastních chyb, ale také se učí chyby si přiznat a odstraňovat).

Každý příběh vznikl v těsné spolupráci „autora“ (se zkušenostmi z akademického světa anebo ze školské praxe), pedagogických pracovníků i dalších aktérů života příslušné školy a mě jako garanta celé aktivity. Do „výrobního“ týmu ale patří i recenzenti příběhu, dva nezávislí odborníci (ředitel obdobné školy, pracovník vysoké školy). Vytvoření každého z příkladů si vyžádalo cca 18 měsíců práce, neboť „autor“ se musel sžít se školou, znát její historii, současnost i plánovanou budoucnost, specifika života školy apod., na tomto základě pak odpozorovat, logicky usadit a popsat určitý časový úsek její existence. Vše průběžně konzultovat, diskutovat se všemi participanty příběhu. Teprve poté došlo k recenzi textu, jeho případným úpravám a dolaďování  po stránce obsahové i gramatické.

Příběh každé školy je naprosto jedinečný a vystihnout jej ve veškerých souvislostech by si vyžádalo mnoho a mnoho stran. Pro lepší čtenářský komfort proto ke každému doplním úvod, v němž budu stručně charakterizovat specifičnost příběhu. Vy si pak budete moci podle svého zájmu přečíst kratší i obsažnější podání příběhu (elektronická forma hypertextů umožňuje nahlížet do dokumentů škol, nástrojů vzniklých ve školách apod.). Záleží jen na Vás, vážení čtenáři, zda z příběhů načerpáte inspiraci, převezmete nebo adaptujete návod, či se jen ujistíte, že i v jiných školách se odehrávají Vám dobře známé děje.

Jana Poláchová Vašťatková

 

Příklady inspirativní praxe autoevaluace dle typu školy:

 

Nahoru

Otázky a odpovědi