Činnost směřovaná k veřejnosti
Mezi takové akce patří rozhodně školní olympiáda, která se letos konala již třináctým rokem. Postupem času docházelo na základě zkušeností k jejímu vylepšování a dosáhla takové úrovně, že se sami učitelé ptají, jak dál. Olympiáda je totiž vyvrcholením celoškolního projektu, na němž se pracuje měsíce dopředu. Někteří přijmou svůj „stát“ za vlastní po celý školní rok, a tak se ve slovním hodnocení lze setkat s podpisem třídního učitele „Starej klokan“.
Samotná olympiáda trvá dva dny. Začíná v pozdním odpoledni slavnostním průvodem městem, který končí na městském kluzišti. Během průvodu se přidávají občané města, jiní jen mávají z ulice či pozorují tu podívanou. Každá třída zastupuje vybraný stát, má svůj kostým, vlajku, pokřik, případně další transparenty. Mnozí rodiče, příbuzní a známí již čekají na kluzišti, aby měli ta nejlepší místa, ze kterých budou moci pozorovat vlastní představení národů. Nejprve nastupují jednotliví olympionici, následuje slovo paní ředitelky, slovo pana starosty oblečeného ve slavnostním smržovském kroji, vyvěšení vlajky, zažehnutí olympijského ohně, slib sportovců a slib rozhodčích. Poté se představují jednotlivé státy. Tato část by se dala přirovnat k některým vystoupením školních akademií.
Podíl dětí na tvorbě vystoupení je různý. Rozhoduje věk i jiné okolnosti. Z autentických rozhovorů:
„Nám to vymyslela paní učitelka.“
„Nějak jsme chtěli využít trička z loňska.“
„Tohle si z 80 % vymysleli děti. Padly nejdřív čtyři návrhy, pak jsme jeden vybrali. Ten kluk si našel o Rockym všechno a nastudoval to. Ty slova v písničce, ty jsou z té knížky. Dal je holkám, co chodí do sboru, ty to nasadili na písničku a už to jelo.“
Mezi návštěvníky pak slyšíte slova:
„To bylo super.“
„Tak to jsem ještě neviděla.“
„My chodíme každý rok. Vždyť tu máme děti.“
K tomu říká p. ředitelka: „Podle termínu olympiády se řídí i dovolené. Nikdo si to nechce nechat ujít. Od rána jsem měla už spoustu telefonů, jestli to bude.“ (Pozn.: Podle předpovědi počasí měly přijít přívalové deště.)
Mezi diváky je vidět, jak se lidé zdraví, vítají, po skončení ceremoniálu se tvoří hloučky lidí, povídají si, rodiny se fotografují. Dochází zde ke skutečnému sblížení občanů města. Ještě ten večer se schází velká část pedagogů, aby zhodnotila v diskuzi první den. Vzájemně si sdělují své vlastní postřehy o tom, co se povedlo a co by příště udělali jinak, ale přinášejí i zprávy od rodičů a návštěvníků, s nimiž měli možnost během akce hovořit. Je to rovněž dobrá příležitost k případnému doladění průběhu druhého dne a také ocenění, kterého se od p. ředitelky všem dostalo.
S velkou pomocí přicházejí druhý den bývalí žáci školy. „Oni se nám hlásí dopředu, jestli mohou přijít pomáhat. Letos jich bylo 26, ale bereme jen některé. Tam, kde máme jistotu, že to mají ve škole v pořádku.“ Hned druhý den ráno začínají vlastní soutěže. „Státy“ se přesouvají ze stanoviště na stanoviště podle přesně stanoveného harmonogramu. Vše běží jak na drátku a odpoledne probíhá slavnostní vyhlášení vítězů ve sportovní hale znovu za podpory rodičů. Letošní účast veřejnosti prý byla větší než loni. O olympiádě psaly regionální noviny Jablonecký Deník, odborný týdeník Školství a taktéž Smržovský zpravodaj. Zájem bývalých žáků a vysoká návštěvnost rodičů jsou jedněmi z indikátorů dobrého klimatu školy.
Další evaluační proces probíhá v rámci nejbližší pracovní porady a ve třídách. Formu evaluace ve třídách volí třídní učitel sám podle svých zkušeností a možností třídy především s ohledem na věk žáků. Setkala jsem se s dotazníkem, slohovou prací, myšlenkovou mapou, přiřazováním pet víček, akrostichem a pětilístkem. Na pracovní poradu vyučující již přinášejí zprávu o tom, jak akci hodnotila třída, a svůj názor vyjadřují zapisováním + a -. Tento způsob hodnocení po školní akci trvá na škole již 14 let a byl zvolen pro svou jednoduchost. Podstatné je zapsáno do zápisů z porad a podklady slouží pro další práci širšího vedení školy.
Činnost ve vztahu k rodičům
Protože spolupráce s rodiči stojí v popředí zájmu školy, snaží se škola co nejvíce veřejnosti otevřít a o dění ve škole ji co nejlépe informovat, a to prostřednictvím tisku, místního rozhlasu či internetových stránek, formou osobních setkání v rámci třídních schůzek a konzultačních hodin (pravidelné informace v místním tisku - Smržovský zpravodaj, školní časopis GEŠ, školní internetové stránky).
To, že se škola vydala dobrým směrem, může podpořit nedávný průzkum společnosti Perfect Crowd realizovaný pro EDUin (https://rodicevitani.cz/pro-rodice/chteji-rodice-spolupracovat-se-skolou-ii-cast/), ze kterého vyplynulo, že rodiče současných školáků mají potřebu větší spolupráce se školou. Jsou ochotni škole naslouchat, zajímá je víc než jen prospěch jejich dítěte, jsou otevřeni dalším aktivitám školy a její komunity, ale čekají, že pravidla a základní nastavení vzniknou na straně školy. K tomu ve Smržovce dochází, proto můžeme mluvit o velmi dobrých vztazích školy a rodičů. Dalším dobrým příkladem je i následující aktivita.
Prezentaci školy na veřejnosti a spolupráci s rodiči rozvíjí při projektu Škola jinak – den otevřených dveří. I tento projekt má vysokou návštěvnost rodičů, prarodičů i dalších přátel školy a žáků. Setkala jsem se i s rodinou budoucího žáka školy. „Přišli jsme se podívat, abysme viděli, jak to tu chodí, a aby se tu malýmu líbilo. My tu ještě žádný děcko nemáme.“
Program je rozdělen na dopolední, kdy se představí 1. stupeň, a odpolední věnovaný 2. stupni školy. Návštěvník se zde setká s ukázkou toho, co dětí umí, a může zažít, jaké to je být žákem, vyzkoušet si práci s interaktivní tabulí, něco si vyrobit, spočítat nebo si prohlédnout výstavu žákovských prací. Jak byla zvána veřejnost, dokládá příloha 8. K dobré atmosféře přispívá nejen program, ale i oběd ve školní jídelně.
V minulosti nechávalo vedení školy v průběhu Dne otevřených dveří na vybraných místech volné listy pro návštěvníky, aby vyjádřili svůj dojem a případné připomínky. Nyní je způsob hodnocení ponechán na volbě třídního učitele. Zpětnou vazbu poskytuje i stoupající návštěvnost, reakce na rodičovském sdružení i v průběhu celé akce, kdy veřejnost chodí a chválí. V „Mapě školy“ byly tyto akce s rodiči hodnoceny jako přínosné pro školu.
Třídní schůzky, další příležitost setkávání s rodiči, zaznamenaly velký posun ve svém vývoji. Každý třídní učitel volí podle potřeb svých a své třídy. Ve škole se uplatňují tři formy:
• schůzka všech rodičů,
• konzultační setkání jednotlivých rodičů s vyučujícími,
• tripartita (setkání rodiče, vyučujícího a žáka).
Poslední způsob není obvyklý. S myšlenkou tripartity přišla před třemi lety nová vyučující a v dalším roce ji jiná p. učitelka rozvinula a začala realizovat s oporou o odborný tisk a při setkávání v rámci projektu „Školy v pohybu“. Vyžaduje dobrou přípravu a je časově náročná. Díky ní se ovšem daří podchytit rodiče pro spolupráci a dochází také k vyjasnění postojů všech zúčastněných.
Námi sledovaná schůzka v 1. třídě vyvolává atmosféru přátelskosti a důvěry. Uprostřed třídy byly dvě lavice u sebe. Z jedné strany seděla paní učitelka, z druhé žák a rodiče. Na stolku stály vázy s řezanými květinami a paní učitelka po uvítání dítěti i rodičům pro osvěžení nabízela sušenky, pak předala rodičům k nahlédnutí portfolio dítěte, na lístečku informace o dalších pořádaných akcích, zkontrolovala platnost telefonních čísel a zahájila rozhovor s žákem (autentický přepis rozhovoru):
„Chodíš ráda do školy? Neboj se, mamka Tě stejně opraví, ví přece, jak to je.“
„Moc ne.“
Rozhovor se ubíral dál: „Co bys chtěla dělat místo školy? Máš tady ve škole kamaráda? A z kluků (z holek)? Kdyby se Ti něco stalo, za kým bys šla? Je ve třídě někdo, za kým bys vůbec nešla? Třeba někdo, kdo na tebe není vůbec hodný? Je ve škole něco, co tě baví? A co tě na tom baví nejvíce? Co tě vůbec nebaví?“
„Diktát.“
„Přišlo Ti, že ho nezvládneš? Jak to dopadlo? Zvládlas ho?“ Podívali se spolu do sešitu.
„A co Ti na tom diktátu nejde? Pomohlo by Ti něco?“
Návrh na řešení podává učitelka, protože dítě neví. Sama si návrh poznamená. „Sedíš s Péťou. Jsi s tím spokojená? Pomáháte si? Kdo komu víc? Hádali jste se někdy s Péťou? Jak se cítíš při skupinové práci? Radši bys pracovala sama, nebo ve skupinách? Jakou roli nejraději zaujímáš? Od začátku roku jsi se toho hodně naučila. V čem myslíš, že ses zlepšila? V čem si se zlepšila ve čtení? Čteš si i doma? Nahlas? Rozumíš tomu? Vzpomínáš si na hodnocení za minulý měsíc? Jak myslíš, že to dopadne tento měsíc? Chtěla bys ještě něco říct před mamkou a být za to pochválená?“ Během rozhovoru učitelka potvrzuje či upřesňuje žákovo sebehodnocení. Podle jejích slov se už i u žáků 1. ročníku podařilo zvládnout reálné sebehodnocení, které provádí mj. také každý pátek v týdenních plánech. Na závěr schůzky se učitelka ještě maminky zeptá, zda by se ona na něco chtěla zeptat…
Činnost směrem k žákům a učitelům školy
Na základě zkušeností ze studijního dvoudenního pobytu ve škole Dr. Malíka v Chrudimi vloni poprvé smržovští učitelé naplánovali a uskutečnili celoškolní týdenní harmonizační pobyt – učitelé si společně plánovali akce, spolupracovali, domlouvali se na organizaci pobytu. V rámci harmonizačního pobytu se ukázal učitelský sbor jako tým. Protože na jaře učitelský sbor projevil zájem o další harmonizační pobyt, probíhají v současné době jeho přípravy (červen 2011).
Počátkem září byl opravdu druhý harmonizační pobyt uskutečněn. Při jeho plánování se vycházelo z hodnocení z předcházejícího roku a následná evaluace tříd mluví jasně pro to, že došlo ke splnění cíle, tedy naplnění myšlenky: Jsme jedna škola a jeden tým.
„Harmonizák je pro všechny učitele opravdu zápřah. Všechno připravit, pak celý týden fungovat. Každý den sice mají nějaké volno, ale stejně je to velký kus práce, který odvedou. Tady já skutečně vidím, kdo jaký je, jak se staví k práci, k dětem. To je pro mě důležitější než 150 hospitací,“ říká ředitelka školy.
Formu evaluace pobytu si volil třídní učitel podle svého uvážení. Např. v 1.A se děti sešly nad fotografiemi jednotlivých aktivit a přiřazovaly jim pet-víčka. V šesté třídě na to šli díky již získaným dovednostem hned několika způsoby. (Příloha 9) Rovněž IX. A volila tuto možnost. V příloze 10 můžete vidět i hodnocení skupiny. Během pobytu byla realizována v jednom odpoledni celoškolní hra, kde došlo k vytvoření skupin napříč ročníky. Tento systém se velice osvědčil pro budování dobrých vztahů. V letošním roce byly vztahy menších a větších dětí ještě provázány večerním předčítáním pohádek nejmenším. Z hodnocení učitelů i žáků vyplývá, že tato myšlenka byla velmi úspěšná. Propojování prvního a druhého stupně bylo učiteli hodnoceno jako nejvíce pozitivní. Evaluace ze strany učitelů probíhala formou zápisů znamének +, – a následné diskuze v rámci provozní porady. Jak žákovská, tak učitelská evaluace slouží pro další plánování pobytu.
Znovu se projevilo jako velmi účinné přizvat ke spolupráci bývalé žáky (nyní studenty vysokých škol) jako instruktory. V této pozici mělo také město svého zástupce. A protože město pomáhalo tuto akci financovat, navštívil ji rovněž pan starosta; on sám tak může dobře zhodnotit využití finanční pomoci. V rámci pobytu se metodik prevence zaměřil i na plnění úkolů specifické primární prevence pro 2. stupeň, které má škola stanoveny ve svém minimálním preventivním programu vždy pro aktuální školní rok. Tento program bývá také každým rokem vyhodnocován a zápis je přikládán jako součást vlastního hodnocení školy.
Stalo se tradicí, že každá třída napíše o pobytu zprávu do Smržovského zpravodaje. https://www.smrzovka.cz/2010/ds-1163/archiv=0&p1=1094)
Protože 1. a 2. stupeň pracují v oddělených budovách, bylo potřeba je vzájemně více sblížit. To se daří díky projektu „Ekoden“, který je realizován napříč ročníky stejně jako „Harmonizační pobyt“. Primárním cílem projektu je posílení vztahů mezi dětmi a zlepšení jejich komunikace. Při přípravě Ekodne bylo možné vysledovat způsob řízení školy. Ředitelka využívá delegování pravomocí, dokáže s důvěrou i přenesením zodpovědnosti využít lidských povah, vlastností, tvořivosti a vynalézavosti k dosažení cílů školy. Uvědomuje si, že lidé musí znát smysl toho, co dělají, potom dosahuje výborných výsledků celá škola. Tým přihlášených učitelů připravil pro celou školu akci od jejího začátku, tedy přes plánování, zajištění bezpečnosti, materiálu a organizátorů až po její konec, včetně souhrnné zprávy o průběhu akce a jejího hodnocení. To probíhalo jednak ze strany vedoucích skupin žáků, tak i v jednotlivých třídách. Formu si mohl vyučující nebo vedoucí skupiny vybrat. Někde se už promítly nově zaváděné metody ze společného semináře kritického myšlení. Učitelé hodnotí projekt tradičně na nejbližším setkání pedagogů (pracovní porada) zpravidla formou diskuze.
Zpětnou vazbu o spokojenosti žáků ve škole a vzájemných vztazích nabízí časopis GEŠ ( Galerie Elity Školy). Velmi osobní je například výpověď páťáků, kteří se loučí se školou na I. stupni či vyjádření o panu učiteli: „To není borec, borec je slabý slovo,“ apod. Časopis, jehož název vymysleli žáci, je s menšími přestávkami vydáván asi 10 let. Současná podoba časopisu je zásluhou aktivní vyučující, která se spolu s žáky věnuje jeho editaci.