Po svém nástupu v roce 2003 se paní ředitelka začala zajímat o skutečný stav školy, a proto si připravila s širším vedením školy vlastní dotazník, kde sledovala všechna hlediska, která se jí jevila jako klíčová pro nastavení další strategie školy. Na základě svých zkušeností vypracovala dotazník pro žáky 6. - 9. ročníku a dotazník pro rodiče všech žáků. Byly voleny uzavřené otázky (s odpověďmi nevím, ano, spíše ano, tak napůl, spíše ne, ne). Z analýzy dotazníku je možné vysledovat počet respondentů, počet odpovědí a procentuální vyjádření počtu odpovědí. (Příloha č. 2) Ze souhrnné tabulky se dá vyčíst, že rodiče souhlasí s tím, že celková úroveň školy se zvyšuje. Takto se vyjádřilo 70,3 % rodičů. V 90,3 % odpověděli ano na otázku, jestli v případě zájmu dítěte mohou některé otázky konzultovat s učitelem a zavolat mu do školy nebo domů. Na základě zjištění si následně paní ředitelka stanovila oblasti zájmu, které je třeba posílit, jako například využívání okolního prostředí školy a zavádění metod učení, které budou posilovat zájem o učení.
V roce 2008 škola využila nabídky společnosti Scio, která jí poskytla komplexní dotazníkové šetření a následnou interpretaci výsledků. Tyto byly ve stručnosti předloženy i rodičům v tištěné podobě, v tzv. Mapě školy.
Nejsilněji byla hodnocena právě atmosféra školního prostředí. Nejmenší žáci jí dali 2,88 bodů ze 3 možných, žáci 2. stupně 3,61 bodů ze 4 možných a z pohledu učitelů je atmosféra ve škole lepší než na 41 % ostatních škol. Dali jí 3,29 bodů ze 4 možných.
Jeden z grafů ukazuje školní nej z pozice učitelů. Vyplynulo z něj, že učitelé si velmi považovali kvalitního vybavení, přátelských vztahů mezi žáky a učiteli a téměř polovina také mimoškolních akcí pořádaných školou. Na škole jim vadila špatná kázeň žáků (46 %), špatné vztahy mezi některými kolegy, neochota některých kolegů ke změně a naopak snaha o změnu za každou cenu; přehnané „novátorství“ vadilo asi třetině vyučujících. „Nechceme teď už nic nového zkoušet, chceme se zaměřit na to, co umíme, a prohlubovat to.“ Výsledky se odrazily v opatřeních vzhledem ke kázni žáků. Ta jsou platná a závazná také pro všechny pedagogy, aby vystupovali vůči prohřeškům žáků jednotně a důsledně. Mají také vést ke zvýšené motivaci učitelů, vyjasnění si postojů k filozofii školy a omezení inovací ve vyučování s důrazem na využití současných možností pedagogického sboru školy.
O dva roky později, roku 2010 použila škola pro vlastní evaluaci online nástroj „Evaluace školy“, který byl součástí projektu Školy v pohybu. Umožnil provést vlastní hodnocení všemi členy pedagogického sboru v 5 oblastech (podmínky ke vzdělávání, podpora školy, pedagogičtí pracovníci, řízení školy, průběh vzdělávání). V oblasti podpory školy byly hodnoceny tyto podoblasti:
a) Vytváření bezpečného prostředí.
b) Partnerské vztahy.
c) Klima ve škole.
d) Škola jako služba pro žáky i jejich rodiče.
Každou podoblast zastupovala řada výroků, které měl respondent ohodnotit. Následně byl stanoven průměr a také rozptyl hodnocení.
Ohodnocení bylo rozřazováno do třech úrovní podle průměrného výsledku:
silná oblast 1,00 – 2,39,
průměrná oblast 2,40 – 3,59,
nízká oblast 3,60 – 5,00.
Všechny oblasti byly vyhodnoceny jako silné. Oblast podpory školy dosáhla průměru 1,69 a výroky byly hodnoceny respondenty s výraznou shodou. Nejlépe hodnocené výroky (lehce nad 1,00) říkají, že práce žáků jsou veřejně prezentovány ve třídách i na chodbách školy, že rodiče mají mnoho příležitostí k diskuzi o pokroku svého dítěte, že škola se zajímá, jak jsou žáci ve škole spokojeni, že vytváření pozitivního klimatu je stejně důležité jako výsledky vzdělávání, že rodiče jsou spokojeni s tím, jak je škola informuje.
Ve školním vzdělávacím plánu jsou popsány další autoevaluační procesy školy (příloha č.3), kterými se škola řídí. Zároveň se snaží využít každé i mimořádné příležitosti, která by jí poskytla zpětnou vazbu o jakékoli oblasti provozu školy. Jedná se například o návštěvy z partnerské školy nebo slohové práce žáků.
Škola je nyní vnímána veřejností jako tým, který „táhne za jeden provaz“, což se projevuje na akcích školy – školní ples (videoukázka 29,04 MB), projekty. K tomu p. ředitelka říká:„Myslím, že jsme školou, která má co ukázat, učitelé výborně spolupracují, máme dobré vztahy s žáky i rodiči. Naše děti chodí do školy rády a mají hezký vztah ke škole.“ A její zástupce dodává: „U nás ve škole se například 10 let nemalovalo. Děti nic neničí, nikam nic neryjí.“
Evaluace učitelů
Na pracovních poradách učitelé prezentují své úspěchy a nové nápady realizované v rámci vyučování. Tyto bývají následně shromažďovány ve společném učitelském portfóliu a slouží k další inspiraci. Učitelé uskutečňují vzájemné hospitace se záměrem naučit se něco nového, najít inspiraci u kolegů. Předávají si své pomůcky, náměty, nápady. Týmový duch je podporován hromadným vzděláváním a společnými výjezdy pedagogů, k čemuž je využíváno ředitelského volna.
V minulosti také proběhlo natáčení vyučovacích hodin učitelů a jejich společný rozbor. „Aspoň všichni viděli, co druhý dělá, a taky to ocenili a snažili se dát i dobrou radu, doporučení, jak na to. Jedna mladá paní učitelka se nejdřív nechtěla nechat natočit, nenutili jsem ji. Když ale po prvním rozboru viděla, že se nemusí bát, nechala se natočit taky a nakonec byla ráda, že jí kolegové pomohli a poradili.“ Paní ředitelka říká, že díky tomu se kolegové také lépe poznali z profesní stránky.
K dobrému klimatu školy také přispívá autoevaluace samotných učitelů. Každé pololetí vyučující píší vlastní autoevaluaci. (Příloha č.4) Po té následuje rozhovor paní ředitelky s každým vyučujícím, ta se ke každému vyučujícímu vyjádří a zhodnotí jeho práci ze svého pohledu.
K využívání tohoto evaluačního nástroje p. ředitelku přivedlo to, že ani ona sama nemusí postřehnout všechny aktivity učitele. Proto autoevaluaci považuje za velmi cennou. Začala ji využívat před několika lety, kdy si nejprve vytvořila vlastní formu a následně ji po vstupu do projektu „Školy v pohybu“ po konzultaci s kolegy upravila. Tehdy došlo také k následným individuálním rozhovorům, které probíhaly až po jisté době, což učitelé přijali s povděkem. Sebehodnocení nebylo totiž v počátku učiteli bráno za příliš smysluplné, mnohdy si z něj dělali spíše legraci a zlehčovali je.
Evaluace žáků
Velmi dobrou odezvu mělo u žáků i rodičů slovní hodnocení žáků, k němuž škola přistoupila v nedávné době na základě odborné diskuze, vzdělávání a účasti v projektu „Školy v pohybu“. Celý učitelský sbor prošel školením a následným mentoringem. V současné době je slovní hodnocení zařazeno jako neformální a doplňující známku. (Příloha 5) Slovní hodnocení píší učitelé na celém 1. stupni formou dopisu žákovi a na druhém stupni integrovaným žákům. Proškolení všech učitelů způsobilo, že slovní hodnocení je na škole využíváno z 80 % z původních 40 %. V 1. třídě píše učitel také měsíční hodnocení do žákovské knížky. Historie tohoto hodnocení je již sedmiletá a za jejím zařazením do vyučování stojí opět myšlenka jedné z vyučujících. Někteří učitelé též využívají slovního hodnocení během třídních schůzek. Objevují se návrhy, aby v budoucnu škola hodnotila pouze slovně.
Rodiče dobře vnímají zavedení týdenních plánů na 1. stupni. Žák dostane v pondělí týdenní plán (Příloha 6), kde je popsáno veškeré učivo, akce, případné pomůcky a záznam domácích úkolů (DÚ) pro celý týden. Forma zapisování DÚ je u vyučujících různá. Následné úterý probíhá kontrola podpisu rodičů, zda byli s plánem seznámeni. V pátek proběhne hodnocení týdne jak ze strany žáka, tak vyučujícího a znovu je plán odnesen domů k podpisu a případnému vyjádření rodičů.
Hodnocení týdenního plánu
|
Postupným zkoušením se ukázalo jako nejvýhodnější nosit plán v deskách, které používají profesionální řidiči. Vyhovují velikostí i kapsami, kam se přidávají případné další informace ze školy. Po uplynulém týdnu učitelka plány uloží a na konci roku je sešité věnuje dětem a rodičům domů. Při tomto systému komunikace s rodiči bylo již zbytečné zavádět tzv. notýsky.
Plán včetně domácích úkolů a informací ze školy je zveřejňován rovněž na internetových stránkách třídy. Tyto byly zavedeny od školního roku 2010/2011jako jeden z cílů, který směřoval ke zlepšení informovanosti rodičů. Inspirací byla partnerská škola v Chrudimi a další vzdělávání učitelů. Po ročním fungování lze říci, že cíl byl naplněn.
V budoucnu by škola ráda zavedla na 2. stupni tzv. diáře, které by měly plnit podobnou funkci jako týdenní plány na 1. stupni.
S další aktivitou přišla vyučující, která se na škole věnuje občanské výchově, rodinné výchově a zároveň je výchovným poradce a metodikem prevence. Žáci 8.B se měli vyjádřit o své škole třemi přídavnými jmény. Výsledky byly zveřejněny v květnovém čísle Smržovského zpravodaje. (Příloha 7)