Editorial
Evropský rok tvořivosti a inovace 2009 symbolizují různobarevné hvězdičky. Rok bude oficiálně zahájen 7. ledna v Praze. Nejprve bude v prostorách senátu uspořádána konference o inovacích a tvořivosti. Na gala večeru v Národním divadle se pak setkají zástupci všech 27 členských států EU.
Článek na třetí straně se zabývá stárnutím evropské populace a jeho důsledky pro odborné vzdělávání a trh práce. Čerpá ze stručné zprávy Cedefopu, jejíž originální název uvedený za článkem vám možná něco připomene. Není to podobnost čistě náhodná, protože i čtyři mezititulky (které jsme v překladu vynechali) jsou převzaty ze stejného zdroje. Tím je písnička, kterou Paul McCartney složil, když mu bylo patnáct let. Chtěl tím vzdát hold svému otci a hudbě třicátých let. Písnička se jmenuje When I'm Sixty-Four (Až mi bude čtyřiašedesát) a můžete si ji poslechnout, zároveň sledovat text a možná si i zazpívat na YouTube (viz rubrika Zajímavé internetové adresy). Vidíte, že v Cedefopu mají smysl pro humor! V závěru zprávy je opatrná zmínka o tom, že by se v době, kdy se zvyšuje průměrný věk, mělo začít uvažovat o tom, zda nedovolit lidem pracovat po 65 letech věku. To by někteří jistě přivítali. Jsou lidé, kteří bez práce postrádají smysl života. Takový byl tatínek Petera Falka (alias poručíka Columba). Peter Falk o něm píše ve své vzpomínkové knize nazvané Just One More Thing (asi Jen ještě jedna věc), která snad bude někdy přeložena do češtiny. Rodiče Petera Falka přicestovali do Ameriky z Pobaltí, matka byla Ruska a otec Polák s maďarskými a českými předky, takže italský původ poručíka Columba je jen fikce. Tatínek pracoval déle než do povoleného věku, a když mu to odbory zakázaly, pracoval na černo až do své smrti. V našem ústavu byla podobně činná dr. Anna Pospíšilová, která zde měla na starosti vzdělávání dospělých a v důchodovém věku přešla na vzdělávání seniorů na univerzitě 3. věku. Napsala několik příruček pro cvičení paměti, kterou sama měla výbornou. Její přednášky sledovali se zájmem nejen senioři, ale i mladí lidé, kteří se připravovali na práci v pomáhajících profesích. Dr. Pospíšilová zemřela v 93 letech a pracovala téměř do poslední chvíle. Přitom byla smrti velmi blízko v devíti letech, kdy těžce onemocněla a rodinný lékař řekl mamince, že už není žádná pomoc (antibiotika tehdy ještě neexistovala), ať ji nechá v klidu zemřít. Zoufalá maminka jí dala vypít velkou dávku portského vína a druhý den bylo po horečce i po nemoci. Stárnutí populace však přináší i jiné problémy než rozhodování o tom, jak dlouho může být člověk výdělečně činný. Kdysi jeden komik vyvozoval z faktu, že každý člověk má dva dědečky, že je na světě dvakrát tolik dědečků než lidí. Dnes už to tak komické není, protože s tím, jak se snižuje míra porodnosti a zvyšuje se průměrný věk, roste počet dědečků a babiček v poměru k populaci v produktivním věku. Dost velký podíl tvoří lidé, kteří již nejsou soběstační a musí se o ně někdo starat. A to je problém, který se v Cedefopu ani v EU hned tak nevyřeší.
Článek o Švýcarsku a jeho bilingvismu je převzat z francouzského časopisu, takže možná nepatrně straní obyvatelům francouzské části země. Ti jsou ve srovnání s německy mluvícími Švýcary v menšině, je to však o mnoho větší menšina než ty, které představují Švýcaři mluvící italsky nebo rétorománsky.
Na přiloženém PF se dočtete, že Vám redakce Zpravodaje přeje dost času na čtení, tím se ovšem nemyslí (jenom) čtení Zpravodaje, ale také beletrie. Nedávno kdosi vyslovil názor, že dobře napsaný román seznámí čtenáře se skutečností lépe než vědecké pojednání. A ještě si přitom užijete! Čtenářství může kvést v každém věku (viz Nové knihy v knihovně, strana 14).
AK