Editorial
Začátkem letošního roku se předsednictví Evropské unie ujalo Lucembursko, jeden ze zakládajících členů všech tří organizací, z nichž se postupně vyvinula dnešní EU. Lucembursko je malé rozlohou i počtem obyvatel. Mluví se v něm třemi jazyky, z nichž nejoblíbenější je údajně lucemburština, následovaná francouzštinou (která se používá nejčastěji jako úřední jazyk) a němčinou. V běžném rozhovoru prý lidé jazyky střídají podle rčení: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. V Lucembursku žije necelého půl miliónu obyvatel, z toho zhruba 62 procent Lucemburčanů a 38 procent cizinců. Největší národnostní menšinu tvoří Portugalci, kterých je v Lucembursku téměř 64 tisíc, dále Francouzi (necelých 22 tisíc), Italové a Belgičané.
Vyspělé země současného světa spoléhají na vědu a techniku. Těžko si lze představit život bez technických vymožeností, kterých často využíváme, aniž bychom měli tušení, jak fungují. Podle průzkumu UNESCO se však dnešní žáci a studenti přestávají zajímat o studium přírodních věd a techniky a vybírají si obory, které považují za snadnější a v očích společnosti prestižnější. Jak učinit z vědců a inženýrů vzory přitažlivé pro mladou generaci se dozvíte z článku na čtvrté stránce.
Termín „e-learning“ se dostal do odborné i populární literatury poměrně nedávno a nemá (ještě) ustálený způsob psaní. Přesto už má učení s pomocí elektronických prostředků zhruba dvacetiletou historii. S tou, z pohledu amerického pedagoga, seznamuje obsáhlejší článek na páté až osmé stránce. S e-learningem úzce souvisí Internet, s jehož pravopisem jsou také problémy. Má se používat malé nebo velké „i“? Záleží na tom, co máme na mysli. Termín internet označuje několik sítí propojených prostřednictvím mechanismu pro propojování síťových segmentů, zatímco Internet chápeme jako označení největší celosvětové sítě.
V minulém ročníku Zpravodaje jsme uveřejnili několik článků o probíhající reformě odborného vzdělávání v Německu. Tentokrát si na stránkách osm a devět můžete přečíst, jak na reformu pohlíží bývalý ředitel Spolkového ústavu odborného vzdělávání. Zajímavé je například to, že se u některých (převážně netechnických) profesí přimlouvá spíše za školní vzdělávání než za profesní přípravu v rámci duálního systému.
Situaci v Německu, konkrétně v profesním poradenství, se věnuje obsáhlejší pojednání na jedenácté až třinácté stránce. Autorka podkladového článku z představenstva Odborového svazu pro výchovu a vědu je k současnému fungování profesního poradenství velmi kritická. Článek byl pro potřeby Zpravodaje zkrácen a kritické vyznění bylo poněkud oslabeno. AK