Pelhřimov
Prvotní osídlení se pravděpodobně rozkládalo kolem kostela sv. Víta a v ulici Hrnčířské již v první polovině 13. století. Tato osada byla v roce 1289 vypleněna panem Vítkem z Hluboké. V roce 1290 bylo biskupovi Tobiáši z Bechyně králem Václavem II. uděleno právo znovu město založit a opevnit jej hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála svou roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad. Rozvoj města příznivě ovlivnila také těžba stříbra v okolí Křemešníku. Ve městě byla také rozvinuta celá řada řemesel, hlavně soukenictví, plátenictví, tkalcovství, barvířství, perníkářství a pivovarnictví. Roku 1434 přešlo město do držení Trčků z Lípy, kteří panství roku 1550 prodali Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské dohnal k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství. Roku 1596 byl Pelhřimov císařem Rudolfem II. povýšen na královské město. Slibný rozvoj města zastavily represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Další katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter. Národní obrození zasáhlo Pelhřimov stejně jako ostatní města. Vznikají zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Roku 1862 byl založen pěvecký spolek Záboj, roku 1865 Sokol, roku 1874 Čtenářská beseda a roku 1894 spolek divadelních ochotníků Rieger. Solnice z roku 1707 byla přebudována na Národní dům, dnešní divadlo. Devatenácté století bylo pro město obdobím rozvoje průmyslu. Zakotvil zde především průmysl kartáčnický, pletařský a také výroba zemědělských strojů. Vedle již zmíněných průmyslových odvětví, která ve většině přetrvala dodnes, má dlouhou tradici i pivovarnictví. Pivo se v Pelhřimově začalo vařit roku 1552, kdy město obdrželo právo várečné. Nejprve se pivovar nacházel ve dvou domech v Růžové ulici, v místech nynější střední průmyslové školy. Koncem 16. století byl postaven nový pivovar v parkánu za děkanstvím. Třetí pivovar, ve kterém se dnes vaří pivo s příznačným názvem Poutník, byl postaven koncem 19. století v lokalitě Na Hradišti. Vyráběné pivo je plzeňského typu, nepasterizované, bez chemických přísad a vynikající chuti. Devatenácté a hlavně dvacáté století dalo Pelhřimovu řadu významných osobností. Za všechny jmenujme herce Lubomíra Lipského, jeho bratra Oldřicha Lipského, malíře a rytce Vojtěcha Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa Šejnosta, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Františka Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve městě řada zanícených ochránců památek. Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled, ačkoli přišel o několik svých významných dominant, jako byly např. masné krámy, synagoga v Růžové ulici nebo barokní špýchar. I přes tyto ztráty Pelhřimovu zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci.
Pověst o založení města
Ke vzniku města se váže hned několik pověstí. Tato pověst je jen jednou z mnoha, které si lidé předávali z generace na generaci. Historicky lze doložit snad jen fakt, že v letech 1224-1225 byl pražským biskupem Pelhřim (Pelegrin) z Vartenberka.
Jedna z pověstí hovoří o tom, že biskup Pelegrin, který se při své pouti do Říma v letech 1225–1226 zastavil u studánky Belky, byl natolik okouzlen krásou krajiny, že zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku.
Další ze známých variant pověsti o založení města vypráví tento příběh. Kdysi dávno byla založena osada na nedalekém vršku. Byl odtud dobrý rozhled, obyvatelé věděli o každém, kdo projel po nedaleké obchodní stezce. Velmi často tam však nepříjemně foukal vítr a pro stavební materiál jezdili stále dál do níže položených míst. Také vody nebyl na kopci dostatek. Jednoho dne zajeli osadníci do údolí říčky Bělé, kde ve stínu stromu ležel muž. Kdo je, optali se ho osadníci. Jsem biskup Pelegrin a jdu do Říma. Kdo jste vy, a co zde děláte, odpověděl muž. Osadníci vyprávěli o stavbě osady i nesnázích, které jejich dílo doprovázely. Biskup se jich zeptal, proč nepostaví osadu rovnou tady. Je zde voda, dřevo i úrodnější půda. Mnozí z osadníků pak začali znovu stavět na novém místě, v údolí. Později jednali o tom, jak město pojmenovat. Vzpomněli si na moudrou poutníkovu radu a na jeho památku pojmenovali město Pelhřimov. Pokud sem zavítáte i vy, může vás zaujmout:
Dolní (Jihlavská) brána
Brána byla vystavěna v 16. století jako pevná součást městského opevnění. Je pětipatrová, vysoká 36 metrů. Střecha má starší středověký čtyřboký stanový tvar - z hřebenu vystupuje osmiboká lucerna s cibulí, bání a praporkem s hvězdou. Zakončení tvoří římsa s renesančním profilem, nad ní vystupují dva čtyřboké hodinové ciferníky (hodiny byly instalovány pravděpodobně koncem 17. století). Uvnitř brány je v současnosti umístěna expozice Muzea rekordů a kuriozit, které bylo otevřeno 30. června 1994 jako jediné zařízení svého druhu ve střední Evropě a je provozováno agenturou Dobrý den. Expozice vychází z umu, vytrvalosti, zručnosti a originálních nápadů českých i zahraničních rekordmanů. Fotografická expozice zachycuje unikátní momenty z průběhu uplynulých ročníků Mezinárodního festivalu rekordů a kuriozit i záběry dalších netradičních akcí agentury a přibližuje atmosféru zahraničních festivalů. Agentura Dobrý den reprezentovala Českou republiku.
Radnice
Čp. 1 na náměstí. První zmínka o radnici v Pelhřimově je z roku 1491 (bývala prý v domě čp. 80 na náměstí). Po požáru roku 1582 byla radnice přemístěna do zámku Říčanských a zde vydržela až do roku 1849, kdy byl celý zámek postoupen c. k. Okresnímu soudu. Radnice pak přesídlila do domu čp. 1, který město vlastnilo již od roku 1671. Dům míval původně štít, který však byl roku 1841 snesen a navzdory pozdějším snahám dodnes neobnoven. Z okna v patře byl 28. října 1918 oznámen vznik samostatné Československé republiky.
Dům čp. 3 na náměstí
Nejstarší část domu pochází patrně ze 14. století. Na současný půdorys byl dům rozšířen na přelomu 15. a 16. století. Další přestavba se uskutečnila po velkém požáru města (r. 1561) zřejmě v roce 1566 (svědčí o tom deska s kamenickou značkou a letopočtem nad portálem). Hlavní změnou byl tehdy vznik podloubí, které bylo zaklenuto klenbami dochovanými do současnosti. Podstatná část dochovaného objektu pochází z přestavby po dalším požáru v roce 1766, kdy dům obdržel barokní fasádu. V roce 1878 bylo zazděno podloubí (obnoveno v roce 1994 v rámci celkové rekonstrukce domu).
Náměstí - historické domy, osobnosti
Velké čtvercové náměstí, mimo jiné jedno z největších v České republice, nedoznalo ve svých rozměrech od doby svého středověkého založení žádných podstatných změn. Na náměstí jsou zastoupeny snad všechny významné stavební slohy gotikou počínaje a funkcionalismem 1. republiky konče. Původní gotická zástavba, která vzala za své při zhoubných požárech v 16. století, byla nahrazena domy ve slohu renesančním (domy čp. 17 a 61 se v renesančním slohu zachovaly a u domů čp. 1, 2 a 3 se zachovaly původní renesanční kamenné sloupy v podloubí). Po velkém požáru města roku 1766 byla většina fasád domů přestavěna ve slohu barokním (např. domy čp. 4, 5 a 6). 19. a 20. století poznamenalo charakter náměstí několika stavbami, např. hotel Slávie v secesním slohu a budova Komerční banky ve slohu prvorepublikového funkcionalismu. Původní historické domy se dochovaly vlastně jen na západní a severní straně náměstí, tam, kde je podloubí.
Fárův dům
Za zmínku stojí dům čp. 13 nazývaný také podle původního majitele Fárův dům. V tomto domě, původně s barokní fasádou a mansardovou střechou, byl hostinec U Zlatého soudku. V letech 1913-1914 byl, podle návrhu významného pražského architekta Pavla Janáka, přestavěn v kubistickém slohu. Architekt Janák v Pelhřimově zanechal ještě dvě stavby. Vypracoval též návrh kubistické přestavby jižní strany náměstí, ale z tohoto záměru se zachovala pouze barevná studie.
Dům čp. 17
Krásným příkladem vlivu italského renesančního stavitelství je dům čp. 17, postavený v 16. století Janem Broumem z Chomutovic a posléze Janem Kržem z Plotišť (erby obou a jejich manželek se dochovaly v průjezdu domu). Na domě bylo koncem dvacátých let 20. století obnoveno původní renesanční psaníčkové sgrafito. Historie domu, která je spojena s tím, že v něm sídlil královský purkrabí, je v tomto století obohacena o činnost Chrámového družstva, které zajišťovalo po celém území ČR výrobu kostelních zařízení, nábytku a soch. Dnes se v budově nachází Galerie M a ve sklepení domu unikátní MUZEUM STRAŠIDEL.
Zahradní domek
V zahradním domku v Děkanské zahradě zřídilo město pomníček pelhřimovskému děkanu a papežskému prelátovi Františku Bernardu Vaňkovi (1872-1944), který zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau. V zahradním domku rád pobýval a psal své články a kázání.
Šrejnarovský dům čp. 10
Kromě budovy zámku a kostela sv. Bartoloměje severozápadnímu cípu náměstí dominuje dům čp. 10, zvaný podle měšťana Kryštofa Šrejnara. Původně zde stála starší zástavba, zbořená v polovině 16. století, patrně v souvislosti se stavbou zámku. Dům byl vystavěn v roce 1614 v renesančním slohu. V přízemí má typický průjezd krytý klenbou, který ústí do dvorku, sevřeného dvěma křídly. Průčelí umocňují nárožní arkýře - v jednom z nich se dochoval zbytek maleb, které dříve pokrývaly celou fasádu domu. Žulový portál s polokruhovým obloukem je korunován vodorovnou římsou. Od poloviny 80. let, po celkové rekonstrukci, je v domě umístěna stálá expozice okresního muzea.
Východní strana nám. čp. 79 a 80
Podíváme-li se na východní stranu, tak v její pravé části je rohový dům čp. 80 s modrou fasádou. Na tomto místě údajně ve středověku stávala radnice, v níž se v rozmezí let 1444-1450 konalo šest sněmů zástupců Panské jednoty a Jednoty poděbradské za účelem sjednání zemského míru. Sněmů se zúčastnil též budoucí český král Jiří z Poděbrad. V sousedním domě čp. 79 bylo v období mezi dvěma světovými válkami pověstné cukrářství U Lipských. V tomto domě se narodily dvě známé osobnosti, bratři Oldřich a Lubomír Lipští.
Kašna se sochou sv. Jakuba
Studny a kašny byly od dávných dob nezbytnou součástí měst. Byly hlavním zdrojem pitné vody. Kašna na náměstí je poprvé zmiňována roku 1546. Odjakživa byla napájena z pramene Belky. Dnešní podoba kašny je z roku 1828. Uprostřed kašny stojí osmiboký sloupek se zdobenou římsou, na níž je čtyřboká hlavice se čtyřmi lvími hlavami, chrlícími vodu. Na vrcholu hlavice je umístěna socha sv. Jakuba v poutnickém šatu zdobeném lasturami a s kloboukem spuštěným na záda. V ruce má poutnickou hůl zakončenou křížkem. Sv. Jakub je patronem Španělska a kromě jiného i patronem poutníků. Umístění jeho sochy na kašně je symbolické, protože Pelhřimov má ve znaku poutníka, a pokud bychom vzali v úvahu, že název Pelhřimov se odvodil od latinského Pelegrimus, což v podstatě znamená poutník, pak ho můžeme považovat i za patrona Pelhřimova.
Horní (Rynárecká) brána
Podobně jako Dolní byla i Horní brána postavena v 16. století. Mívala předbraní, tvořené menší branou, k níž přiléhala další brána, zvaná lidově Kolíbka (po požáru města roku 1561 znovu vystavěna v roce 1584). Kolíbka byla ještě v 18. století opatřena padacím můstkem. Hodiny byly na bránu instalovány již koncem 17. století. Ciferník směrem z náměstí zdobí dvě plechové postavy kozlů, které při bití hodin trkají.
Zámek pánů z Říčan
Jeho počátky jsou obestřeny mnoha nejasnostmi. Byl snad původně věžovitou gotickou stavbou asi z 15. století. Zbytky se nám dochovaly v tzv. Gotické síni v přízemí zámku a dokládají, že tento objekt byl zakomponován do městského opevnění. Na tuto nejstarší část byla přistavěna další v letech 1550-1551, kdy Pelhřimov vlastnil Adam Říčanský z Říčan. Po velkém požáru města v roce 1561 byla tato část zámku zahrnuta do rozsáhlé renesanční přestavby o dvou poschodích. Roku 1682 velký požár zámku způsobil, že byly zahájeny rozsáhlé přestavby v barokním slohu. Do přestavby byla zahrnuta i Solní brána. Bylo přistavěno schodiště a k zámku byla připojena stavba městské šatlavy. Roku 1707 byla v těsném sousedství zámku přistavěna solnice (dnes divadlo). Obrovský požár města roku 1766 silně poškodil i budovu zámku.