Na Vysočině činí podle údaje krajského úřadu meziroční pokles počtu žáků v prvních ročnících 800, což představuje 13 %. Celkově za rok ubylo v krajem zřizovaných středních a vyšších odborných školách 1.300 žáků, tedy 6 %. „To představuje téměř tři průměrně naplněné školy,“ uvažuje mluvčí kraje Jitka Svatošová. Prioritou do budoucna podle ní budou technické školy a učiliště s tím, že ministerstvo nebude podporovat vznik dalších soukromých škol.
S ohledem na očekávaný pokles počtu žáků už odbor školství kraje zpracoval studii, která počítá i s ekonomickými dopady. Nyní má následovat návrh opatření k řešení dopadů demografického vývoje do oblasti SŠ.
„Připravované kroky vedené s ohledem na demografický vývoj v rámci regionu projdou několika připomínkovými koly. Hlavní důraz bude kladen na potřebu trhu práce a na zachování kvalitní nabídky středního školství,“ říká hejtman Běhounek s tím, že se nemá rozhodovat takříkajíc „od stolu“. O navrhovaných opatřeních se prý bude diskutovat se samosprávami měst, zástupci zaměstnavatelů i vedením škol.
Podle mluvčí kraje se uvažuje např. o komplexní změně řízení krajského středního školství nebo o změnách v síti víceletých gymnázií. Změny ovšem mají být koncipovány tak, aby některé obory v kraji trvale nezanikly. Opatření mají pomoci školám překonávat výkyvy v počtu dětí i měnící se požadavky mladých lidí i firem na oborovou nabídku.
Jednou z novinek, které by měly mít vliv na kvalitu sítě středních škol (selekcí nekvalitního vzdělávání), mají být také uvažované jednotné státní maturity. Ty letos prošly nákladnou generální zkouškou, jejich budoucnost je ale momentálně nejistá. Jejich smysl, předraženost či organizační složitost totiž kritizuje řada škol a pedagogů. Senát dokonce přijal 9. prosince návrh na zrušení státních maturit (více o tom na jiném místě dnešní přílohy JL).
Krajský úřad Vysočiny chce podle své proklamace směřovat k vyšší objektivitě už při vstupu žáků do maturitních oborů středních škol. „V minulém a letošním roce jde zatím o jednoznačné doporučení zřizovatele konat přijímací zkoušky,“ konstatuje krajská radní pro oblast školství Marie Kružíková. V případě změny současné legislativy by podle ní bylo možné toto doporučení upravit jako povinnost v návaznosti na standardizované výstupy ze základních škol.
Čelit úbytku žáků
Prognóza, že pokles počtu žáků bude mít vliv i na samotnou síť škol na Vysočině, zazněla z úst krajských úředníků i 6. prosince na poradě ředitelů a mentorů škol se zástupci kraje a sociálních partnerů. Ta se konala v rámci projektu nazvaného UNIV2 KRAJE na SŠ obchodu a služeb v Jihlavě.
Projekt UNIV2 KRAJE řeší jednu z možností, jak mohou školy úbytku žáků čelit tím, že se mnohem více nasměrují na celoživotní vzdělávání dospělých. To zatím realizují hlavně soukromé agentury, které jsou mnohem úspěšnější v „balíčcích“ výběrových řízení na vzdělávací poptávku (např. ze strany úřadů práce). Na samotné vzdělávání si přitom paradoxně často najímají prostory i odborníky právě ze středních škol.
Podporu vůči projektu deklarují krajské úřady napříč celou ČR. Princip vzdělávání dospělých pedagogy (lektory) na středních školách ale zatím podle zkušeností ředitelů škol plně nepřijaly všechny úřady práce.
„Občas se setkávám s názorem, že školy nemají dělat další vzdělávání,“ reagovala na připomínku hlavní manažerka UNIV2 KRAJE Jana Bydžovská z Národního ústavu odborného vzdělávání v Praze (NÚOV). Podobný postoj, který byl běžný např. před deseti lety, se však podle ní už výrazně posunul k názoru, že školy jsou obrovskou základnou vzdělanosti všude, tedy i v oblasti dalšího vzdělávání.
„Během mé práce se výrazně ukazuje, že celá řada vzdělávacích institucí pracuje agenturně a nasmlouvává si školy pro materiální i personální zabezpečení. Jsme přesvědčeni, že to je rezerva škol – tohle mohou dělat samy,“ potvrdila v Jihlavě Bydžovská, „jsem ráda, že s námi spolupracují úřady práce v dalších okresech.“ Bydžovská také připomněla, že ministerstvo školství je v tuto chvíli odpovědno za další vzdělávání nejenom škol, ale také soukromých vzdělávacích institucí: „Dnes již připravovaný projekt UNIV3 se má týkat právě škol i soukromých vzdělávacích institucí. Tam bychom se s touto oblastí měli potkat a úřady práce budou jednou z cílových skupin, s nimiž chceme pracovat.“
V celé ČR se do projektu UNIV2 KRAJE od loňského srpna zapojilo 325 škol, na Vysočině jich je 23. Každá má vytvořit během tří let tři vzdělávací programy celoživotního učení. Kantoři se zároveň školí v projektování, lektorování dospělých, marketingu atd. Programy pro 1. vlnu projektu jsou již hotovy a některé již prošly koncem roku 2010 i pilotním ověřením s prvními klienty. První vlna poběží do konce března 2011.
Vysočina je přitom jedním z pěti krajů, které se nezapojily do předchozího úvodního tříletého projektu UNIV, a principy projektu jsou tedy pro ni novinkou. Neznamená to však, že by kvalitní školy samy segment výuky dospělých doposud ignorovaly.
„Většina škol má s různými projekty pro rozšíření či doplnění kvalifikace nemalé zkušenosti, řada z nás je i oficiálními krajskými lektory vzdělávání dospělých již několik let,“ říká např. Bohumil Freisleben, metodik celoživotního učení na SŠ technické Jihlava. Skutečně rekvalifikační projekty v plném smyslu slova a obsahu byly podle něho dosud realizovány spíše sporadicky. Podle Freislebena má projekt UNIV2 KRAJE školám pomoci pod metodickým vedením odborníků z NÚOV naučit se připravovat projekty v souladu s obsahy dílčích kvalifikací jednotlivých oborů. „To umožní postupně zapojit do vzdělávání nejen uchazeče o zaměstnání z evidencí úřadů práce, ale rovněž pracovníky pracující v oborech bez potřebné kvalifikace,“ konstatuje metodik.
(Pokračování na str. 14) Počet žáků klesá! Startují jednání…
(Dokončení ze str. 13)
Další velký úkol projektu vidí ve snaze o vyšší míru vlastní iniciativy škol na poli boje o získání klientů pro další vzdělávání: „Doposud totiž byly školy v nemalé míře pouze pasivními účastníky, kteří plnili objednávky ze strany zaměstnavatelů. Tato objednávka však vlivem mnoha okolností mizí, a je proto na školách, aby převzaly iniciativu.“
Centrum až po opatřeních
Podporu vůči dalšímu vzdělávání dospělých na školách potvrdil na prosincové jihlavské poradě za kraj Vysočina Kamil Ubr, vedoucí Oddělení rozvoje vzdělávání na odboru školství. Poděkoval týmům kantorů, které se do projektu pustily v době, kdy jsou kvalitní a aktivní kantoři mnohdy přetíženi řadou jiných povinností a projektů.
Ubr zároveň potvrdil, že situace v demografickém vývoji není ideální a začíná etapa jejího řešení s dosahem do sítě škol. Pokud jde o vzdělávání dospělých na SŠ, mělo by podle Ubra i řešitelů projektu vzniknout v kraji zatím blíže nespecifikované jednotné centrum vzdělávání, které veřejnosti nabídku komplexně shrne a zároveň bude sloužit jako servis školám.
„Vytipovali jsme čtrnáct typů služeb, které by takové centrum mělo poskytovat,“ uvedl Ubr. Ty se budou týkat tří oblastí. První je otázka marketingu a propagace vzdělávání, druhá je problematika získávání zakázek pro jednotlivé členy sdružení i celku, aby uspěl i ve velkých výběrových řízeních.
Třetí oblastí služeb centra má být sledování právního rámce dalšího vzdělávání. „Centrum by se tedy mohlo starat o to, jak se vyvíjejí právní předpisy nebo formální náležitosti pro autorizované jednotky, jak zabezpečit certifikaci programů apod.,“ sdělil Ubr. Důležité podle něho bude také vytvoření jakéhosi „puncu kvality dalšího vzdělávání“, tedy možností získat v tomto směru specifické osvědčení.
Jako komplikovaná se ovšem zatím jeví volba právní formy takového centra. „Došli jsme k závěru, že není vhodné zájmové sdružení. Objevila se nabídka Hospodářské komory v Třebíči, že by eventuálně určité sdružení vytvořila. Je to jedna z možností k jednání…,“ uvažoval Ubr.
Momentálně podle něho připadají v úvahu dvě základní možnosti centra: První, s právní subjektivitou (mohlo by tedy vstupovat do výběrových řízení, projektů apod.) by bylo občanské sdružení, které by založila vhodná fyzická osoba. Tu by ovšem bylo třeba nalézt. „Druhá možnost je určitá asociace bez právní subjektivity – tedy jakási síť vzájemných smluv mezi partnery. Její výhodou by byla určitá flexibilita systému, ale nemohla by přímo vstupovat do projektů,“ dodal Ubr.
V jiných krajích už podobná centra vznikla např. jako Obecně prospěšné společnosti, to je však podle Jany Bydžovské mj. administrativně náročné. „Jsem přesvědčena, že do konce příštího roku budeme mít jasno, co v krajích vznikne,“ doplnila v Jihlavě Bydžovská. Školy v projektu jsou podle ní samostatnými centry celoživotního učení, nicméně se ukazuje, že zejména při sáhnutí si na větší zakázky je lepší, když jsou určitým způsobem pohromadě: „Je tedy dobře, když vznikne takováto organizace.“
Podle Kamila Ubra bude otázkou k řešení i financování podobného centra na Vysočině. Není to však téma, které by bylo aktuálně nejžhavější.
„Faktem je, že v současné době bude několik měsíců probíhat projednávání opatření k řešení demografického vývoje, a ta mohou mít v případě přijetí vliv na síť škol. Doporučil bych tedy zatím jednání o centru odložit do doby po eventuálních opatřeních,“ uzavřel pragmaticky Ubr.
Meziročně ubylo na Vysočině středoškoláků, kteří by naplnili tři průměrné školy