Tak trochu netradiční předávání elektrikářských výučních listů zažili letos 20. června na Střední škole technické ve Žďáru nad Sázavou (SŠT). Slavnostní vyřazení si tady totiž užilo 23 dospělých absolventů dálkového studia učebního oboru Elektrikář. Za rok a půl získali výuční list tříletého oboru, přičemž většina z nich trumfla klasické učně a prospěla u zkoušek s vyznamenáním.
Všechno začalo už loni v lednu, kdy žďárská škola začala pilotně ověřovat nový vzdělávací program pro dospělé klienty. Vytvořila jej díky zapojení do projektu ministerstva školství UNIV 2 KRAJE. Projekt už tři roky proměňuje 325 středních odborných škol v celé ČR v centra celoživotního učení, učí kantory lektorovat dospělé klienty, pomáhá dělat ze škol instituce zběhlé v marketingu vzdělávání. Na Vysočině je takových projektových škol třiadvacet. Efekt téhle snahy je dvojí: jednak si lidé v současné době mohou rychle a levně doplňovat dílčí kvalifikaci přímo na školách v místě, a to v takových programech, které tamní trh práce potřebuje. Jaksi „navíc“ ještě školy využijí své vybavení a schopné kantory (lektory) i v době, kdy jim už zcela neodvratně ubývá žáků.
Skupina odvážných dospělých, kteří v lednu 2011 vstoupili do pilotního ověřování programu UNIV 2 KRAJE Elektrikář na žďárské SŠT, dosáhla první mety po pěti měsících. V květnu 2011 převzaly tři desítky úspěšných absolventů certifikáty o ukončeném kurzu. Účastníci se z 95 procent rekrutovali z řad zaměstnaných, kteří ale v praxi naráželi na absenci kvalifikace. Vedle mužů usedlo i několik žen. Všechny spojovalo jedno - měli různé znalosti a vzdělání, nemohli ale bez příslušné kvalifikace provádět některé odborné úkony.
V lavicích tedy znovu usedli inženýři, ekonomové, programátoři, ale také absolventi nejrůznějších učebních oborů. Byl mezi nimi např. ekonom firmy působící v oblasti automatizace a slaboproudu. Do vzdělávání se pustil z potřeby znát detailně firemní obor pro jednání s partnery a podřízenými. Další účastník, Zdeněk Mach, byl zase po sedmnácti letech donucen ukončit své podnikání v lihovarnictví.
Podle účastníka kurzu Jiřího Koska vyžaduje dnes už většina zaměstnavatelů od uchazečů o práci elektrikáře složenou zkoušku z vyhlášky 50. U J. Koska ale byla motivací k dalšímu studiu i potřeba pracovat s počítačem, přes který jde dnes většina ovládacích prvků při jeho práci v oblasti tepla a energetiky.
Jede se dál!
Ukončení kurzu UNIV 2 KRAJE ale byla loni na jaře pro většinu z absolventů jen „první etapa v celém závodu“. Během pětiměsíčního kurzu totiž zvládli znalosti 1. a 2. ročníku učebního oboru, a tak si s certifikátem vyslechli i rozhodnutí: „Jsou přijati přímo do 3. ročníku dálkového studia oboru Elektrikář a od září je opět čekají školní lavice.“
Když vše zvládnou, čeká je v červnu 2012 skládání závěrečné zkoušky a získají výuční list. Závěrečným krokem pak bude ještě zkouška z „vyhlášky padesát“ - poslední tečka pro plnohodnotný kvalifikovaný vstup do praxe.
A tak zaměstnanci různých firem i majitelé soukromých podniků v září opět usedli do lavic. Jejich rok a půl trvající cesta se pak uzavřela 20. června tohoto roku slavnostním vyřazením z dálkového studia učebního oboru Elektrikář. Po úspěšných písemných a praktických zkouškách zvládli i tu poslední – ústní, a nyní mohli převzít výuční list, včetně vyhlášky č. 50/1978 Sb. o kvalifikaci v elektrotechnice. Podle vyučujícího Jiřího Kroupy nyní disponují kompetencemi pro instalaci, opravy, údržbu, kontrolu a měření elektrotechnických rozvodů a zařízení spotřebního i průmyslového charakteru.
Dvě desítky statečných
Až do samotného cíle dorazilo z původních třiceti 23 statečných. Pouze šest žáků nakonec z různých důvodů odpadlo a jednoho z účastníků, který byl v době zkoušek na montáži, čekají zkoušky v září.
Patnáct z nich navíc u zkoušek prospělo s vyznamenáním. „To je mimořádně vysoké číslo,“ hodnotí uznale ředitel školy Josef Crha, „svědčí to o jejich vysoké odpovědnosti a hlavně silné motivaci - o tom, že výuční list pro pracovní život opravdu potřebují.“
Sami absolventi především ocenili, že takováto zkrácená forma vzdělávání je vzhledem k dnešní velké pracovní vytíženosti zaměstnanců i podnikatelů výhodná.
„Stejně jako je tomu při dálkovém studiu v ostatních odvětvích, také odborná vědomostní základna studentů v naší třídě byla různá,“ popisují např. Martin a Jana Šachovi (dva z vysokoškoláků ve skupině spolužáků), „i přes skvělou přípravu a vyrovnání znalostí, kterého se nám dostalo v programu UNIV 2 KRAJE, to občas pro někoho znamenalo, že se musel v teorii i praxi pořádně ohánět a poznávat některé běžně používané nástroje a metody.“
Na druhé straně bylo podle Šachových mnoho kolegů schopno s pedagogy fundovaně polemizovat o jemných detailech předmětů a překvapit je i svými běžně používanými špičkovými nástroji (například softwarovými), znalostmi či pracovními postupy: „Od teorie v klasických učebnách přes laboratoře měření či specializované laboratoře až k samotné podstatě elektrikařiny na dílnách – všichni jsme se maximálně snažili.“
Školní rok, kdy se střídala dopoledne práce a dva dny v týdnu odpoledne škola, prý všem uběhl rychle. Pro mnohé spolužáky je podle Šachových získání výučního listu podmínkou pro jejich setrvání v práci, pro většinu je otevřením širších možností ve stávajícím zaměstnání nebo v podnikání.
Svůj dík směřovali absolventi po složení zkoušek vedení školy, všem pedagogům pro teoretické vzdělávání i svému mistrovi odborného výcviku Burgetovi - za obětavost, trpělivost, za profesionální a vstřícný přístup, možnosti konzultací a přátelské prostředí. „Na dobu strávenou v lavicích a dílnách budeme rádi vzpomínat,“ dodávají Šachovi za celou třídu 3 DE.
„Určitě nebudu lhát, když povím, že jsme se často do školy těšili, i když nás občas čekalo zkoušení nebo nějaká písemka,“ dodává další z účastníků Jiří Neuman, „všichni jsme vděčni škole, že nám umožnila vrátit se zpět do školních let, znovu prožít strach ze zkoušení a radost z pěkných známek… Našli jsme také řadu nových přátel jak mezi spolužáky, tak mezi odborníky. Škola nám bude chybět.“
Člověk by se měl podle J. Neumana stále vzdělávat. I v téhle skupině se prý už dokonce objevili tací, kteří přemýšlí o dalších oborech.
Zpátky do lavic
Podle metodika žďárské školy Jana Fiksy vycházela škola realizací programu v projektu UNIV 2 KRAJE z konkrétní potřeby firem. Také řešitelé projektu z Národního ústavu pro vzdělávání v Praze hodnotí žďárský kurz jako jeden z dobrých praktických příkladů spolupráce školy a firem regionu, jako jsou v tomto případě Žďas, DEL, Hettich ČR, Compas automatizace a další.
Na obor Elektrikář navázala škola ve druhé vlně projektu, když její tým vyškolených pedagogů vytvořil vzdělávací program v oboru Mechatronika. Jeho využití je ještě širší – je určen jak zaměstnaným, tak uchazečům z úřadu práce. Ve třetí vlně projektu vzniká na škole program Modelář, který absolventy naučí práci se dřevem při modelování forem k výrobě různých odlévaných součástí.
Řada středních škol na Vysočině, řada z nich přímo v krajské Jihlavě se tak zapojuje do trendu výuky dospělých. V projektu UNIV 2 KRAJE tu na 23 školách vzniklo 69 programů. „Celkem 28, tedy celých 41 procent, jich je z oborů technického zaměření a řemesel,“ vypočítává krajská metodička projektu Iveta Nemjová. V oblasti služeb tu bylo na školách zapojených do principu UNIV vytvořeno 21 programů (30 %), v zemědělství, lesnictví či zahradnictví 9 programů (13 %) a 11 programů směřovalo do ekonomiky a administrativy (16 %).
Řada škol se už také zapojuje do navazujícího projektu UNIV 3. Ten nedávno odstartoval a ještě více se zaměří na možnosti uznávat při doplňování kvalifikace ty schopnosti a dovednosti, které se lidé už naučili během života i mimo školu. Také na Vysočině už tak začíná být hodně znát, že návrat po letech do školních lavic bude čím dál větší samozřejmostí.
Ve školní lavici po 37 letech
„Ještě před dvěma lety by mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl znovu usednout do školní lavice. A usedl, dokonce tam, kde jsem v roce 1975 ukončil obor stojní zámečník. Tentokrát při vstupu do budovy Střední školy technické ve Žďáře nad Sázavou mám smíšené pocity odpovědnosti a drzosti… V ekonomicky chaotické době, která v naší zemi panuje, je dobré, když můžete na trhu práce nabídnout širší rozsah znalostí - a to je i můj důvod, proč jsem se k tomuto kroku odhodlal. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že po sedmnácti letech podnikání v lihovarnictví, které jsem byl nucen ukončit, nastala situace, co dál… Při prvním seznámení s oborem elektrikář zjišťuji, jak povrchní byly mé znalosti z tohoto oboru, a to byl jen začátek. Po prvních konzultacích mně začíná jít hlava kolem, ale postupně v návaznosti na praktickou výuku začínám rozlišovat základní pojmy a funkce. Ukládání nového oboru do hlavy je podstatně těžší než dříve, a proto jsem se na úvod zmiňoval o pocitu drzosti. Čas určený ke studiu uběhl jako voda a jsou před námi závěrečné zkoušky. Pokud jsem v úvodu psal o pocitu odpovědnosti, měl jsem na mysli právě pochybnost o tom, zda jsem schopen uchovat v hlavě tolik nových informací. Jsem rád, že jsem se mohl znovu vrátit na známá místa do neznámého oboru a seznámit se se současnými vyučujícími, kteří s nasazením (někdy i života p. mistr Burget) a vstřícností usilovali, aby nám objasnili neznámou tematiku…“