Výběr jazyka
Cz
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Web není aktualizován od roku 2012

Češi, choďte více do kurzů, vyzývá stát

4.10.2011    Lidové noviny - Dospělí se u nás vzdělávají méně než v jiných vyspělých zemích. Napravit to má kampaň vyhlášená ministerstvem školství  

Dvaadvacet milionů korun z evropských, ale i vlastních peněz investuje ministerstvo školství v příštích dvanácti měsících, aby nás přesvědčilo: Rozšiřte si obzory! Právě tak se jmenuje kampaň, která nás bude přes televizní obrazovky, billboardy a plakáty přesvědčovat, že vzdělávání nemá končit s dospělostí, ba ani s prvními šedinami.

Odborníci říkají: Češi se zapojují do dalšího vzdělávání o poznání méně než obyvatelé ostatních evropských zemí. Jak to vědí? Z různých šetření. Účast na dalším vzdělávání je definována jako počet osob ve věku 25 až 64 let, které se vzdělávaly v posledních čtyřech týdnech před dotazováním. V Česku se v posledních čtyřech letech pohybuje mezi 5,7 a 7,8 procenty, čímž zdaleka nedosahujeme průměru evropských zemí, který činí přes dvanáct procent. A na některé severské země ztrácíme skoro dvacet procentních bodů. Čím to?

Těsně po půlnoci už měli plno Problém není docela určitě na straně nabídky, která je spíš mírně nadměrná než nedostatečná. Podle odhadu u nás nabízí nejrůznější kurzy přes tři tisíce komerčních subjektů.

Ani peněz není v této kapse málo. I kdybychom připustili, že Češi jsou držgrešle a nechce se jim platit za to, aby se naučili něco nového, jsou tu peníze firem, které platí svým zaměstnancům nejrůznější kurzy, dále peníze ze státního rozpočtu a teď i z Evropské unie. Jenom státní výdaje na rekvalifikace činily loni 44 milionů korun, z evropských fondů byla na další vzdělávání k dispozici dokonce miliarda.

Odmítají se tedy Češi dál vzdělávat, protože se cítí už dost chytří? Jiřina Pokorná by se něčemu takovému zasmála. Před časem čekala do půlnoci u počítače, aby se mohla přihlásit na kurz dějin umění na univerzitě třetího věku mezi prvními, a dostalo se tak na ni. Elektronickou přihlášku odeslala první den zápisu v 0:12. Už ji nevzali, že mají plno.

Vtip je v tom, že Jiřině Pokorné je třiašedesát. „Nikdy mě učení nebavilo tolik jako teď, kdy už nemusím chodit do práce a starat se o děti,“ říká.

Stravenky na kurzy neprošly Popravdě řečeno, Jiřina Pokorná měla smůlu, že se hlásila na kurz, o který je enormní zájem. Kdyby si vybrala jiný, nejspíš by se na univerzitu třetího věku, kterou už dnes nabízejí skoro všechny vysoké školy, dostala poměrně snadno a mohla by studovat za pár stovek na semestr.

Kurzy pro seniory, takzvané Akademie třetího věku, ostatně pořádají už i střední školy, které nefungují jen v univerzitních městech, ale i v menších obcích. A využívané jsou.

Z toho plyne jediné: Češi ne že by neměli zájem o takzvané další vzdělávání, jen se mu dostatečně nevěnují v produktivním věku. Lze se jim ale divit? Vždyť zaměstnaný člověk dneska nemívá rezervu, jako tomu bývalo v dobách komunistické přezaměstnanosti. Pokud má práci, musí ji dělat většinou na sto a víc procent. A když má ještě rodinu, těžko si představit, kdy by si našel čas chodit do kurzů.

Výkonný ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých Tomáš Langer však argumentuje: „Na Západě se taky hodně pracuje, a přitom se tam lidi v dospělosti pořád vzdělávají. Pokud totiž člověk nemá zaostávat, vzdělávání je integrální součástí práce.“

Podle Langera je škoda, že ministr školství Josef Dobeš přesunul tři evropské miliardy ze čtyřmiliardového projektu na podporu individuálního vzdělávání občanů na vysoké školy a také do regionálního školství. Původní záměr byl podpořit 800 000 dospělých poukázkami na další vzdělávání v objemu tři až pět tisíc korun. Měli je použít podle vlastního uvážení na vzdělávání, které by jim nejvíc vyhovovalo.

Ministr Dobeš však nebyl jediný, kdo upozorňoval, že takovéto „stravenky“ na kurzy prospějí spíše vzdělavatelům než vzdělávaným, kteří je nejspíš nakonec nevyužijí. Nehledě k tomu, že nejde jen o peníze z evropských fondů. Patnáct procent finančního krytí musíme poskytnout na každý projekt ze státního rozpočtu.

Tomáš Langer ale kontruje: „Myslím, že by je lidé využili. Zájem o vzdělávání dospělých totiž je, to jsme si ověřili na nedávné akci, kterou jsme uspořádali nedaleko pražského náměstí Republiky.“ Jak vypadala? „Na pódiu jsme nabízeli ukázky vzdělávacích aktivit. Za tři hodiny nám tam prošlo odhadem tři až pět tisíc lidí. Kdo měl zájem, vyplnil kratičký dotazník, který se slosoval o poukázky na vzdělávání s devadesátiprocentní slevou. Dotazník vyplnilo 150 kolemjdoucích.“ Langer si nemyslí, že za tím byla hlavně snaha získat něco se slevou. Připouští ale, že o další vzdělávání se zajímají především zase jen vzdělaní. „Lidé, kteří o vzdělávání mnoho nevědí, si neuvědomují jeho hodnotu a samozřejmě nemají chuť vzdělávat se dál. To je problém. Máme velké množství internetových portálů s nabídkami vzdělávacích aktivit, ale velká část lidí se na internet vůbec nedívá, protože ho prostě nemají nebo s ním neumějí zacházet,“ říká Tomáš Langer. Iniciativu by podle něj měla převzít poradenská centra. „Bohužel, úřady práce tuhle roli spíš opouštějí a po reorganizaci se mění jen na úřady zaměřené na výplatu sociálních dávek,“ říká Langer.

Čemu se diví Finové Asociace institucí vzdělávání dospělých vkládá značná očekávání do projektu, který by mohl úřadům práce ale i jiným zařízením pomoci například s lidmi nad padesát let. Jde o takzvaný Age Management. „Dali jsme se dohromady s finskými partnery, kteří vypracovali metodologii pro stanovování takzvaného indexu pracovní způsobilosti (Work Ability Index). Jde o podrobný dotazník, na jehož základě lze s lidmi pracovat jak v oblasti vzdělávání, tak i znovuzařazení do práce,“ říká Tomáš Langer.

Setkávání s finskými odborníky je podle něj velmi přínosné. Stejně zajímavé jako to, co navrhují, bývá prý i to, čemu se diví. Když jim Češi vysvětlili, že u nás podporujeme zaměstnanost lidí nad padesát let také tím, že po určitou dobu přidáváme zaměstnavatelům na jejich mzdy, nechápali, proč by měl někdo platit zaměstnavatelům za něco, co jim ve skutečnosti nepřináší žádnou újmu, ba spíš naopak. Proč je místo toho nepoučíme, co všechno jim mohou lidé se zkušenostmi, zaujatostí a loajalitou přinést v případě, že jim zaměstnavatel vytvoří podmínky?

Porovnávání může být ošidné Fakt, že průběžné, celoživotní vzdělávání přispívá k dobrému uplatnění a de facto zlepšuje i kvalitu života, je nezpochybnitelný. Otázkou je, do jaké míry lze účast v tomto procesu věrohodně měřit a porovnávat. Podmínky jednotlivých zemí jsou totiž různé a není vyloučeno, že v některých zemích se dostává do kategorie dalšího vzdělávání i to, co jinde může být součástí vzdělání prvotního. V české mladší populaci má už dneska osmdesát procent lidí maturitu, často odbornou, další vlastní výuční list. Možná že v zemích, kde je střední vzdělání spíše všeobecné, hraje další vzdělávání výraznější roli.

Vzdělávací instituce nicméně tvrdí, že náš stát tuto formu vzdělávání zatím dost nepropagoval. Kampaň, kterou ministerstvo školství rozjíždí, může znamenat posun. Jestli bude mít skutečný dopad a nepřesvědčí zase jen přesvědčené, se ovšem nedozvíme hned.

 

Jak jsme na tom se vzdělaností dospělé populace?

 

Více strana 20

 

***

 

ANKETA Vzděláváte se?

 

Monika Rousová (41)

 

Jsem ve firmě zodpovědná za personální rozvoj.

Loni jsem absolvovala interní výcvik v koučování, teď začínám certifikovaný výcvik v koučování u externího dodavatele. Na své náklady a ve volnu docházím na psychoterapeutický výcvik. Neustále se doučuji angličtinu. Kdykoli mám příležitost, ptám se úspěšných lidí: „Jak to děláte?“

 

Jakub Kvaček (41)

 

Pracuji ve firmě Microsoft, kde máme jak povinná, tak nepovinná školení průběžně.

Povinná přicházejí s každým novým produktem, nepovinných je řada od prezentačních dovedností přes jazyky po životosprávu. Další vzdělávání se zohledňuje v osobních hodnoceních.

 

Markéta Černoušková (37)

 

Jezdím na mise, takže na pravidelnou návštěvu kurzů jsem dosud neměla moc času.

Přesto jsem začala studovat francouzštinu, abych se mohla vedle misí, kde vystačím s angličtinou, účastnit i těch ve frankofonních zemích.

 

Původní záměr byl podpořit občany poukázkami na další vzdělávání. Příliš však připomínaly stravenky.

Nahoru