Vedení ministerstva se rozhodlo snížit počet institucí, které řídí, a s tím i počet lidí, kteří v nich pracují. Už v příštím měsíci přestane existovat Výzkumný ústav pedagogický (VÚP), Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP) a Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV). Vznikne z nich jediný Národní ústav vzdělávání. „Zdálo se nám nesmyslné, aby se obsahem vzdělávání neboli kurikulem zabývaly tři instituce,“ vysvětluje náměstek ministra školství Ladislav Němec, pod jehož vedení podstatná část ústavů patří.
Pracovní náplň zmíněných institucí nebyla totožná, ale faktem je, že třeba rámcové vzdělávací programy pro gymnázia tvořil Výzkumný ústav pedagogický a pro odborné školy Národní ústav odborného školství, přičemž některé předměty se učí na obou typech škol. Ani poradenství nebylo doménou jediného ústavu. Není tudíž vyloučeno, že sloučení pod vedením současného ředitele NÚOV Miroslava Procházky může znamenat jisté zefektivnění práce, anebo aspoň úsporu na ředitelských, náměstkovských a dalších platech.
Všechno lze řešit Složitější je to s další institucí, s Ústavem pro informace ve vzdělávání (ÚIV), který zajišťuje se 155 zaměstnanci správu a rozvoj komplexní datové základny vzdělávacího resortu. Podle náměstka Němce však zaměstnává školy větší měrou výkaznictví, než je nutné, a zvyšuje tak administrativní zátěž ředitelů. „Data sbírá i Česká školní inspekce,“ říká náměstek. Na námitku, že velká část výkaznictví ÚIV se týká vysokých škol, které přesahují kompetenci České školní inspekce zřízené jen pro nižší typy škol, však odpovídá trochu neurčitě: „Všechno lze vyřešit.“
Zatím není jasné, jestli se část nesporných odborníků z Ústavu pro informace ve vzdělávání nepřesune přímo na ministerstvo. „V současné době probíhá analýza všech činností ÚIV,“ konstatuje Ladislav Němec s tím, že o špičkové odborníky nechce resort rozhodně přijít. Zároveň vysvětluje: „Jistě jsme mohli s analýzou začít dřív. Mohli jsme měsíce analyzovat, abychom nakonec došli k závěru, jak je tomu v podobných případech pravidlem, že cokoliv měnit vlastně nelze. Jenže my se rozhodli pro razantnější řešení. To vycházelo ze zkušenosti, že žádný úřad se nezhroutí při třicetiprocentním zeštíhlení. Teprve pak se ukáže, že spousta činností je zbytných. A doladit systém lze vždycky.“
Ambice ministerstva školství vedeného Josefem Dobešem nejsou malé. Mluví se o tom, že ze sedmnácti institucí mají zbýt jenom tři a z šesti stovek zaměstnanců v nich pracujících jen šedesát.
Náměstek Němec nechce tato čísla potvrdit. Upozorňuje, že je nutné rozlišovat kmenové zaměstnance a ty, kteří pracují často jen na projektech, z nichž mnohé jsou hrazeny z evropských peněz. Kmenových zaměstnanců by podle jeho vyjádření stačilo skutečně výrazně méně než nyní.
Data potřebujeme Mezi zaměstnanci ministerstvem řízených organizací, kam patří vedle Domu zahraničních služeb či Pedagogického muzea taky třeba Fulbrightova komise v České republice, ale i Učební středisko Richtrovy boudy, se však šíří obavy. Jestli by mělo z 600 zaměstnanců zbýt jen 60, na každou z původně 17 organizací vychází průměrně tři a půl zaměstnance, vypočítávají s tím, že někde to bude samozřejmě ještě míň. „Takže zřejmě nezbude, než aby dosavadní šéfka Richtrovek nejen sama vařila, převlékala postele, ale v zimě taky řídila sněžný pluh,“ řekl nám jeden z těch, kteří se cítí ohroženi. A přirozeně nechce uvést v novinách své jméno.
Náměstek Němec reaguje slovy: „O to se zaměstnanci bát nemusí. Cílem je zefektivnit chod těchto organizací, ne ho znemožnit.“
Dodejme, že o Richtrovky ani tak nejde. Kdyby však stát neměl kvalitní data sbíraná dosud ÚIV, těžko si představit, na jakém základě by bylo možné provádět vzdělávací politiku.