Kurikulum S 

Autorka: Ing. Agáta Kočí

Škola: SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická a JŠ s právem SJZ, Rudolfovská 92, 372 16 České Budějovice

 

Klíčová slova

aktivizační metody, opakování učiva, prezentace, sebehodnocení, samostudium, skupinová práce

 

Stručná anotace

Příspěvek seznamuje s používáním aktivizační metody pro opakování učiva. Jde o aktivitu, při které žáci opakují probrané učivo většího rozsahu. Tato metoda může být použita také během výuky nového učiva nebo ke zjištění vědomostí žáků z požadované oblasti jako příprava před probíráním nové látky. Principy této aktivity lze použít pro jakýkoliv obor, jakékoliv téma, v kterémkoliv ročníku nebo vyučovacím předmětu. Uvedené příklady jsou z předmětu sadovnictví, oboru zahradnictví.

 

Kontext

Uvedené ukázky se vztahují k výuce v předmětech sadovnictví a základy zahradní architektury. Žáci opakují probranou látku nebo navazují na vědomosti získané v dřívějších vyučovacích hodinách nebo v jiných odborných zahradnických předmětech. Příklad byl opakovaně realizován v průběhu čtyř let.

Pro realizaci se doporučuje vytvoření takového počtu skupin žáků, aby v jedné skupině pracovalo maximálně 4–5 žáků. Pracujeme-li s malým počtem žáků (např. s dělenou třídou), je zapotřebí vytvořit alespoň čtyři skupiny. Optimální je věnovat opakování souvislé dvě hodiny v jednom dni.

 

Cíle

Hlavním cílem je vytvořit takové prostředí, které zvýší aktivitu žáků při opakování učiva a zajistí maximální zapojení žáků. Předpokladem je, že budou uplatněny principy týmové práce. Očekává se, že si žáci vybaví dříve získané vědomosti a naučí se, co jim dříve uniklo. Tímto způsobem opakování si propojí vědomosti, které získali o daném tématu i v jiných předmětech, a získají na problematiku ucelený pohled.

 

Realizace

V přípravné fázi vyučující připraví kartičky s otázkami k tématu opakované látky. Otázky by měly být sestavené tak, aby zabíraly celou šíři daného problému. Jako příklad uvádím téma růže. Problematika pěstování, ochrany a rozmnožování růží se probírá ve 2.–4. ročníku. Žáci se s touto dřevinou setkávají v několika odborných předmětech (sadovnictví, květinářství a rostlinolékařství).

Každý žák obdrží 4–6 kartiček. Na každé z nich je jedna otázka k danému tématu a každý lístek je označen jinou barvou, např.:

• botanické rozdělení růží – červená karta
• rozmnožování růží – zelená karta
• pěstování a řez růží – žlutá karta
• choroby a škůdci růží – hnědá karta

Toto rozdělení tématu na jednotlivé otázky se snaží obsáhnout opakování celé problematiky růží a je vhodné např. při opakování před maturitními zkouškami. Pokud by vyučující připravil opakování méně obsáhlého celku, např. problematiky rozmnožování růží, byly by otázky konkrétnější, např.:

• podnože růží a jejich pěstování ve školce
• způsoby rozmnožování růží
• postup očkování růží
• dopěstování růží do prodejní velikosti

Žáci pracují nejdříve samostatně. Na kartu uvedou jméno a příjmení a číslo skupiny. Své odpovědi vpisují do volného prostoru pod otázky přímo na kartičky. Na otázky odpovídají stručně, věcně a snaží se používat odbornou terminologii, neboť je také součástí hodnocení. Po ukončení práce se kartičky roztřídí podle barvy tak, aby vznikly čtyři hromádky a na každé z nich budou shromážděny odpovědi na jednu otázku. Následně žáci vytvoří čtyři skupiny. Každá skupina se věnuje zpracování jednoho tématu. Někdo zpracovává téma rozmnožování růží, jiná skupina se věnuje chorobám a škůdcům růží atd. Úkolem každé skupiny je zpracovat jednotlivé odpovědi, vytřídit informace, vyloučit nesprávné a připravit na dané téma přednášku. Po skončení práce následuje prezentace a výklad k danému tématu, ostatní skupiny poslouchají a dělají si poznámky. Tím, že žáci nejprve odpovídají na otázky samostatně, potom ve skupině společně zpracovávají jedno z témat a nakonec vyslechnou zpracované prezentace zbývajících témat, absorbují efektivnější a zajímavější formou více informací. Touto metodou je možné do opakování aktivně zapojit většinu žáků, na rozdíl od klasického zkoušení, kdy učivo u tabule zopakuje jeden až dva žáci.

Po takto provedeném opakování může v následující vyučovací hodině proběhnout kontrola např. formou písemného testu. Záleží na vyučujícím, zda a jakou formou ocení i jednotlivé výstupy této dvouhodinové aktivity.

Časový plán:

• zadání úkolu, samostatná práce žáků 5–7 minut
• práce ve skupině 10 minut
• příprava prezentace 10 minut
• opakování formou prezentace 20 minut

Tato časová dotace je vhodná pro méně obsáhlá témata a menší počet skupin (max. 4). Pro větší obsahové celky doporučuji dvě vyučovací hodiny jdoucí po sobě.

Použité metody:

• samostatná práce
• skupinová práce
• prezentace

Překážky:

V případě, že se s danou metodou žáci teprve seznamují, může dojít k tomu, že se v dané hodině nestihnou všechny prezentace. Pokud už žáci toto opakování znají, vše probíhá bez zbytečného zdržování. Žáky tento způsob opakování baví a uvědomují si, že je pro ně přínosný, neboť s obdobnými otázkami se setkají v následném testu. Jsou motivovaní a s učitelem spolupracují.

Modifikace metody pro výuku nové látky:

Další z možností uplatnění dané metody je samostudium a nácvik práce s vyhledáváním informací. Jako příklad uvádím téma trvalky v sadovnické tvorbě, které je součástí předmětu sadovnictví. Žáci si po probrání učiva dendrologie rozšiřují vědomosti o trvalkách, které se využívají v sadovnických výsadbách. Učivo trvalky se probírá také v předmětu květinářství, ale v tomto předmětu se žáci věnují hlavně otázkám produkce trvalek a pěstování trvalek. Otázka uplatnění trvalek ve veřejné či soukromé zeleni je ponechána pro výuku v předmětu sadovnictví. Protože jsou žáci s trvalkami částečně již obeznámeni, nemusí se vyučující tomuto tématu věnovat formou výkladu a může studium dané problematiky zadat formou samostudia. Žáci opět pracují ve skupinách.

Postup:

Vyučující si připraví několik témat, např.:

• kapradiny
• stínomilné trvalky (vyjma kapradin)
• trvalky pro exponovaná stanoviště
• trvalky vhodné do sídlištních výsadeb apod.

Pro každou skupinu připraví vyučující zadávací list, na kterém bude uveden název tématu a otázky, na které budou žáci ve skupinách vyhledávat odpovědi a shromažďovat informace, např. pro téma stínomilné trvalky (vyjma kapradin) uvede otázky:

• Uveďte hlavní zástupce stínomilných trvalek.
• Popište rozmnožování stínomilných trvalek.
• Jaké jsou hlavní choroby a škůdci vybraných druhů stínomilných trvalek?
• Uveďte příklad využití stínomilných trvalek v sadovnické výsadbě.
• Vypracujte jednoduchý návrh pro výsadbu stínomilných trvalek na uvedené soukromé zahradě.

Zadávací list doplní vyučující sadovnickým plánkem pro návrh výsadby, případně žákům doporučí možné zdroje pro samostudium, názvy publikací nebo internetové odkazy. Uvést a citovat zdroje je vhodné u otázek určených nižším ročníkům, protože tito žáci ještě nemají zkušenosti s webovými stránkami, které se věnují sadovnické tvorbě. Uvádět zdroje doporučuji také v případě krátké doby pro samostudium nebo pokud se jedná o úzce specializovanou problematiku, např. otázka pěstování bonsají.

Při tomto využití metody odpadá ta fáze, během které žák samostatně zpracovává odpovědi na zadané otázky. Učitel rozdělí žáky do skupin a zadá jim témata. Žáci v hodině sadovnictví vyhledávají informace o dané oblasti a doplňují je již získanými vědomostmi z hodin květinářství, rostlinolékařství, biologie, případně z jiných zdrojů (např. ze soutěží, z výstav, odborných článků, televizních pořadů). Formou diskuse ve skupinách tyto informace shromažďují a zapisují. V práci pokračují samostatně doma v rámci zpracování domácího úkolu. V hodinách předmětu základy zahradní architektury pracují na návrhu výsadby na přiděleném plánku a na přípravě prezentace. V dalších hodinách sadovnictví svou práci prezentují. Nejlepší práce jsou vystavené ve škole nebo uveřejněné ve školním časopise.

Výsledky

Uvedená metoda opakování se mi osvědčila obzvláště před maturitou. Opakuje se látka, která byla probíraná v průběhu tří let. Žáci zapomněli, co se probíralo ve 2. nebo 3. ročníku, ale touto metodou si mohli své vědomosti vybavit, aktivovat, upevnit a hlavně propojit s vědomostmi získanými v jiných odborných předmětech nebo v průběhu praxe. Získávají pak ucelený pohled na danou problematiku.

Tento způsob opakování nebo studia nové látky je efektivní. Lze ji velmi dobře použít při aplikaci průřezových témat ve výuce, např. Člověk a životní prostředí nebo Občan v demokratické společnosti. Stačí vybrat vhodné téma a otázky a žáci mohou pracovat. V případě použití této metody při studiu nové látky některé skupiny doplnily záznamové archy určené všem žákům ve třídě. Tyto záznamové archy korespondovaly s obsahem prezentace a posloužily jako vhodná forma poznámek. Žáci tak předvedli svou kreativitu a vyzkoušeli si práci učitele. Toto obohacení prezentace bylo ostatními skupinami velmi dobře hodnoceno.

V průběhu práce dochází k rozvoji klíčových kompetencí žáka:

• kompetence k učení
• kompetence k pracovnímu uplatnění
• komunikativní kompetence
• personální a sociální kompetence
• kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi
• prezentační dovednosti

Hodnocení:

Během tohoto způsobu opakování se klade důraz na sebehodnocení. Žáci na konci hodiny odpovídají na otázky typu, co nového jsem se o problému dozvěděl, co mne zaujalo. Žáci by si měli uvědomit, jak velkou pozornost učivu musí ještě věnovat před písemnou prací nebo testem, který následuje v dalších hodinách a je klasifikován.

Využitím této metody při studiu nové látky se hodnotí informace získané a zpracované na zadané téma a způsob prezentace. Nejdříve hodnotí skupina samu sebe, resp. práci jednotlivců ve skupině, a následně třída hodnotí, které téma bylo nejlépe zpracováno. Následuje hodnocení prezentačních dovedností, a to především formou doporučení, rad a návrhů. Žáci uvedou, co se jim líbilo a čeho by se měli při prezentaci své práce příště vyvarovat.

 

Nutné pomůcky a prostředky

Listy A4, PC s přístupem na internet, dataprojektor, flipchartové listy pro prezentaci, fixy, plánek pro návrh sadovnické výsadby

 

Použitá literatura a zdroje

Sitná, D.: Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Praha: Portál, 2009, ISBN 978-80-7367-246-1

https://www.garten.cz/enc/cz/trvalky

https://okrasne.rostliny.sweb.cz/okrasne.rostliny.trvalky.html

https://www.trvalky.cz

https://www.abecedazahrady.cz/Trvalky