Na rozdíl od škol
základních a z větší míry i gymnázií, musí střední odborné školy všech typů zajímat, zda jsou jejich absolventi
připraveni tak, aby obstáli v moderním provozu daného oboru. Souvisí to s faktem, že se stále zvyšují
nároky na to, aby školy zaručily určitou úroveň svých absolventů, kteří budou v praxi schopni se přizpůsobit
požadavkům zaměstnavatelů na zvládnutí nových technologií.
Školy, které začínají pracovat na svém ŠVP, napřed analyzují svou dosavadní práci. K této analýze patří i zjištění, do jaké míry jsou absolventi úspěšní při dalším studiu a jak se uplatňují na trhu práce, jaká je jejich nezaměstnanost, jak jsou v podnicích hodnoceni, které kompetence jim podle zaměstnavatelů chybějí. Právě z toho důvodu je pro střední odborné školy nezbytné navázat užší spolupráci s několika - obvykle většími - zaměstnavateli v regionu, kde působí.
Zástupci těchto podniků se potom podílejí na zpracování vzdělávacího programu školy, mají tedy možnost ovlivňovat jeho obsah a pojetí. ŠVP by pak měl odpovídat nejenom regionálním specifikům, ale i potřebám podniků, které jsou nejčastějšími zaměstnavateli absolventů dané školy.
Pokud jde o spolupráci s podnikovou sférou, pak mnohé školy s ní mají již letité zkušenosti. V řadě případů v podnicích probíhá praktický výcvik žáků, protože škola nemá nejmodernější technické vybavení. Když už spolupráce funguje, obvykle není pro školu příliš obtížné přesvědčit partnery, aby spolupracovali i při vytváření ŠVP. Těžší pozici mají školy, které zatím s podniky spolupracovali nedostatečně. Pro ně je tvorba ŠVP impulsem, aby se této oblasti věnovaly více než dosud.
Zkušenosti z této spolupráce ovšem nejsou ve všech případech pozitivní. Aby podnik mohl kvalitně komunikovat se školou, posuzovat vzdělávací programy, poskytovat žákům možnost praxe, exkurze atd., musí být určeni pracovníci, kteří se tomu pravidelně věnují, což jde na úkor jejich dalších úkolů ve firmě.
Tato „investice do vzdělání“ by proto měla být výhodná nejen pro školu, ale i pro danou firmu. Právě o tom by škola měla přesvědčit vedení podniků. Ne v každé firmě ale jsou vytvořeny takové podmínky, aby vznikl zájem podílet se na vzdělávání žáků.
Cílem sborníku je seznámit širší veřejnost s příklady úspěšné spolupráce zaměstnavatelů se středními odbornými
školami, které mohou posloužit jako inspirace pro zaměstnavatele při hledání vlastních cest k navazování nových
kontaktů a forem spolupráce se školami a k rozvíjení stávajících vazeb a společných projektů. Prostřednictvím
příkladů dobré praxe představených v tomto sborníku chceme především zvýraznit možné přínosy sociálního
partnerství pro zaměstnavatele, jako jsou zejména navázání nového partnerství, příležitost ovlivnit podobu školních
vzdělávacích programů a profil absolventů, možnost získat kvalifikované pracovníky „ušité na míru“ konkrétním
zaměstnavatelům. Rovněž chceme ukázat rozmanitost přístupů ke spolupráci a podnítit zaměstnavatele k úvahám o
rozvinutí a obohacení již uplatňovaných forem spolupráce.
Od února 2012 probíhají v rámci projektu Kurikulum S semináře k profilovým maturitním zkouškám v osmi oborech
vzdělávání. Jsou určené především učitelům či vedoucím pracovníkům škol, kteří se zabývají tvorbou a přípravami
profilové části maturitní zkoušky (PMZ). Na seminářích jsou účastníci seznámeni s přístupy k tvorbě této
části profilové maturitní zkoušky na školách zařazených v projektu Kurikulum S a na dalších významných školách
vyučujících tento obor vzdělání.