Simulační metody jsou nezbytnou součástí výuky především cizích jazyků. Žáci simulují běžné společenské situace, osvojují si odpovídající slovní zásobu, společenské obraty a frazeologii. Pěstují si návyky správné výslovnosti a intonace. V cizím i českém jazyce využívají školy simulační metody ve formě písemné i ústní; sepisují např. žádost o letní brigádu nebo článek do školního časopisu, provádí rozhovor s filmovou hvězdou nebo nakupují v obchodě. Mezi žáky jsou diskusní témata oblíbena, musí se jim ale nejprve podrobně vysvětlit, protože mají málo fantazie.
Simulační metody při práci ve skupině
Simulační metoda výuky je také vhodnou metodou nejen pro výuku, ale i pro ověření odborných znalostí a dovedností. Integrovaná střední škola automobilní v Brně využívá např. simulace závad na modelových vozidlech nebo maketách motorů, na řidičských trenažérech simuluje základní jízdní vlastnosti a jízdu. V odborných předmětech používají školy často simulační metody při skupinovém vyučování, kdy učitel přiděluje role skupině žáků při řešení praktického problému. Osvědčuje se zde i role pozorovatele a zapisovatele, který pak prezentuje ostatním skupinám výsledky. To je velký přínos pro mezipředmětové vazby a posílení klíčových kompetencí.
V předmětu praxe simuluje Obchodní akademie Pelhřimov např. situace návštěvy úřadu, komunikaci mezi dodavatelem a odběratelem nebo vedení obchodního jednání. Výuka se tak stává pro žáky zábavnější. Pořádání veletrhu pro ostatní třídy je v podstatě rovněž simulací skutečného prodeje a prezentace dané firmy. Tyto akce prověří žáky z hlediska komunikativnosti i odborných znalostí a dovedností.
Prohození role učitel-žák
Učitelé se shodují na tom, že simulační metody výuky jsou jedním z prvků, které pomáhají bourat tradiční vztah učitel-žák. Přivádějí žáka do role, která mu byla přidělena nebo ještě lépe kterou si vybral. Důležitá je přitom i neformální komunikace, kterou žáci potřebují. Simulační metody jsou využívány také pro seznámení žáků s novým učivem, kdy tato forma napomáhá motivaci žáka k novému učivu. Zároveň pomáhá učiteli zjistit, co žáci o daném učivu vědí a jak jej vnímají.
Na některých školách simuluje žák práci učitele a ukazuje, jak on by určitý předmět učil a co by si k výuce připravil. Respondenti poukazují na to, že úspěšnost simulačních metod výuky záleží na složení třídy a postojích žáků.
Gabriela Šumavská
Cílem sborníku je seznámit širší veřejnost s příklady úspěšné spolupráce zaměstnavatelů se středními odbornými
školami, které mohou posloužit jako inspirace pro zaměstnavatele při hledání vlastních cest k navazování nových
kontaktů a forem spolupráce se školami a k rozvíjení stávajících vazeb a společných projektů. Prostřednictvím
příkladů dobré praxe představených v tomto sborníku chceme především zvýraznit možné přínosy sociálního
partnerství pro zaměstnavatele, jako jsou zejména navázání nového partnerství, příležitost ovlivnit podobu školních
vzdělávacích programů a profil absolventů, možnost získat kvalifikované pracovníky „ušité na míru“ konkrétním
zaměstnavatelům. Rovněž chceme ukázat rozmanitost přístupů ke spolupráci a podnítit zaměstnavatele k úvahám o
rozvinutí a obohacení již uplatňovaných forem spolupráce.
Od února 2012 probíhají v rámci projektu Kurikulum S semináře k profilovým maturitním zkouškám v osmi oborech
vzdělávání. Jsou určené především učitelům či vedoucím pracovníkům škol, kteří se zabývají tvorbou a přípravami
profilové části maturitní zkoušky (PMZ). Na seminářích jsou účastníci seznámeni s přístupy k tvorbě této
části profilové maturitní zkoušky na školách zařazených v projektu Kurikulum S a na dalších významných školách
vyučujících tento obor vzdělání.