Kurikulum S 

Autor: PhDr. Pavel Toman, ředitel SŠ stavební Jihlava

Žádná škola by neměla fungovat bez vazeb na své okolí, ale naopak by měla zásadně a cíleně pracovat na spolupráci s prostředím, ve kterém působí. Někteří sociální partneři jsou u všech škol stejní, jako například zřizovatelé školy, rodiče žáků, úřad práce nebo magistrát, další sociální partneři se liší v závislosti na zaměření školy. V případě škol, jejichž absolventi vstupují na trh práce (absolventi SOŠ a SOU), hrají velmi významnou úlohu sociálních partnerů zaměstnavatelé a instituce, které zaměstnavatele zastupují, nebo profesní sdružení – cechy.

Formy spolupráce se zaměstnavateli, firmami a institucemi

V rámci exkurzí ve firmách se stavebním a dřevařským zaměřením realizujeme návštěvy konkrétních staveb (např. City-parku v Jihlavě), kde žáci vidí přímo v reálných podmínkách některé technologie, o kterých se učí v teoretických odborných předmětech. Odborné přednášky firem pro žáky a vyučující pojednávají o nových materiálech a technologiích nebo o moderních bezpečnostních zařízeních pro obory klempíř, tesař, pokrývač či o zajímavých stavbách.

Odborné soutěže pořádají firmy poslední dobou poměrně často a účastní se jich zejména žáci maturitního oboru stavební průmyslovky. Pro firmy jsou soutěže zajímavé, protože tak naučí žáky pracovat s jejich materiály již během studia a ti je pak budou umět používat i ve svém profesním životě. Navíc tak firmy mohou žáky využít pro otestování svých výrobků a k odhalení některých chyb a nedostatků. Firmy mohou také využít neotřelého pohledu žáků, nezatíženého nějakými bariérami, a mohou využít jejich invence a nápadů pro vylepšení svých výrobků. Žáci jsou s těmito soutěžemi také spokojeni, protože většinou jsou přední místa v soutěži dobře finančně odměňována.

Odborné soutěže pro učební obory jsou vyhlašovány a garantovány zřizovatelem nebo cechovními organizacemi a většinu sponzorsky dotují firmy z oboru. V další formě spolupráce – prezentaci a propagaci některých řemeslných oborů – je velmi aktivní Cech klempířů, tesařů a pokrývačů, který organizuje po závěrečných zkouškách na Vysočině již tradiční „pasování učňů“ oborů klempíř, pokrývač a tesař na tovaryše uvedených řemesel. Zástupci firem a zaměstnavatelů se také zúčastňují závěrečných učňovských zkoušek a jsou členy hodnotící komise.

Praxe žáků maturitních oborů

V prvním ročníku maturitních oborů stavební průmyslovky zajišťujeme praxi žáků většinou pod vedením učitelů odborného výcviku na našem odloučeném pracovišti a na našich zakázkách. Snažíme se přitom, aby se během praxe v prvním ročníku seznámili s různými činnostmi (zednické, truhlářské, tesařské práce). Jedna skupina žáků v rámci praxe již třetím rokem odstraňuje sprejerské nápisy v Jihlavě. Studenti mají možnost si vlastníma rukama vyzkoušet, že odstraňování sprejerských nápisů není nic jednoduchého. Studenti pomocí speciálních chemikálií nápis nejenom odstraní, ale pokud se jedná o barevnou fasádu domu, obnoví posléze barevný nátěr fasády ve stejném nebo velmi podobném barevném odstínu.

Ve druhém a třetím ročníku se uskutečňuje praxe žáků maturitních oborů opět pod vedením učitelů odborného výcviku, ve vyšší míře jsou však žáci umisťováni na praxi přímo do firem. Ve čtvrtém ročníku je realizována tzv. asistentská praxe, která je zaměřena na trénink v pozicích, na které jsou studenti v rámci studia připravováni (rozpočtář, projektant…).

Odborný výcvik žáků učebních oborů

Zatímco odborný výcvik žáků 1. ročníků zajišťujeme většinou ve svých dílnách pod vedením našich učitelů odborného výcviku, výcvik žáků 2. a 3. ročníku probíhá přímo ve firmách. Je zřejmé, že škola nemůže připravit žáky na budoucí profesi izolovaně a bez zpětné vazby od firem. Firmy musí mít možnost vyjádřit se k obsahu, ale třeba i k organizaci výuky ve škole. Právě po konzultaci se stavebními firmami tak ve Střední škole stavební v Jihlavě vznikl model přípravy, který pravděpodobně není praktikován v žádné jiné škole v České republice.

U většiny řemeslných oborů v České republice tvoří poměr teoretické výuky ve škole 50 % času, druhých 50 % času je věnováno praktické přípravě. Většina škol tak v průběhu školního roku střídá 1 týden teoretické výuky a 1 týden praktické výuky.

Jiný systém výuky praxe a teorie

Po dohodě s firmami jsme vymysleli jiný systém výuky, který je velkým přínosem zvláště pro žáky řemeslných oborů i pro firmy. Poměr teoretické a praktické výuky 50 : 50 daný předpisy jsme zachovali, avšak teoretickou výuku ve škole u 3. ročníku soustřeďujeme do pěti zimních měsíců od listopadu do března a praktickou výuku realizujeme v souvislých 2,5měsíčních blocích na podzim a na jaře. Tato nenápadná organizační změna výuky má významné pozitivní dopady zvláště u stavebních řemesel, jejichž činnost je v zimních měsících omezena.

Firmy velmi oceňují, že žáci mohli ve svém posledním ročníku studia před nástupem do zaměstnání strávit maximum času v nácviku praktických dovedností na stavbách v době, kdy jsou vhodné podmínky pro stavební činnost. Tento systém výuky praktikujeme již asi 15 let a právě díky němu projevovaly firmy poslední dobou zvýšený zájem o zajištění odborného výcviku žáků školy. Firma si ověří nejenom praktické manuální dovednosti, které žák ovládá, ale pozná i jeho osobnostní a charakterové vlastnosti, komunikační schopnosti nebo schopnost přizpůsobit se a učit se novinkám. Některé firmy také oceňují, že takovýto žák je ještě tvárný, nemá špatné pracovní návyky a zkušenosti a při vhodném vedení ze strany managementu firmy se tak může stát skutečně perspektivním pracovníkem. Popsaný systém zajišťování odborného výcviku je oceňován i ze strany rodičů a samotných žáků. V mnohých případech se totiž jedná o žáky dojíždějící, často ze vzdálených míst.