Kurikulum S 

Cíle

 

Popsat způsob práce se žáky se SVP na naší škole a proces jejich integrace.

Upozornit na potíže, popsat jejich řešení a vyvodit z nich ponaučení do další práce.

Popsat úlohu učitelů při práci se žáky se SVP.

Realizace

 

Do školy jsem nastoupil ve školním roce  2007/2008jako učitel německého jazyka a dějepisu. V tehdejším prvním (a současném čtvrtém) ročníku jsem se setkal s prvním žákem se SVP Tomášem (DMO s následnou silnou dysgrafií). V následujícím školním roce k nim přibyl další žák - Tadeáš (těžké zrakové postižení). Ve školním roce 2010/2011 nastoupily prvního ročníku dvě nové žákyně – Kateřina (DMO – spastická diuréza; zraková vada) a Tereza (dysgrafie, dyslexie). Se všemi těmito žáky jsem se pravidelně setkával při výuce německého jazyka a dějepisu.

V tomto příspěvku jsou popsány moje zkušenosti s výukou těchto žáků a překonáváním potíží, které provázely jejich integraci.

 

Tomáš

(DMO s následnou silnou dysgrafií)

 

V případě Tomáše bylo potřeba se vyrovnat především s pomalejším tempem písemného projevu a vyšší unavitelností. Opatření sepsaná v jeho individuálním vzdělávacím plánu (IVP) platila v podstatě pro všechny vyučovací předměty, a proto bylo potřeba, aby se s nimi všichni vyučující důkladně seznámili. Mám-li mluvit za sebe, snažil jsem se co nejvíc zredukovat množství poznatků, které si žáci zapisovali, což ovšem bylo možné pouze v omezené míře. Dával jsem tedy Tomášovi více času na dokončení zápisu a mezitím jsem se věnoval ostatním žákům. Pokud to i přes to nestihl, dokončoval zápis o přestávce. Vzhledem k výše popsaným potížím se psaním dostával Tomáš také více času na dokončování písemných prací a testů. Zároveň jsem se snažil koncipovat testy tak, aby v nich bylo co nejméně přímé produkce textu (např. doplňovací cvičení místo překladu).

V průběhu školního roku 2009/10 se u Tomášovy integrace objevily potíže, které nesouvisely ani tak se samotnou výukou, ale se vztahem ke spolužákům. Někteří spolužáci začali vnímat opatření v rámci   Tomášova IVP  (např. prodloužené časové limity, preferování ústního zkoušení) jako určitou formu nadržování a objevovaly se negativní reakce (hlasité poznámky na jeho adresu, vyjadřování nesouhlasu s jakýmkoliv Tomášovým názorem). Tuto nelehkou situaci řešila tehdejší třídní učitelka a výchovná poradkyně ve spolupráci s paní ředitelkou a podařilo se situaci ve třídě uklidnit. Osvědčilo se mluvit se spolužáky tak, aby se vžili do Tomášovy role a představili si sebe na jeho místě. Vztahy mezi Tomášem a některými spolužáky nadále nebyly ideální, nicméně se podařilo zabránit jeho vyčlenění z kolektivu. Důkazem je kromě jiného i zapojení Tomáše navzdory jeho pohybovému handicapu do slavnostního nástupu třídy při maturitním plesu. Pozitivem je, že toto zapojení Tomáše do třídní aktivity proběhlo bez vnějšího nátlaku učitelů a jednalo se čistě o aktivitu spolužáků.  Na řešení této situace se podíleli

i všichni učitelé, kteří v této třídě učili. Naším hlavním úkolem bylo v zárodku eliminovat veškeré náznaky negativního jednání vůči Tomášovi a spolužákům vysvětlovat potřebu specifických vzdělávacích opatření.

Ve druhém ročníku se Tomáš s ostatními žáky zúčastnil sportovně-turistického pobytu u Máchova jezera. Pobyt trval 4 dny a zúčastnili se ho žáci všech ročníků střední školy  Vzhledem k povaze Tomášova handicapu jsme měli zpočátku obavy, zda pobyt zvládne. Velmi se osvědčilo zapojení osobního asistenta, který byl Tomášovi k dispozici po celou dobu pobytu. Nejenže mu pomáhal vždy, když bylo potřeba, ale také se ho snažil vybízet k větší aktivitě a vést k co největší samostatnosti. S jeho pomocí se podařilo zapojit Tomáše do všech aktivit, které nebyly náročné na pohyb na delší vzdálenosti. Jednalo se např. o tematickou soutěž „Po stopách Karla Hynka Máchy“. V rámci této soutěže si žáci ve skupinách připravili krátké divadelní představení, kde se i pro Tomáše našla role.

Tomáš byl naším prvním žákem se SVP, kterého čekala státní maturitní zkouška (dále jen MZ), což pro nás také byla nová situace. Na základě posudku z PPP bylo Tomášovi uznáno zařazení do kategorie „žák s PUP“ a byl mu navýšen časový limit na přípravu u ústní zkoušky a na vypracování praktické a písemné zkoušky a didaktických testů z  českého jazyka a jazyka německého. Dle pravidel pro společnou část MZ byl potřeba zajistit pro Tomáše samostatnou učebnu a zadavatele písemné zkoušky a didaktického testu, což se podařilo i díky nezměrnému úsilí našeho zástupce pro střední školu.

 

Zkušenost s Tomášem přinesla několik poznatků pro další práci:

-               Zavádění opatření v rámci IVP je třeba srozumitelně vysvětlovat spolužákům, aby se předešlo jejich negativním reakcím. Pokud k nim i tak dojde, je třeba situaci řešit hned v zárodku, jinak hrozí vystupňování konfliktu a počátek šikany.

-               Žáky se SVP je dobré motivovat a vybízet k účastem na mimoškolních aktivitách (exkurze, výlety, vícedenní pobyty), samozřejmě po zhodnocení možnosti jejich zvládnutí. Pomoci může zapojení osobního asistenta.

 

Tadeáš

(Těžké zrakové postižení)

 

Vzhledem k závažnosti jeho znevýhodnění byla pro nás spousta věcí nových a ne vždy se vše dařilo bez obtíží. Již pouhý kontakt s Tadeášem je specifický – při komunikaci je zvyklý se k člověku přiblížit více, než je obvyklé. Pro někoho to může znamenat narušení intimní zóny. Já i mí kolegové a kolegyně jsme si na to zvykli celkem rychle, ale pro některé spolužačky to byl problém. Naštěstí se to podařilo vyřešit vzájemnou domluvou.

Při výuce Tadeáš používá několik kompenzačních pomůcek. Základem je malá ruční lupa, která mu umožňuje zvětšení textů a obrázků a její výhoda je, že se dá přenášet. Dále bylo v jeho kmenové třídě zřízeno speciální pracoviště. Základem jsou tři stoly, na nichž jsou umístěny PC se softwarem na zvětšování pracovní plochy a  hlasový výstup, tiskárna, elektronická lupa (na zvětšené zobrazení textů a obrázků, např. z učebnic) a LCD monitor sloužící jako výstup z PC a elektronické lupy.

Ani pořizování pomůcek a jejich zavádění do praxe se neobešlo bez problémů. Místo velkého LCD monitoru byl zpočátku k dispozici pouze starší televizor, jehož zobrazovací schopnosti byly nevalné.  Na původní elektronické lupě navíc postupem času došlo k poruše. Díky iniciativě rodičů žáka i školy se však podařilo sehnat finanční prostředky za pořízení nové výbavy, jejíž součástí byl i notebook. Tadeáš se stal mobilnějším a může plnohodnotně pracovat i v jiných třídách, než pouze v té se specializovaným pracovištěm. Proces pořizování nové výbavy přinesl jeden významný poznatek: Je důležité, aby si obě strany (škola – žák a rodiče) vždy předem vyjasnili své požadavky, aby nedocházelo k pozdějším nedorozuměním a sporům.

Pokud se týká vztahů se spolužáky, nebylo zprvu pro ostatní snadné, si na „neobvyklého“ spolužáka zvyknout (viz již zmíněné netradiční přibližování při komunikaci). Přispělo k tomu i to, že Tadeáš je navzdory svému handicapu inteligenčně na poměrně vysoké úrovni a učivo zvládá bez problému na rozdíl od některých svých „normálních“ spolužáků. Někteří z jeho „normálních“ spolužáků to nemohli přenést přes srdce a označovali opatření v i Tadeášova IVP (např. preferování ústního zkoušení, poskytnutí delšího časového limitu při zkoušení písemném), za nadržování. Někdy se touto kritikou snažili zamaskovat svou vlastní neschopnost učivo zvládnout. Bylo důležité těmto žákům jasně vysvětlit důvod těchto opatření. Podobně jako v Tomášově případě se osvědčila metoda „představte si sebe na jeho místě“. V současné době jsou vzájemné vztahy již na dobré úrovni, pochopitelně s individuálními rozdíly mezi jednotlivými spolužáky. Také Tadeáš se jednou zúčastnil sportovně - turistického pobytu a aktivně se zapojoval, i když s jistými omezeními, do společného programu.

Vítanou pomocnou silou při vzdělávání Tadeáše je jeho asistentka. Je s ním ve třídě po celou dobu výuky a poskytuje mu potřebnou pomoc či radu. Zde je třeba upozornit na jeden možný problém – učitel nesmí dopustit, aby pomoc a rada asistenta přesáhla určitou mez a přešla v napovídání. Předejít se tomu dá tím, že hned na začátku se stanovení po dohodě s asistentem a žákem jasná pravidla spolupráce a pomoci, jejichž dodržování učitel  sleduje a  vyhodnocuje Každodenní přítomnost asistentky může mít ještě jedno úskalí – bude žák schopen později fungovat bez ní? V tuto chvíli nelze v Tadeášově případě s jistotou říct, že to určitě zvládne. Nicméně už od začátku třetího ročníku se paní asistentka snaží postupně nechávat Tadeášovi větší prostor na vlastní rozhodování a samostatnou práci.

 

I zkušenost s Tadeášem přinesla další poznatky pro další práci:

-               Při pořizování kompenzačních pomůcek je důležité koordinovat požadavky žáka a rodičů s možnostmi školy. Základem je vzájemná komunikace – zejména je třeba informovat o jakékoliv změně či novince všechny zúčastněné.

-               Spolužákům je dobré vysvětlit případné odlišnosti v chování či komunikaci u žáka se SVP, aby nedocházelo k nedorozuměním (viz výše).

-               Asistent či asistentka můžou být vítanou pomocí, nicméně je třeba postupně vést žáka k co největší samostatnosti a připravovat ho na život po studiu na střední škole (např. aby sám aktivně vyhledával možnosti dalšího studia nebo uplatnění na trhu práce).

 

Kateřina

(DMO – spastická diuréza; zraková vada)

 

U této žákyně se sešla dvě znevýhodnění, která jí znesnadňují studium – omezená hybnost (psaní, chůze) a zraková vada (ne tak závažná jako u Tadeáše – jedná se o vysoký počet dioptrií). I přesto se však zdá, že učiněná opatření fungují a Káťu se daří integrovat.

Velkou výhodou je dobrá spolupráce s matkou, která každý den Káťu přiveze do školy a zase pro ni přijede. Po škole se Káťa dokáže pohybovat sama pomocí berlí, pro případ potřeby (při vyšší únavě či chůzi do schodů) se podařilo zaktivizovat její spolužákyně, které jí vždy pomohou.

Kátinu slabozrakost se snažíme kompenzovat různými způsoby. Základem je, že sedí v první lavici hned u katedry. Tištěné materiály jsou v případě potřeby kopírovány zvětšené. Při zápisu na tabuli používáme co největší písmo (což má samozřejmě své meze) a zápis čteme vícekrát nahlas. Přesto vzhledem k pomalému tempu psaní si Káťa někdy nestíhá zapisovat. V tom případě si kopíruje zápisy od spolužaček, popř. dostane tištěný záznam od učitele. Je také potřeba upravit používání dataprojektoru – nejlépe ho umisťovat co nejvíc dozadu, aby projekční plocha byla co největší a žákyně tak rozeznala, co je promítáno.

 

Z práce s Káťou lze také vyvodit některé závěry pro další práci:

-               Žáky s méně závažnou zrakovou vadou je nejlepší posazovat ve třídě co nejvíc dopředu.

-               Dataprojektor je naopak nejlepší mít kvůli velikosti obrazu co nejvíc vzadu (podmínkou je dostatečně velká projekční plocha, ale stačí volná zeď).

-               Je dobré aktivizovat ostatní spolužáky pro pomoc žákyni se SVP (samozřejmě jen pokud je to v jejich možnostech a není zde riziko újmy na zdraví).

 

Tereza

(Dysgrafie, dyslexie)

 

Poruchy učení, jako v případě této žákyně, patří k těm méně závažným znevýhodněním, ale i tak můžou při jejich výskytu vzniknout různé SVP.. Vzhledem k tomu, že Terezu učím německý jazyk, mám to tzv.

„z první ruky.“

Prvním problémem je nižší rychlost čtení, zejména hlasitého. Při hlasitém čtení mívá Tereza problémy s výslovností, zvláště pak u delších a složitějších výrazů. Osvědčilo se, když jsem jako učitel nejprve slovo přečetl sám, popřípadě nechal žákyni, aby si ho nejdřív „rozkouskovala“ a potom ho teprve přečetla celé.

Také psaní zabere Tereze více času, než je obvyklé, a je pro ni obecně náročnější. Proto necháváme Tereze více času na písemný projev a tolerujeme některé pravopisné chyby. Dle současné situace se zdá, že zavedená opatření jsou zatím dostatečná a pomáhají Tereze se v naší škole dobře integrovat.

 

Poznatek a doporučení z práce s Terezou:

-               Na žáky se znevýhodněními tohoto typu je potřeba trpělivost a více času. Tito žáci většinou nemají nijak omezený intelekt, a proto když si člověk na odpověď počká, bývá to často odpověď správná.

XXXX

 

Zkušenosti z odborné praxe

Realizace odborné praxe může být u žáků se SVP problematická avšaku našich žáků zatím probíhala vždy bez větších potíží. Při vybírání místa, kde by žák se SVP mohl absolvovat praxi, je dobré přihlédnout k charakteru jeho postižení a SVP. Například Tomáš pomáhal v rámci odborné praxe při ergoterapii v Domově pro seniory – sám přitom ergoterapii podstoupil a má s ní tedy zkušenosti. Tadeáš svou praxi vykonával v organizaci Tyfloservis v Ústí nad Labem, kde se ve druhém ročníku věnoval pomoci klientům a ve třetím ročníku administrativní práci v knihovně. I po dobu praxe měl k dispozici asistentku a taktéž to zvládl. V případě Kateřiny a Terezy nás to teprve čeká, ale pevně věříme, že se i zde najde nějaké schůdné řešení.

 

Práce učitelů

Aby byl proces integrace a výuky žáků se SVP úspěšný, je potřeba, aby všichni vyučující spolu komunikovali a spolupracovali. Základem je dodržovat opatření, která jsou uvedena v IVP. Proto je vhodné, aby se na jejich tvorbě podíleli i jednotliví vyučující. Dále se osvědčilo, když výchovný poradce po uplynutí nějaké doby pohovoří se všemi učiteli a probere s nimi situaci jednotlivých žáků se SVP i účinnost zavedených opatření. Některá opatření se pak mohou postupem času ukázat jako nadále nepotřebná – např. Tadeáš bývá při písemných testech i přes jeho sníženou hybnost hotov překvapivě dříve než někteří jeho zdraví spolužáci.
Důležitou roli hrají učitelé při utváření vztahu ostatních spolužáků k žákům se SVP (viz. Tomášův a Tadeášův případ) a předcházení šikaně.

Výsledky

 

Práce se žáky se SVP není vždy snadná, ale určitě není nutné se toho děsit a této práci se vyhýbat. A i když nejde vždy všechno podle našich představ a bez chyb, právě z toho si můžeme vzít ponaučení a příště se těch chyb vyvarovat.

 

Nyní malé shrnutí všech poznatků do budoucna:

-        Opatření zaváděná v rámci IVP je nutné srozumitelně vysvětlovat spolužákům, aby se předešlo negativním reakcím. Pokud k nim i tak dojde, je třeba situaci řešit hned v zárodku, jinak hrozí vystupňování konfliktu a počátek šikany.

-        Žáky se SVP je dobré motivovat a vybízet k účastem na mimoškolních aktivitách (exkurze, výlety, vícedenní pobyty), samozřejmě po zhodnocení možnosti jejich zvládnutí. Pomoci může angažování osobního asistenta.

-        Při pořizování kompenzačních pomůcek je důležité koordinovat požadavky žáka a rodičů s možnostmi školy. Základem je vzájemná komunikace – zejména je třeba informovat o jakékoliv změně či novince všechny zúčastněné.

-        Spolužákům je dobré vysvětlit případné odlišnosti v chování či komunikaci u žáka se SVP, aby nedocházelo k nedorozuměním (viz výše).

-        Asistent či asistentka můžou být vítanou pomocí, nicméně je třeba postupně vést žáka k co největší samostatnosti a připravovat ho na život po studiu na střední škole (např. aby sám aktivně vyhledával možnosti dalšího studia nebo uplatnění na trhu práce).

-        Pokud se u žáka vyskytuje nějaká porucha učení (dysgrafie, dyslexie), vyplatí se poskytnout mu na zadaný úkol více času a být trpělivý.

-        Výchovný poradce by měl kontrolovat dodržování IVP u jednotlivých žáků. Osvědčily se pravidelné konzultace s kolegy a také se samotnými žáky.

 

Nutné pomůcky a prostředky

 

Pro práci se žáky se SVP lze použít nejrůznější pomůcky a prostředky, závisí to vždy na typu znevýhodnění každého žáka. Na naší škole jsme již používali nebo používáme následující prostředky a pomůcky:

-          kopírovací stroj s možností zvětšení kopírovaného materiálu (pro žáky s poruchami zraku),

-          dataprojektory, které umožňují projekci zvětšeného textu a obrazu (vhodné opět pro žáky s poruchami zraku),

-          schodolez,

-          speciální pracoviště pro žáka se zrakovým postižením (PC, LCD obrazovka, sluchátka pro hlasový výstup, elektronická lupa, tiskárna),

speciální židle pro žáky s tělesným znevýhodněním, umožňující pohodlnější sezení.

Doporučená literatura

KRATOCHVÍLOVÁ, J. a kol. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve střední škole. NÚV. Praha 2012. ISBN 978-80-87063-55-2