Na evropské úrovni začalo vytváření kvalifikačních rámců vývojem rámce pro jeden sektor vzdělávání. Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškol-ského vzdělávání (QF-EHEA) se tvoří od r. 1999 (Boloňská deklarace; Dublinské deskriptory byly přijaty v roce 2005), zatímco vývoj EQF začal v r. 2005. Tyto dva rámce mají zjevné podobnosti a překrývající se oblasti: oba jsou to meta-rámce, zabírají širokou oblast vzdělávání a mají za úkol zlepšit transparentnost kvalifikací v Evropě. Oba jsou spojovány se zajištěním kvality a s použitím principu „best fit" (nejvhodnějšího, nejlépe „padnoucího" popisu) pro určení úrovně. Oba také podporují celoživotní učení a vzdělávání a mobilitu pracovní síly.
Přes tyto všechny podobnosti mezi oběma rámci můžeme též nalézt rozdíly, a to v cílech a použitých deskriptorech. Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání se snaží systémy harmonizovat, zatímco EQF se je snaží uvést do vzájemného vztahu. Ústředním úkolem Boloňského procesu je harmonizovat evropské vysokoškolské systémy vzdělávání zavedením společných struktur akademických hodností (třístupňový systém hodností). Na druhou stranu EQF není nástrojem pro harmonizaci kvalifikací nebo částí kvalifikačních systémů, ale je vytvořen tak, aby fungoval jako určitý typ převáděcího zařízení, které učiní vztahy mezi kvalifikacemi a různými systémy jasnějšími.
Pro umožnění spojení těchto dvou meta-rámců EQF se uplatňuje princip slučitelnosti s Rámcem kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA). Hlavním důvodem přizpůsobení vyšších úrovní EQF přímo deskriptorům EHEA je snaha vyhnout se vývoji dvou izolovaných rámců. Proto tedy výsledky učení určitých úrovní EQF odpovídají deskriptorům stupňů v QF-EHEA. Existují mezi nimi jasné vzájemné odkazy v úrovních 5 až 8. Proto odpovídající stupně deskriptorů v QF-EHEA, vytvořené Společnou iniciativou kvality jakožto součástí Boloňského procesu, jsou kompatibilní s deskriptory EQF pro úrovně 5 až 8. Přestože jsou použity různé deskriptory, oba rámce mají společný pohled na dimenze postupu týkající se znalostí, dovedností (užití) a profesionálního chování.
Jelikož je však EQF zastřešujícím rámcem a chce zahrnovat různé formy učení a vzdělávání (nejen vysokoškolské vzdělávání, ale také odborně zaměřené kvalifikace), deskriptory EQF jsou širší, více všeobecně platné a musí zahrnovat více než Dublinské deskriptory použité k určení úrovní v QF-EHEA. To znamená, že úrovně mohou být vnímány jako ekvivalentní, přestože deskriptory úrovní stejné nejsou. Následně úrovně 5 až 8 v EQF mohou být kompatibilní nejen s kvalifikačními stupni získanými formálním vysokoškolským studiem, ale také s odbornými kvalifikacemi získanými formálním a neformálním vzděláváním a informálním učením.
V QF-EHEA jsou výsledky učení chápány jako deskriptory, které učící se má znát, rozumět jim a má je umět vykonávat na konci určitého studijního cyklu. Dublinské deskriptory se vztahují k následujícím dimenzím: znalosti a porozumění, aplikace znalostí a porozumění, vytváření úsudků, komunikace a dovednosti učení. Zatímco první tři dimenze odpovídají dimenzím znalostí a dovedností v EQF, EQF výslovně nezmiňuje klíčové kompetence tytu komunikace nebo meta-kompetence jako učení jak se učit. Tyto jsou částečně zahrnuty neodmyslitelně ve všech sloupcích, ale hlavně patří do sloupce kompetencí (viz také otázka 10).
Přestože se Dublinské deskriptory a deskriptory určující úrovně v EQF liší, deskriptory úrovní EQF plně integrují Dublinské deskriptory a jsou s nimi proto kompatibilní.
Kupříkladu výsledky učení náležející úrovni 7 v EQF jsou mj. specializované dovednosti požadované při řešení problémů ve výzkumu a/nebo při inovacích, aby se zajistil rozvoj nových vědomostí a postupů a integrace vědomostí z různých oblastí. Podobně druhý cyklus QF-EHEA odkazuje na "původnost v tvorbě a/nebo aplikaci myšlenek, často ve výzkumném kontextu". Dále např. výsledky učení osmé úrovně EQF zahrnují: „vykazovat značnou autoritu, novátorství, samostatnost, vědeckou a profesionální integritu a trvalé odhodlání rozvíjet nové myšlenky a postupy na špičkové úrovni v oboru práce nebo studia, včetně výzkumu. Třetí cyklus QF-EHEA říká: „přispívat prostřednictvím základního výzkumu, který přesahuje hranice poznání tím, že přichází se stěžejními pracemi, z nichž si některé zaslouží národní nebo mezinárodní recenzovanou publikaci", a mít schopnost „kritických analýz, zhodnocení a syntézy nových komplexních myšlenek".