Deskriptory byly napsány tak, aby obsáhly celou šíři výsledků učení získaných nezávisle na vzdělávacím nebo organizačním kontextu, od základního vzdělání, přes školu a úroveň nekvalifikovaného pracovníka až po nejvyšší odborné nebo doktorské úrovně. Pokrývají pracovní a studijní situace, všeobecně vzdělávací i profesní uspořádání, počáteční i další vzdělávání a profesní přípravu, tj. všechny formy formálního a neformálního vzdělávání i informálního učení.
Navíc deskriptory odrážejí jak specializaci, tak i generalizaci. Proto dosažení vyšší úrovně nemusí nutně znamenat, že požadované znalosti a dovednosti jsou specializovanější, přestože tomu tak často bývá v akademickém a výzkumném kontextu. Postup z nižší do vyšší úrovně v určitých studijních a pracovních kontextech může také znamenat disponování širšími všeobecnými znalostmi.
Deskriptory jsou napsány tak, aby dostatečně rozlišily úroveň předcházející i následující a ukázaly výrazný pokrok v míře změny, který v porovnání s předcházející úrovní nastal (např. složitost znalostí, viz také otázka 8). Každá úroveň je postavena na úrovni předcházející a tu také zahrnuje. Nicméně ve snaze zachovat text co nejpřehlednější jsou opakování vynechána a deskriptory předchozích úrovní jsou zahrnuty jen implicitně.
Proto, aby se dosáhlo kontinuity a oddělenosti zároveň, byla k charakteristice úrovní použita klíčová slova (např. „teoretické a faktické znalosti" na čtvrté úrovni na rozdíl od „základních znalostí" na nižší (první) úrovni nebo „specializovaných znalostí" na vyšší (páté) úrovni, nebo „dohled" nad pracovními/ studijními činnostmi jiných objevující se na úrovni 4 a 5, ale netýkající se úrovní nižších. Tato klíčová slova mohou být použita jako indikátory prahových úrovní. Úplné porozumění určité úrovni vyžaduje horizontální i vertikální čtení, kdy se musí brát v úvahu nižší a vyšší úroveň (viz také otázka 7).
Dalšími kritérii pro formulování deskriptorů byly: užití jen kladných vyjádření, vynechání žargonu, užití určitých a jednoznačných vyjádření (např.vyhýbání se termínům typu „vhodný") a zároveň snaha vyjádřit se co nejjednodušším a obecně použitelným způsobem. Proto jsou deskriptory současné tabulky EQF záměrně spíše obecně použitelné, např. ve srovnání s před-cházející verzí (viz také otázka 1 a 9). Názvy sloupců byly pragmaticky vybrány pro svou jednoduchost a srozumitelnost místo možná přesnějších odborných termínů, které však používá jen malá skupina odborníků (viz také otázka 3).