Výběr jazyka
Cz
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Příklady inspirativní praxe autoevaluace základních uměleckých škol

 

ZUŠ v Y

Základní umělecká škola (dále ZUŠ) v Y může být považována za inspirativní příklad toho, jak lze další rozvoj školy opírat o využívání zpětné vazby. Interní evaluace, ať už nazývána jako autoevaluace či vlastní hodnocení, není jen záležitostí ředitele zmiňované školy, aktivně se v ní angažuje i část učitelského sboru. Zkušenosti školy / jejích pracovníků jsou zaznamenány v následujícím příkladu praxe, který sleduje provázanost evaluace s řízením školy . Vzniká v časovém intervalu od podzimu roku 2009 do konce roku 2010, kvůli lepšímu pochopení všech souvislostí však zahrnuje děje za delší časové období. Skutečnosti uváděné v následujícím textu vycházejí z informací postupně získávaných v rámci individuálních i skupinových rozhovorů s učiteli a vedením školy, pozorováním pracovních setkání učitelů a chodu školy, analýzou písemných materiálů: interní dokumentace školy včetně tzv. autoevaluačních zpráv, výročních zpráv školy, inspekčních zpráv a závěrečných kvalifikačních prací ředitele (k ukončení funkčního, magisterského, doplňujícího pedagogického studia).

 

 

Autoevaluace průběhu vzdělávání se zaměřením na obsah vzdělávání a sebehodnocení učitele v ZUŠ J. B. Foerstera, Jičín

Základní umělecká škola J.B. Foerstera Jičín (Valdštejnovo náměstí č. p. 1) je školou uměleckého charakteru a pro příklad inspirativní praxe byla vybrána jednak s ohledem na dobrou pověst školy v regionálním i národním kontextu a jednak s ohledem na odhodlání školy a jejího vedení pokračovat v započaté cestě k lepší škole formou vlastního hodnocení. Významnou roli sehrála i ochota školy reflektovat své zkušenosti a provádět autoevaluaci.

ZUŠ J. B. Foerstera Jičín dává ostatním školám své zkušenosti k dispozici  pro inspiraci i poučení s vědomím, že některé zkušenosti jsou pro svou specifičnost nepřenositelné a že vhodnou cestu si každá škola musí nalézt sama.  Škola se v průběhu svého snažení v oblasti vlastního hodnocení přesvědčila o tom, že autoevaluace pro ni nepředstavuje pouhou povinnost, ale zcela  nezbytný a funkční prvek jejího rozvoje a že přes některé obtíže je zdrojem mnoha pozitiv.

Cílem tohoto textu je popsat hlavní zkušenosti uvedené školy s autoevaluací průběhu vzdělávání se zaměřením na obsah vzdělávání (viz kapitola Hodnocení …) a zprostředkovat je ostatním školám. V průběhu práce se školou se ukázal ještě další inspirativní prvek autoevaluace na škole – sebehodnocení učitele (viz podkapitola Sebehodnocení učitelů), jenž  je rovněž zaznamenán ve zprávě.

Nahoru