S povinností hodnotit školu podle vyhlášky č.15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, se pokusili o jiný přístup k hodnocení. Zástupkyně školy vzpomínala na rok 2006: „Udělal jsme i 5 skupinek podle oblastí a ty vymyslely dotazník…. Když seděli čtyři a vymýšleli dotazník, tak jsme se u toho i zasmáli.“ Oblastí hodnocení, na základě kterých byly dotazníky připravovány, bylo pět - klima školy, materiální zajištění, řízení školy, personální oblast a vzdělávací proces. Výsledky dotazníku byly zpracovány v procentuálních četnostech odpovědí „ano“, „spíše ano“, „ne“, „spíše ne“ (viz ukázka v příloze č. 4). Ředitelka uvedla, že v 90 % tehdy byli zaměstnanci spokojeni a přicházeli s nápady na vylepšování školy, což potvrzují podrobně zpracované výsledky, které má škola uloženy, včetně vyplněných dotazníků. To byla jedna z prvních zjištění na základě hodnotících aktivit uvnitř školy.
První hodnotící zpráva byla zpracována v roce 2007. Další byla vytvořena v roce 2010. Ze zprávy je patrné zaměření na zdravý životní styl. Důraz je kladen především na podmínku „životospráva“ a „spolupráci s rodiči“, které jsou rozpracovány podrobněji. Ostatní části jsou zpracovány v podobě bodů s odkazem na další dokumenty. Celkový rozsah zprávy jsou tři strany. Jde spíše o výčet činností a pozitivních stránek fungování školy. Neobsahuje žádná negativní zjištění ani plány pro další období. Zprávu zpracovávala tehdejší zástupkyně školy, která byla v červnu 2009 odvolána z funkce.
Na základě dalšího vzdělávání týkajícího se vlastního hodnocení školy se ředitelka rozhodla využít nabídku vzdělavatele, u kterého se zúčastnila semináře o vlastním hodnocení školy, a pozvala si jej do školy, aby společně pokračovaly v hodnotících aktivitách. V roce 2008 se začali pravidelně setkávat zaměstnanci společně s lektorem přímo ve škole jedenkrát měsíčně po dobu téměř jednoho roku. Lektor vedl řízenou diskusi vztahující se ke vzdělávání a vztahům v pracovním kolektivu. Tak byla postupně vytvořena SWOT analýza. Zástupkyně komentovala tuto činnost následovně: „Zapojili se do toho všichni zaměstnanci. Bylo to zajímavý.“ Jak uvedla zástupkyně školy „…zezačátku jsme chodili všichni, pak už jen dva až tři. Povídali jsme si, ale nebyla atmosféra taková, abychom si říkali o problémech. A navíc jsem nějak nepochopili, proč se vůbec setkáváme“.
Efektivita tohoto semináře byla vedením školy vyhodnocena jako velmi nízká a z hlediska autoevaluace školy nepřinesl téměř žádné podnětné informace. Výstupy z těchto setkání má škola zpracované, ale vyplývá z nich spíše zaměření diskuse na spolupráci s rodiči a prezentaci školy než na hodnocení školy a principy SWOT analýzy.
Jedna z učitelek uvedla o těchto seminářích, že si uvědomila, jaké jsou problémy v komunikaci: „…každý vnímáme druhé i sebe jiným způsobem a také neumím, nebo nemusíme vždy dobře interpretovat, co řekl druhý“. V souvislosti se vzpomínkami na tento seminář si uvědomila, že na základě výsledků byly ředitelkou zakoupeny knihy Respektovat a být respektován pro samostudium pedagogů. Poté učitelka vyhodnotila, že se za tyto dva roky v mnohém komunikace na pracovišti zlepšila. Dodala však, že ne u všech zaměstnanců.
Další inspirace přišla v roce 2008 na ředitelské poradě, kde vedoucí Odboru školství Jihomoravského kraje informovala přítomné o ISO normách. Poté se ředitelka rozhodla oslovit firmu, která jí rok se zaváděním systému řízení podle norem ISO pomáhala. Ředitelka školy uvedla: „Zalíbilo se mi to, protože jsem chtěla, aby byla škola vedená v pořádku a aby byl ve škole nějaký systém. Taky jsem chtěla, aby to bylo pro lidi srozumitelné a kvůli informovanosti.“ Zástupkyně školy pak doplňovala informace o průběhu zavádění systému řízení managementu kvality dle normy ISO ČSN 9001:2001: „Musela jsem vypracovat spoustu dokumentů – některé se musely dělat podle systému ISO a některé jsme zase musely mít pro inspekci.“ Všechny dokumenty byly převedeny do elektronické formy a formátu vyhovujícího normě a jsou k dispozici všem zaměstnancům. Jednalo se o úpravu nejen formální, ale také obsahovou a jedním z požadavků těchto norem bylo také společné řešení většiny úkolů a rozložení pravomocí a zodpovědnosti na všechny pracovníky. „Všechny dokumenty jsou provázaný, například organizování porad má svůj systém, musí na sebe navazovat porada vedení a porady s ostatními a ty se dělají tak, aby odpolední a noční směna mohly mít poradu ráno….“
Škola vytvořila funkci „manažerka kvality“, kterou vykonává statutární zástupkyně školy. Řízení se řídí heslem: „plánuj – dělej – kontroluj – jednej“. V únoru 2009 proběhl audit certifikačním orgánem CQS a škole byl udělen certifikát ČSN ISO 9001:2001 ve všech oblastech. Kontrola kvality proběhla po roce v únoru 2010, kdy byl udělen škole další Certifikát.
Při zavádění těchto změn se objevily problémy s materiálním vybavením školy počítači a s dovedností zaměstnanců s nimi pracovat. Manažerka se vyjádřila: „Nebyli jsme zvyklí s počítačem pracovat. Ale teď už jsou všichni proškolení v počítačové gramotnosti. Ale problém je, že jsou do toho tlačeni. Navíc jsou počítače už staré a pomalé a nechce se jim čekat.“
Manažerka kvality má jasnou představu o tom, jak získávat informace od zaměstnanců školy, ale i rodičů a jak těchto informací využívat. Vytvořila několik dotazníků, jejichž výsledky chce průběžně sledovat. Jde o dotazníky zaměřené na spokojenost rodičů a úrovně řízení školy. Jeden je určen pro rodiče (příloha č. 5) a druhý pro zaměstnance škol (příloha č. 6). V listopadu 2008 je manažerka kvality školy nechala vyplnit poprvé, v prosinci roku 2009 je rozdala podruhé. Totéž se chystala udělat také v roce 2010.
Z výsledků dotazníku pro rodiče v roce 2008 „nevyplynuly nějaké zásadní problémy, spíš úkoly materiální. Např. rodiče si stěžovali, že jsou malé skříně v šatně. Tak jsme se snažili, i když jsou tam malé prostory, s tím něco udělat.“
V roce 2009 se vrátilo 29 dotazníků z asi 70 rozdaných. Bylo to o 9 víc než v roce 2008. Rodiče byli v roce 2009 kritičtější, ale zásadnější připomínky se neobjevily. Kladně byla hodnocena úroveň pedagogického sboru a úroveň komunikace a spolupráce mezi rodiči a pedagogy.
Ke zlepšení došlo v následujících oblastech:
- přístup k informacím o dění ve škole,
- aktivity organizované školou mimo vyučování,
- možnost aktivního trávení volného času v zařízení školy,
- možnost a kvalita stravování,
- úroveň poradenství pro žáky a rodiče.
Zhoršení vykazují tyto oblasti:
- úroveň vybavení školy,
- vnitřní vybavení školy (učebny, chodby),
- úroveň komunikace mezi rodiči a vedením školy,
- přístup k informacím o dění ve škole.
Přestože jsou rodiče žádáni o spolupodílení se na hodnocení školy prostřednictvím dotazníku, uvádí, že na hodnocení školy neparticipují (nejsou si toho vědomi). Z rozhovorů s nimi je patrná maximální spokojenost s péčí o děti, kterou vnímají přes spokojenost jejich dětí s pobytem ve škole. Uvádějí však, že informovanost o dětech a jejich pokrocích je pouze sporadická a probíhá prakticky jen při předávání dětí. Nejsou nabízeny další konzultace týkající se dětí, jejich pokroků a možností vzdělavatelnosti ve vztahu k postižení. Obecně vyjádřili rodiče nespokojenost s informovaností o různých postiženích dětí a o situaci jejich rodin v České republice.
Jak uvedla ředitelka, byli pro zlepšení spolupráce s rodiči všichni pedagogové proškoleni v komunikačních dovednostech . Ředitelka se ke spolupráci s rodiči vyjádřila následovně: „Ve škole se drží kultura, jejíž prioritou je děti chválit a hlavně nezatěžovat rodiče nějakými stížnostmi“. Po kurzu, který vedla školní psycholožka, byla následně vypracována Metodika pro styk s rodiči.
Z dotazníku zaměřeného na mapování úrovně řízení vyplynulo naopak pozitivnější hodnocení než v roce 2008, zejména v položce týkající se porad pedagogických pracovníků. Položka „Cítím se dobře informován o problémech školy“, která byla v roce 2008 hodnocena nejhůře (kladně odpovězeno 56 %), se v roce 2009 posunula na 86 % pozitivních odpovědí. Ve všech otázkách převažovalo kladné hodnocení, pozitivně byla hodnocena úroveň pedagogického sboru a úroveň komunikace a spolupráce mezi rodiči a pedagogy.
Výroční zpráva z roku 2009 má rozsah devět stran. Jde o popis činností (akce, výstavy, zájmové činnosti pro děti, školy v přírodě apod.), které v uplynulém roce proběhly. Dále jsou uvedené počty pedagogických pracovníků s výčtem DVPP, kterého se zúčastnily. Hodnotící výroky se objevily v kapitole týkající se kontroly školy a v závěrečném shrnutí. Jsou však spíše obecnějšího charakteru, např.: „Plán kontrolní činnosti byl splněn. Kontrolní činnost byla pravidelně vyhodnocována na pedagogických a provozních poradách a zjištěné nedostatky odstraňovány. Hospitační činnost byla plněna dle plánu. … Nebyly shledány závažné nedostatky, ve všech třídách se projevovala snaha pedagogických pracovníků působit zcela individuálně na každého žáka, plnit všechny hlavní úkoly školy.“ Zpráva nepodává konkrétní informace o tom, co se podařilo, v čem a v jakých oblastech došlo k posunu apod. Objevují se pouze pozitivní výroky, např.: „Letošní školní rok se zdařil, byl úspěšný, dle našeho názoru se naše plány zdařily“, chybí identifikace nedostatků. V závěru se však objevují úkoly na příští období týkající se jak zlepšení materiálního vybavení, tak zkvalitnění vzdělávací práce.
Výroční zprávu školy zpracovává manažerka kvality. Osnova zprávy je daná zřizovatelem a při jejím zpracování vychází manažerka kvality z analýzy dokumentace školy, výsledků dotazníků, zápisů Školské rady, fotodokumentace atd. Zpracovaná zpráva je rozdaná v písemné podobě zaměstnancům školy k připomínkování a poté je předána zřizovateli školy, Školské radě, vyvěšena na Internet a na přístupná místa rodičům přímo ve škole.
Výsledky dosavadních hodnotících aktivit shrnuje ředitelka: „Materiální stránka se nám podařila a akce, vybavení nábytkem jsou na dobré úrovni, ale protože jsme nedostali peníze, tak jsme museli letos zredukovat plávání. My jsme totiž vloni jezdívali každý týden plavat.“ To, co považuje za nejvýznamnější úspěch školy, shrnuje slovy: „Nejdůležitější pro nás je, že je škola vyhledávaná, rodiče jsou spokojení.“