Dotazník pro rodiče (Příloha 7: Dotazník pro rodiče)
Byl použitý již dvakrát. První verzi (školní rok 2004/2005) „si pan ředitel sebral a vyhodnotil sám“, říká učitelka C. Podruhé, před třemi lety (ve školním roce 2007/2008), se již jednalo o druhou verzi dotazníku pro rodiče, kterou vedení školy připravilo právě pro tuto příležitost. Ze svých zkušeností z průběhu tohoto dotazníkového šetření uvádí učitelka A, která jako třídní učitelka měla na starosti distribuci i zpracování dotazníků od rodičů „své třídy“: „Rodiče, ta návratnost je menší... on když to deváťák nosí v tašce, že...“ a „...dotazník odevzdává žák, jen se odškrtne, že dal na hromádku... , je to anonymní...“ Dále komentovala funkčnost dotazníku: „...když rodiče něco trápí, tak to určitě řeknou... to se tam objeví, no ale je to to, co řekne dítě, rodiče to ví, jak to slyší od dětí...“ Paní učitelka C (třídní učitelka) říká, že si na minulé dotazníkové šetření dobře pamatuje, neboť „tak kladná odezva rodičů, to si pamatuji...., je to napětí...“ Podle vyjádření ředitele jsou s výsledky realizovaného šetření rodiče seznamováni „...a výsledky dotazníku od rodičů jsou vždy publikovány ještě i na našem webu.“ Z pěti oslovených žáků deváté třídy si distribuci dotazníků pro rodiče (v roce 2007/2008) pamatují jen tři, samá děvčata. Chvíli přemýšlejí a pak potvrzují, že něco takového proběhlo. Podrobnosti s tím spojené si již nevybavují.
Poněvadž v tomto školním roce 2010/2011 přijdou na řadu jako respondenti zase rodiče, bude aktuální podoba dotazníku ve škole ještě před jeho použitím diskutována. Na dotaz, zda už by učitelka C dokázala říci, na co by především v takovém dotazníku kladla důraz, co by se potřebovala dozvědět, odpovídá: „Pro mě nejdůležitější je ta spolupráce s rodiči..., jestli jsme dost v kontaktu, jestli jim vyhovuje domácí příprava.“
Dotazník pro žáky 2. stupně (Příloha 8: Dotazník pro žáky 2. stupně)
Byl použit na jaře školního roku 2008/2009 a definitivně za celou školu vyhodnocen na podzim roku 2009. Jednalo se rovněž o druhou verzi tohoto nástroje, oproti první verzi (2005/2006) v ní byla doplněna položka zjišťující názor žáků na využívání moderní výpočetní techniky (PC, interaktivních tabulí, dataprojektorů, vizualizérů aj.) ve výuce. Dotazník pro žáky si vytvářejí učitelé: „ ....dotazník pro děti jsme si učitelé dělali sami, na co se chceme zeptat..“ Před dalším použitím (po tříleté periodě) je zvažováno, zda je třeba podobu dotazníku nějak upravovat: „...než se to použije, je revize předem... se ta témata vyvíjejí...na něco nemá smysl se ptát tak, jak poprvé...“ Pokud se týká realizace dotazníkového šetření, jsou dotazníky pro žáky vyplňovány ve škole ve vyčleněné hodině, ale třídní učitelka C k tomu dodává: „Vyplňují to jen ty děti, které chtějí, také mohou odevzdat dotazník prázdný.“ Platí zásada, že všechny dotazníky si dělají třídní ve svých třídách sami. Ředitel školy pak má zaznamenáno, že doposud vždycky všichni žáci dotazník ochotně vyplnili. Nestalo se, že by někdo vrátil prázdný dotazník. V čem učitelé vidí přínos této evaluační aktivity, vysvětluje v rámci rozhovoru učitelka A (výchovná poradkyně školy): „Třídní zpracovává do základní podoby – polotovar, pak to dá řediteli..., každý třídní je tak seznámen se stavem třídy, s klimatem a tak, pro třídního je to dobré..., v 9. třídě se někdy najde rýpnutí – to ta anonymita, pro třídního je to hodně zajímavé, a pak pro výchovného poradce, ten to využije a taky metodik prevence, že...“ Učitel B oceňuje, že dotazník pro děti „...ukazuje klima té třídy... výhodou je menší počet žáků ve třídě... v jedné mám dokonce jen 17 žáků...“
S výsledky dotazníkového šetření se dále pracuje, ředitel školy říká: „Dětem pak výsledky sděluji já v rámci občanské výchovy a třídní učitelé v rámci svých třídnických hodin..“ „Jó, mluvil s námi o tom pan ředitel ...“, dosvědčují „deváťáci“. Na otázku, zda jim takové dotazníkové šetření připadá přínosné (pro ně nějak dobré), odpovídá žákyně 9. tř: „Mě to vedlo k zamyšlení, normálně se o tom nepřemýšlí..., třeba šikana, to se zařve do třídy, takový výkřik a nic..., ale když to pak napíše víc děcek, že se jim něco nelíbí, a dají jméno, tak se on musí zamyslet, že ho tak vidí....“ Další žák 9. třídy říká: „No, asi jo,...jo.“
4 Dotazníkové šetření zaměřené na styl vedení ředitele školy
Toto dotazníkové šetření realizované ve školním roce 2009/2010 je od roku 2004 zatím prvním vybočením ze zavedených autoevaluačních postupů. V souvislosti s podněty z funkčního studia vytváří ředitel školy tři varianty tohoto dotazníku: pro učitele (Příloha 11: Dotazník pro učitele – styl vedení), vychovatelky školní družiny a pro správní zaměstnance. Vychází přitom z odborné literatury (publikací J. Světlíka). Ředitel školy konstatuje: „Postoj části pedagogického sboru k tomuto zadání byl zpočátku velice negativní. Učitelé 2. stupně přistoupili k vyplňování velice zodpovědně, učitelky 1. stupně nikoli. Měly výhrady k formulaci otázek, projevovaly podle mého soudu zcela nesmyslné obavy. Nicméně všechny odpovědi byly zkomponovány.“ Výsledky tomuto přístupu odpovídají, u učitelů druhého stupně se projevuje větší souznění se stávajícím stylem vedení než u učitelek prvního stupně, ty zčásti pociťují styl vedení jako autoritativní. S odstupem doby (po půl roce) ředitel zvažuje, že by nějakou obdobu nástroje hodnotícího styl vedení používal i do budoucna: „Jistě nebude bez zajímavosti dotazník s časovým odstupem zopakovat. Výsledky jsou pro vedení školy velice poučné.“ Usoudil ale, že by již nepožadoval adresné označení odevzdávaného dotazníku. Jedna učitelka s tím totiž vyjádřila nesouhlas. Ředitel je však přesvědčen, že je schopen přijmout, a to v dobré míře, jakékoliv hodnotící/kritické vyjádření ze strany svých spolupracovníků a konstruktivně s ním pracovat.