Z výsledků hodnocení odborného výcviku u firem v zimním období školního roku, tedy v souvislém bloku praktické výuky od 14. 11. 2010 do 8. 4. 2011 vyplývají některé odlišnosti ve srovnání s hodnocením souvislého bloku odborného výcviku v období od 2. 9. 2010 do 12. 11. 2010. Tyto odlišnosti jsou dány jednak skladbou žáků – v podzimním bloku se jednalo výhradně o žáky 3. ročníku učebních oborů, zatímco v zimním bloku se jednalo hlavně o žáky 2. ročníku učebních oborů. Dalším významným faktorem ovlivňujícím hodnocení je pak jistě roční období, což ve stavebních oborech znamená jistý útlum prací během zimních měsíců.
Výše uvedené faktory se projevily především u otázek č. 6 a 7 týkajících se výkonu odborné a pomocné práce. Žáky 2. ročníku jistě nelze zapojovat do takové míry odborných prací, jako je tomu u žáků 3. ročníku. Zatímco u žáků 3. ročníku uváděli zaměstnavatelé jejich zapojení do odborných prací ve výši 75 %, u žáků 2. ročníků v zimním období uvádějí výkon odborných prací ve výši 70 %, žáci 2. ročníku sami ve svých odpovědích dokonce uvádějí zapojení do odborných prací jenom ve výši 61 %.
Také celková spokojenost zaměstnavatelů s žáky v odborném výcviku v zimních měsících je nižší ve srovnání s žáky 3. ročníku, což je pravděpodobně dáno asi jistou nezkušeností, menší zručností a nezralostí žáků 2. ročníku absolvujících odborný výcvik v zimních měsících.
U otázky č. 3 týkající se systému výuky se oproti předchozímu šetření objevil větší zájem o střídání teoretické a praktické výuky v kratších cyklech, i když stále v odpovědích převažuje preference delších cyklů v poměru 6 : 4. Větší zájem o kratší cyklus střídání je pravděpodobně dán skutečností, že zimní cyklus (souvislých 5 měsíců praktické výuky) je skutečně dlouhý ve srovnání s 2,5 měsíčními cykly 3. ročníku a zaměstnavatelé u tak dlouhého cyklu někdy možná obtížněji nalézají vhodné zapojení žáků do výroby.
Zajímavé jsou odpovědi zaměstnavatelů na otázku č. 2 týkající se ideálního věku pro umístění ve firmě. Ze souboru 10 firem se celá polovina vyjádřila, že by přivítala odborný výcvik ve firmě po dobu celého studia, tedy od 1. do 3. ročníku. O tom, zda se jedná o trend nebo jenom o výjimečný jev, se bude nutné přesvědčit v dalším hodnotícím období.
V ostatních položkách dotazníku jsou odpovědi zhruba stejné jako u dotazníkového šetření u odborného výcviku žáků 3. ročníku – přednosti odborného výcviku u firmy vidí zaměstnavatelé především v tom, že se žáci naučí více praktických dovedností a že pracují v reálných podnikatelských podmínkách. Stejně tak v otázkách 4 a 5 – co žákům nejvíce chybí a naopak čeho si u žáků nejvíce cení – jsou odpovědi obdobné jako u předchozího šetření u žáků 3. ročníku na podzim 2010. Že mají zaměstnavatelé jisté problémy se zapojením žáků při praktické výuce, vyplývá nakonec i z posledních dvou otázek dotazníku, kde se objevují připomínky týkající se právě praxe v zimním období, dále otázky motivace a také větší spolupráce školy a firmy.
Větší problematičnost zimního cyklu odborného výcviku u firem u 2. ročníků se dala očekávat a skutečně se potvrdila. Nicméně je potřeba připomenout, že celý systém odborného výcviku v SŠ stavební Jihlava je založen na preferenci odborného výcviku 3. ročníku učebních oborů, který probíhá vždy v době nejvyšších stavebních aktivit – tedy na podzim a na jaře. Bylo by jistě ideální, aby do tohoto cyklu byli zařazeni i žáci 2. ročníku, ale to prostě z organizačních a kapacitních důvodů nelze. Systém musí být vyvážený a je potřeba pouze jasně stanovit, co je při výuce jasnou prioritou – touto prioritou zůstává odborný výcvik na podzim a na jaře u žáků 3. ročníku.
Z výsledků žákovského dotazníku vyplývá, že praktické vyučování realizované u firem je vyhledáváno některými aktivními rodiči a uskutečňuje se díky známým, v menší míře si pak žáci 2. a 1. ročníku jsou schopni zajistit praxi sami, což je vcelku pochopitelné vzhledem k jejich věku, nižší samostatnosti a menším komunikačním dovednostem.
Stejně jako žáci 3. ročníku v předchozím dotazníkovém šetření také žáci 2. a 1. ročníku uvádějí, že hlavní předností odborného výcviku u firmy je získání větších praktických dovedností
Přes obecně vysokou míru kritičnosti u žáků této věkové kategorie nejsou ve velké míře registrovány záporné názory na praxe realizované u firem. Většina žáků žádné zápory neuvádí, pouze dva žáci uvádějí jako zápor nízké finanční ohodnocení – pravděpodobně se však jedná o žáky prvního ročníku, kde skutečně z objektivních důvodů nelze nějaké vyšší finanční ohodnocení za vykonanou práci očekávat.
Hodnocení výkonu odborných a pomocných prací ze strany žáků je pravděpodobně dosti reálné – podle jejich vyjádření tvoří výkon odborných činností v průměru 61 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o žáky převážně 2. ročníku ( a dva žáky 1. ročníku), je jejich míra zapojení do odborných činností stále vysoká. Jenom pro srovnání lze uvést, že žáci 3. ročníku pak uvádějí o více než 10 procentních bodů vyšší zapojení do odborných prací (72 % odborných prací).
Většina firem zajišťujících odborný výcvik věnuje žákům pozornost a vybírá vhodného instruktora, o tom svědčí hodnocení většiny instruktorů stupněm výborný nebo velmi dobrý. Hodnocení „dobrý“ je uvedeno pouze v jednom případě, v jednom případě je taktéž uvedeno hodnocení „nedostatečný“. Tímto hodnocením se vedení školy musí důkladně zabývat, projednat je citlivě s uvedenou firmou a v případě, že se tato skutečnost potvrdí, s uvedenou firmou a instruktorem přerušit spolupráci.
Jednoznačná shoda je pak vidět v celkovém hodnocení přínosnosti odborného výcviku u firmy z hlediska celkového přínosu pro studium. Přes drobné nedostatky a výtky, které se objevily v předchozích odpovědích, vidí všichni žáci výhody takovéto praxe a její přínos pro vlastní studium učebního oboru.
Z vyhodnocení dotazníkového šetření pro rekvalifikanty jasně vyplývá, že ho vyplnili klienti se skutečným zájmem o nový obor, na který se rekvalifikují. Bohužel u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o práci nutno počítat s vysokým procentem klientů, kteří odstoupí z rekvalifikačního kurzu, do kterého se přihlásili. Důvody uváděné samotnými klienty jsou různé, mezi nejčastější patří zdravotní důvody a nalezení práce v jiném oboru v průběhu rekvalifikačního kurzu. Do popisovaných kurzů mělo nastoupit celkem 15 účastníků – dva z nich odstoupili ještě před zahájením kurzu, dalších pět pak v průběhu školní části kurzu.
Účastníci kurzu kladně hodnotí časové i obsahové pojetí rekvalifikačního kurzu a jasně deklarují, že by si chtěli najít zaměstnání v oboru, ve kterém prošli rekvalifikací. Z uvedeného je možné usoudit, že rozsah i obsah kurzu byl vhodně zvolen a s drobnými úpravami je tento kurz použitelný i pro další uchazeče. Hodnocení pedagogických pracovníků, kteří se klientům věnovali ve školní části kurzu, i hodnocení instruktorů, kteří se klientům věnovali během praxe ve firmách, je velmi příznivé.
Za pozitivní lze považovat i hodnocení výkonu odborných a pomocných prací během praktického výcviku ve firmě. Toto hodnocení je pravděpodobně dosti reálné – podle jejich vyjádření tvoří výkon odborných činností v průměru 75 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o klienty s dosud malými zkušenostmi v novém oboru, je jejich míra zapojení do odborných činností poměrně vysoká. Jenom pro srovnání lze uvést, že ve zpětnovazebním dotazníku pro firmy, kde se uskutečňovala praxe, je uváděno ještě vyšší zapojení do odborných činností – ve výši téměř 85 %.
Všechny firmy zajišťující praxi pro účastníky rekvalifikačního kurzu mají zkušenosti s pracovníky, kteří v průběhu svého pracovního života změnili profesi. Proto jejich odpovědi v dotazníku lze považovat za kvalifikované a důvěryhodné.
Všechny firmy potvrzují, že rekvalifikace jsou správné, mají význam a jejich absolventi jsou uplatnitelní. Pro případné rekvalifikace firmy preferují především mladší pracovníky v rozmezí 20 – 40 let.
Firmy se celkem jednoznačně vyjadřují i k délce trvání rekvalifikace – pokud má být rekvalifikace smysluplná a účinná, měla by trvat nejméně 6 měsíců, převážná většina firem upřednostňuje rekvalifikaci v délce 10 měsíců. Jako nejlepší model rekvalifikace firmy jednoznačně označují model částečné výuky ve školském zařízení a praxe ve firmách. Zajímavé je také vyjádření firem, že při výběru nového zaměstnance by daly přednost právě absolventovi rekvalifikačního kurzu, který prošel praxí v jejich firmě, před řádným absolventem tříletého učebního oboru.
K zajištění praxe pro účastníky rekvalifikace přistoupily všechny firmy velmi zodpovědně a snažily se je maximálně zapojit do odborných činností až do výše 84 % pracovní náplně. Vyjádření firem je celkově v souladu i s vyjádřením samotných klientů z jejich zpětnovazebního dotazníku, kteří uvádějí v průměru 75% zapojení do odborných činností.
Firmy u rekvalifikantů předpokládají především zájem o nové řemeslo a ochotu učit se nové věci a celkem pochopitelně u účastníků rekvalifikace postrádají patřičnou úroveň manuálních dovedností. Jestliže rekvalifikanti projeví zájem o nové řemeslo a snaží se v něm aktivně zdokonalit, zástupci firem to jasně vidí, o čemž svědčí jejich odpovědi na celkovou spokojenost s chováním a přístupem rekvalifikantů. Z takovýchto odpovědí pak lze dovodit, že pro aktivní a pracovité účastníky rekvalifikačního kurzu vyplývá celkem slušná perspektiva budoucího zaměstnání u firmy, ve které probíhala praxe.
„Uvažuji o tom, že by bylo vhodné provést komplexnější evaluaci společně s ostatními subjekty, které jsou do procesu rekvalifikačních kurzů zapojeny. Tedy v tomto případě se jedná o ÚP, který je donátorem, a firmou Bit.cz, která realizuje dodávku vzdělávání a my pak subdodávku spolu s dalšími subjekty. Jsem přesvědčen, že by zjištění školy v rámci šetření byla zcela jistě prospěšná pro všechny zainteresované subjekty, ale hlavně by nakonec nejvíce profitovali klienti služeb,“ konstatuje ředitel školy.
A co by podle ředitele školy nejvíce pomohlo v oblasti evaluace a autoevaluace managementu škol?
„Zcela jistě na větších školách by pomohla pozice, kterou bychom mohli nazvat „manažer kvality“, který by zajišťoval, koordinoval a vyhodnocoval všechny evaluační procesy, pracoval by nadále s výstupy a daty, vyvíjel aktuální ev. nástroje, vyhledával a získával by rovněž finanční zdroje pro rozvoj kvality na škole, byl by součástí managementu školy. Problém ale není ani tak v tom takového člověka zaplatit, alespoň na částečný úvazek, ale najít ho.“
Přílohy:
Příloha č. 1 – Autoevaluační nástroje školy a jejich vyhodnocení:
Příloha č. 2 – Vlastní hodnocení školy 2007
Příloha č. 3 – Koncepce školy
Příloha č. 4. – Školní řád
Příloha č. 5 - „Analýza a perspektiva vývoje oborů v souvislosti se soustředěním praktické výuky do jednoho centra v Heleníně.“
Příloha č. 6 – Výroční zpráva 2009/2010
Příloha č.7 – Inspekční zpráva 2006
Příloha č.8 – Rozhovor s ředitelem školy
Příloha č.9 - Výroční zpráva 2008/2009