Cesta ke kvalitě 

Z rozhovorů s užším vedením školy vyplynuly podle ředitele Tomana tyto podněty:

Konkrétní formy spolupráce se zaměstnavateli, firmami a institucemi:

• Exkurze ve firmách se stavebním a dřevařským zaměřením – občas je obtížné firmu přemluvit, aby exkurzi umožnila – je to riskantní z hlediska bezpečnostního a někdy firma nechce příliš prozrazovat své know-how. V rámci exkurzí někdy realizujeme cílenou návštěvu konkrétní stavby, kde žáci vidí přímo v reálu některé technologie, o kterých se učí v teoretických odborných předmětech –žáci např. navštěvovali stavbu City-parku v Jihlavě a sledovali průběh montáže skeletu, dále navštěvovali rekonstrukci a stavbu jihlavské radnice s výkladem arch. Huňáčka. Někteří žáci navštívili rekonstrukci zámku v Herálci (opět s výkladem autora projektu arch. Huňáčka) a chátrající zámek v Brtnici atd.

• Odborné přednášky firem pro žáky a vyučující (organizované většinou v informačním centru školy) o nových materiálech a technologiích, ale také například o moderních bezpečnostních zařízeních pro obory klempíř, tesař, pokrývač apod. Odborné přednášky se také někdy týkají zajímavých a výjimečných staveb – zajistili jsme tak přednášku pracovníků firmy PSJ, kteří přímo v New Yorku pracovali na rekonstrukci tzv. Českého domu a přiblížili žákům a učitelům konkrétní problémy s realizací takové stavby v USA. Dále například proběhla odborná přednáška pracovníka, který byl členem realizačního týmu při přestavbě české ambasády v Brazílii.

• Účast na odborných soutěžích vyhlašovaných většinou firmami – těchto soutěží je v posledním období celá řada především pro žáky maturitního oboru stavební průmyslovky. Pro firmy je to jistě zajímavé, protože si uvědomují, že když naučí žáky pracovat s jejich materiály již během studia, je velmi pravděpodobné, že tito žáci budou s těmito materiály seznámeni a budou je používat po absolvování školy. Navíc si firmy uvědomují, že žáky mohou využít pro otestování svých výrobků a odhalení některých jejich chyb a nedostatků. Mohou rovněž využít názorů žáků, nezatížených nějakými předsudky, mohou využít jejich invence a nápadů pro vylepšení svých výrobků. Žáci jsou s těmito soutěžemi také spokojeni, protože většinou jsou přední umístění v soutěžích dobře finančně odměňována. Problémem je někdy vysoký počet soutěží, není potom dostatek šikovných a aktivních žáků, kteří by měli zájem se zapojit.

• Účast na odborných soutěžích pro učební obory – tyto soutěže jsou vyhlašovány a garantovány někdy zřizovatelem – např. soutěž elektrikářů nebo truhlářů, někdy jsou tyto soutěže vyhlašovány a organizovány cechovními organizacemi – např. u klempířů, pokrývačů a tesařů, ale i u instalatérů. Většina odborných soutěží pro žáky učebních oborů je také sponzorsky dotována firmami z oboru.

• Prezentace a propagace některých řemeslných oborů – v tomto je např. velmi aktivní Cech klempířů, tesařů a pokrývačů. Cech při každé vhodné příležitosti propaguje střechová řemesla ve všech médiích – v novinách, v rozhlase, v televizi i na internetu. Specifickou a velmi úspěšnou propagací střechových řemesel na Vysočině je již tradiční „pasování učňů“ oborů klempíř, pokrývač a tesař na tovaryše uvedených řemesel.

Pasování se uskutečňuje vždy v závěru června po úspěšném vykonání závěrečných učňovských zkoušek. Celý ceremoniál za účasti cechmistra se odehrává v historických prostorách gotické síně jihlavské radnice. Kromě žáků, zástupců Cechu, učitelů, mistrů odborného výcviku a ředitele školy jsou samozřejmě přítomni i rodiče. Pro všechny je to nezapomenutelný zážitek, vše se samozřejmě natáčí – každý absolvent obdrží záznam z této slavnosti. Informace o pasování je pravidelně zařazována do místních, ale i centrálních televizních zpráv.

• Zástupci firem a zaměstnavatelů se zúčastňují závěrečných učňovských zkoušek, jsou členy hodnotící komise.

• Velmi důležité při spolupráci s firmami a zaměstnavateli je pak zajišťování praxí a odborného výcviku přímo ve firmách.

„Praxí myslíme odbornou praxi u žáků maturitních oborů stavební průmyslovky. U nižších ročníků zajišťujeme tuto praxi většinou pod vedením našich mistrů na našem odloučeném pracovišti a na našich zakázkách. I zde však máme případy, kdy umožníme žákům absolvovat praxi v nižších ročnících u firmy, kde máme garanci, že tam praxe opravdu smysluplně proběhne. V rámci praxe žáků maturitních oborů také druhým rokem realizujeme úspěšný projekt odstraňování sprejerských nápisů v Jihlavě,“ říká ředitel Toman.

Více o tomto projektu:

Studenti oboru Stavebnictví z různých tříd a různých ročníků tyto práce vykonávají v rámci praxe, která je součástí jejich učebního plánu. Poznají, že odstraňování sprejerských nápisů není nic jednoduchého, obtížně odstranitelné jsou např. výtvory na strukturovaných podkladech, na panelech, kamenných obkladech apod. Studenti pomocí speciálních chemikálií nápis nejenom odstraní, ale pokud se jedná o barevnou fasádu domu, obnoví posléze barevný nátěr fasády ve stejném nebo velmi podobném barevném odstínu. Celá skupina studentů (nejedná se přitom pouze o chlapce, ale i dívky – studentky stavební průmyslovky) pracuje pod vedením a dohledem zkušeného dospělého pracovníka školy. Jihlava patří v tomto směru mezi nejznečištěnější města a je dobře, že jihlavské zastupitelstvo a vedení města poskytují finanční dotace těm, kteří se snaží sprejerské výtvory odstraňovat.

Zajišťování odborného výcviku přímo ve firmách – jedná se o žáky učebních oborů, škola se výhradně zaměřuje na umisťování žáků 2. a 3. ročníku, tedy ročníků, kdy již žáci mají základní pracovní návyky. První ročník pracuje v dílnách na odloučených pracovištích – Na Kopci 28, Brněnská 65, Pávov 106, jen zcela výjimečně je umožněn odborný výcvik u firmy i žákovi 1. ročníku.

S firmami, které mají zájem o spolupráci při zajištění odborného výcviku, je sepsána řádná smlouva v souladu s § 65 zákona č.. 561/2004 Sb. a souvisejících předpisů. Ve školním roce 2009/2010 bylo takto v různých firmách umístěno okolo 40 žáků.

Většina výše uvedených bodů je standardně realizována ve většině středních odborných učilišť a středních odborných škol. Co je pro Střední školu stavební Jihlava (na základě rozhovoru s užším vedením školy) asi výjimečné, je shrnuto v následujících bodech:

1. Nadprůměrně vysoký počet žáků učebních oborů, kteří absolvují odborný výcvik přímo ve firmě.
2. První bod úzce souvisí s netypickou a originální organizací výuky u učebních oborů.
3. Vysoký podíl tzv. produktivní práce žáků učebních oborů na reálných zakázkách.

Ad 1/ a 2/

Škola nemůže připravovat žáky na budoucí profesi izolovaně a bez zpětné vazby od firem. Firmy musí mít možnost vyjádřit se k obsahu, ale třeba i k organizaci výuky ve škole. Právě po konzultaci se stavebními firmami tak ve Střední škole stavební v Jihlavě vznikl model přípravy, který pravděpodobně není praktikován v žádné jiné škole v České republice.

U většiny řemeslných oborů v České republice tvoří podíl teoretické výuky ve škole 50 % času, druhých 50 % času je věnováno praktické přípravě. Většina škol tak v průběhu školního roku střídá 1 týden teoretické a 1 týden praktické výuky – takto to probíhá pravidelně po celý školní rok.

Jak sděluje ředitel Toman „… po dohodě s firmami jsme však vymysleli jiný systém výuky, který je velkým přínosem zvláště pro žáky posledního 3. ročníku řemeslných oborů. Poměr teoretické a praktické výuky 50 : 50 daný předpisy jsme museli zachovat, avšak teoretickou výuku ve škole u 3. ročníku soustřeďujeme do pěti zimních měsíců od listopadu do března, praktickou výuku realizujeme v souvislém 2,5měsíčním bloku na podzim a 2,5měsíčním bloku na jaře. Tato nenápadná organizační změna výuky má významné pozitivní dopady zvláště u stavebních řemesel, jejichž činnost je v zimních měsících silně omezena.

Firmy tak velmi oceňují, že naši žáci mohli ve svém posledním ročníku studia před nástupem do zaměstnání strávit maximum času v nácviku praktických dovedností na střeše v době, kdy jsou vhodné podmínky pro stavební činnost. Tento systém výuky praktikujeme již asi posledních 15 let, předtím si zaměstnavatelé často stěžovali, že žáci a absolventi nejsou dobře připraveni, nemají dostatečné praktické dovednosti, jsou vychováváni ve „skleníkových“ podmínkách na dílnách ve škole, neznají reálné pracovní podmínky a požadavky v praxi u firem apod. Po zavedení nového organizačního modelu se stížnosti a stesky zaměstnavatelů výrazně omezily.“

Právě díky výše popsanému modelu organizace výuky projevovaly v posledních letech firmy zvýšený zájem o zajištění odborného výcviku zvláště u žáků 3. ročníku. Ve školním roce 2009/2010 je takto ve firmách na odborný výcvik umístěno okolo 40 žáků. Je však otázkou, do jaké míry ovlivní zájem firem v budoucnosti právě probíhající krize, která zákonitě postihuje i oblast stavební a dřevařské výroby.

Odborný výcvik ve firmách se uskutečňuje na základě písemných smluv mezi školou a firmou, které přesně stanovují podmínky takovéto praktické výuky. Žák se tak seznámí s reálným pracovním prostředím a firma má možnost si vyhlédnout a vychovat svého případného budoucího zaměstnance. Firma si ověří nejenom praktické manuální dovednosti, které žák ovládá, ale pozná i jeho osobnostní a charakterové vlastnosti, komunikační schopnosti, aktivní/pasivní přístup, schopnost přizpůsobit se a učit se novinkám, schopnost plnit jasně a přesně zadané úkoly a instrukce atd. Některé firmy také oceňují, že takovýto žák je ještě tvárný, nemá špatné pracovní návyky a zkušenosti a při vhodném vedení ze strany managementu firmy se tak může stát skutečně perspektivním pracovníkem.

Jak již bylo řečeno, funguje tento model zvláště u žáků 3. ročníku učebních oborů, kteří jsou pro firmy k dispozici v dlouhodobých cyklech 2,5 měsíce na podzim a 2,5 měsíce na jaře. Některé firmy však rády umístily na praxi i žáky 2. ročníku učebních oborů, kteří mají odborný výcvik v opačném harmonogramu – plní tedy odborný výcvik v pěti zimních měsících. I zde je pro firmy výhodou dlouhodobost cyklu praktické výuky, a pokud se rozhodnou zajistit odborný výcvik již pro žáka 2. ročníku, mají možnost ho i déle poznávat a usměrňovat a přizpůsobovat z hlediska pracovních návyků. Po absolvování studia pak již firmy přesně vědí, co mohou od takového žáka očekávat a zda jim stojí za to ho zaměstnat.

Zbývá ještě dodat, že tento systém zajišťování odborného výcviku oceňují samotní žáci i jejich rodiče. V mnohých případech se totiž jedná o žáky dojíždějící ze vzdálených míst. V případě, že si žák či rodiče najdou firmu pro zajištění odborného výcviku přímo v místě svého bydliště nebo v blízkém okolí, odpadne při dlouhodobých 2,5 měsíčních blocích problém dojiždění do Jihlavy a s tím souvisejících finančních nákladů (případně i ubytovacích nákladů na domově mládeže), nehledě také na časovou zátěž.

Ještě jedna zajímavost charakteristická pro SŠ stavební Jihlava v oblasti spolupráce s firmami a zajišťování odborného výcviku. Většina úspěšných škol v této oblasti má jednoho silného partnera, jednu velkou firmu – často se zahraniční účastí – která si uvědomuje význam práce s lidskými zdroji a nutnost pracovat s nějakým výhledem, s vizí. V místních podmínkách je to třeba firma Bosch, která má jasnou vizi a dlouhodobě pracuje na získávání kvalitní pracovní síly. V oblasti stavebnictví takto funguje např. velká firma Metrostav. V podmínkách Vysočiny je však bohužel jenom velmi málo stavebních a dřevařských firem, které jsou natolik silné a mají nějakou vizi o personálním rozvoji své firmy, aby se angažovaly do odborného výcviku žáků učebních oborů – jsou to zatím jenom dvě firmy, které nějaký omezený systém mají a zkoušejí ho realizovat: PKS Žďár nad Sázavou a PSJ Jihlava. Ostatní menší firmy řeší své personální záležitosti spíše nahodile a bohužel ani aktuálně platný legislativní systém v ČR je často vůbec nemotivuje se do spolupráce se školou nějak pouštět. „Přesto se nám daří právě i tyto malé firmy přesvědčit, že se jim zajišťování odborného výcviku pro žáky vyplatí, přičemž základním momentem této spolupráce musí být, že pro firmu v souvislosti se zajištěním odborného výcviku pro žáka nevznikají žádné finanční náklady, s výjimkou těch nákladů, které musí žákovi vyplatit ve formě odměny, pokud žák vykonává produktivní práci,“ sděluje ředitel Toman.

Ad 3/

Tohle téma samozřejmě také souvisí s rozvojem sociálního partnerství, i když trochu volněji. Z diskuse s ředitelem a užším vedení vyplynulo, že sociální partneři (firmy a zaměstnavatelé) si mnohdy stěžují, že žáci v odborných školách jsou vychováváni a vzděláváni ve „skleníkových“ podmínkách. Ne všechny firmy jsou údajně ochotné a mají podmínky pro zajištění praxe přímo ve svých provozech nebo na svých zakázkách.

Střední škola stavební Jihlava je si této skutečnosti vědoma a chce žáky dobře připravit na budoucí reálné pracovní podmínky. Proto v rámci odborného výcviku ve svých dílenských zařízeních a na svých pracovištích nezajišťuje pouze výukovou praktickou činnost, ale provádí i skutečnou pracovní činnost v reálných tržních podmínkách. Pro takovýto systém přípravy je nezbytná patřičná vyváženost výukové a produktivní činnosti, produktivní činnost se v žádném případě nesmí stát hlavním cílem praktické výuky.

Na druhé straně práce pro konkrétního zákazníka je přínosná nejenom finančně (pro školu bohužel vzhledem ke stanoveným pravidlům financování od zřizovatele finančním přínosem vlastně není – pro zřizovatele ano), práce pro zákazníka je důležitá motivačně a výchovně, a to nejenom pro žáky, ale i pro pedagogické pracovníky praktické výuky.

Práce pro zákazníka totiž musí být připravena a provedena ve stejné kvalitě, jako by ji provedla skutečná stavební nebo truhlářská firma. Zákazník je srozuměn s tím, že zakázka prováděná žáky bude trvat déle, avšak kvalita provedené práce musí být zcela srovnatelná s prací profesionální firmy. To vytváří tlak na mistry odborného výcviku i na žáky a přibližuje je to skutečným pracovním podmínkám v podnikatelské oblasti. SŠ stavební Jihlava má živnostenská oprávnění k vykonávání stavebních a dřevařských činností, produktivní práce je prováděna na základě vnitřní směrnice, která upravuje všechny související činnosti a procesy.

Výkon produktivní práce je motivací i pro žáky – mohou obdržet vyšší finanční odměnu, navíc konkrétní práce pro zákazníka žáky ve většině případů i mnohem více zaujme a vidí smysl a výsledek své pracovní činnosti na rozdíl od prací pouze cvičných.