V současné době je vlastní hodnocení školy prováděno zvlášť na úrovni mateřské školy a zvlášť na úrovni základní školy. V mateřské škole jsou ve školním roce 2009/2010 využívány dva plány autoevaluace – jeden je popsán v ŠVP a podle vedoucí předškolního vzdělávání jde o obecný plán, který byl tvořen stejně jako celý ŠVP společně všemi učitelkami. Druhý plán je samostatné zpracován do podoby tabulky (příloha č. 4) a měl sloužit přímo pro potřeby učitelek (na rozdíl od veřejného dokumentu, který vnímaly učitelky více jako nástroj pro pochopení práce školy veřejností). V tomto plánu jsou jasně vytyčeny cíle evaluace, prostředky i zodpovědnost pracovníků, naproti tomu plán v ŠVP je obecnější. Oba plány se shodují v obdobné formulaci cílů a využívaných prostředcích hodnocení.
V mateřské škole provádí vlastní hodnocení podmínek a práce učitele na základě dotazníku INDI MŠ, který byl vytvořen pro potřeby mateřských škol pracujících podle Kurikula podpory zdraví v mateřské škole. Ten je doplněn o speciální dotazník mapující práci učitele (příloha č. 5). Při jeho sestavování vycházela vedoucí předškolního vzdělávání z vlastní inspirace a materiálů získaných na seminářích či zveřejněných na internetu.
Z něj na konci šk. roku 2009/2010 vyplývá, že učitelky vnímají jako velmi zatěžující administrativu spojenou se vzděláváním dětí, také finanční hodnocení vycházející ze státního rozpočtu shledávají jako nedostatečné. Přinesl však také informace, které vyhodnotila vedoucí předškolního vzdělávání za přínosné, neboť se zpravidla jednalo o drobné organizační připomínky, které jsou v běžném provozu lehce přehlédnutelné a snadno napravitelné.
V roce 2009 byl využit pro hodnocení také dotazník zaslaný zřizovatelem a určený rodičům. Vedoucí učitelka si poté vypracovala dotazník pro rodiče, který vycházel z dotazníku pro rodiče žáků základní školy (příloha č. 6). Tento dotazník použila v červnu 2010.
Evaluační plán základní školy není součástí školního vzdělávacího programu. Má jej zpracovaný jako pracovní manuál (příloha č. 1). Manuál uvádí oblasti, které by měly být středem zájmu hodnocení – efektivita vyučování, atmosféra ve škole a rizikové formy chování. K nim jsou pak uvedeny otázky, na které by si měli učitelé i další personál odpovídat (např. Jaká je kvalita vztahů? Jaká je schopnost žáků i učitelů pracovat samostatně? atd.).
Podle pracovního manuálu probíhá hodnocení na kolegiu, pedagogických radách, kde hodnotí učitelé, předsedové předmětových komisí atd. To probíhá formou dotazníků, evaluace projektů, žákovských prací, formálními i neformálními rozhovory s žáky, učiteli i rodiči. K hodnocení vlastní práce škola využívá také zpětné vazby od vnějších hodnotitelů, kterými jsou návštěvy školy, zřizovatel, ČŠI apod. Pro návštěvy školy má škola vypracovaný speciální dotazník (příloha č. 7).
Kontrolní a hospitační činnost je výstižně popsána ve zprávě o vlastním hodnocení školy z roku 2009: „Důvěra mezi učiteli a vedením školy vede k tzv. otevírání dveří tříd. Vzhledem ke stylu vyučování vedení školy často krátce navštěvuje hodiny a všímá si práce učitelů. Žáci využívají pracovních koutků na chodbách a dveře jsou tedy fakticky i přeneseně otevřeny pro všechny. Vedení školy i starší kolegové se učí od mladých kolegyň nové postupy a přebírají některé nápady.
Kontrolní systém je otevřeným systémem a patří do něj vnímání veškerých aktivit v našem lokálním pedagogickém prostředí. Případné metodické chyby otevřeně komentujeme ihned. Do kontrolního systému jistým způsobem zahrnujeme i reakce rodičů i žáků. Svou roli zde hraje i Žákovská rada a její zpětné vazby při rozhovoru s ředitelem školy. Na škole je pro žáky Schránka důvěry.“
Z návštěv školy bylo patrné, že hospitační činnost probíhá formou krátkých vstupů do tříd. Učitelky i děti jsou zvyklé na tyto vstupy a reagují přirozeně na otázky zástupkyně ředitele školy. Práci ve třídě je možné sledovat pouhým procházením chodbou, neboť třídy mají neustále otevřené dveře. Vedení školy považuje za jistý způsob hospitací také časté návštěvy tříd při provádění delegací po škole.
Při rozhovorech s vedením školy bylo zřejmé, že dobře znají jak pozitivní stránky svých učitelů, tak také jejich slabiny. Na konkrétní otázku, jak je podporováno odstraňování „slabých stránek“ byly uvedeny konkrétní příklady. Např. když učitelka nezvládá řešení konfliktu s rodiči, je u takových rozhovorů přítomna i zástupkyně. Při problémech vyskytujících se při sestavování individuálních plánů pro integrované děti konzultuje učitelka jejich obsah se zástupkyní apod.
Informace získané hospitacemi poskytují jeden z pohledů na hodnocení průběhu vzdělávání (jako jedné z oblastí vlastního hodnocení požadovaných vyhláškou č.15/2005 Sb.). Další možností je hodnocení samotnými učiteli, ale také žáky (viz příloha č. 8). Ti si čtvrtletně písemně hodnotí nejen sami sebe, ale současně také svého učitele. Ředitel školy svolává tzv. „Žákovskou radu“. Na těchto pravidelných setkáních mají žáci možnost otevřeně reflektovat situaci ve třídách i na škole a ředitel získané informace prodiskutovává také s učiteli, což potvrdili náhodně dotázaní žáci 6. tříd.
Z individuálních rozhovorů s učiteli, kteří přicházeli za vedením školy, vyplynulo, že svoji práci hodnotí především prostřednictvím reflexe ze seminářů a rozhovorů s vedením a kolegy. Využívají také sebereflektivních otázek při zamýšlení se nad svojí prací. Jedna z učitelek se vyjádřila, že vzhledem k tomu, že bydlí daleko, používá právě dojíždění jako „reflektivní jízdu autobusem“. Pro sebehodnocení učitelů jsou od roku 2010 využívány tři otázky:
- co se mi podařilo,
- jaké aktivity plánuji,
- jak se sebevzdělávám.
Odpovědi chce vedení školy vyhodnocovat v určitém časovém období.
Kritéria pro sebereflexi vlastní práce nejsou daná formálně, ale lze je najít např. v Daltonské kartě (příloha č. 9), ale i jiných materiálech (příloha č. 10), kde jsou definovány požadavky na profesní dovednosti a osobnostní postoje učitele, na základě kterých mohou učitelé vyhodnocovat svoji práci. Učitelé si vedou svá osobní portfolia, která obsahují jejich plány, poznámky a osvědčení z dalšího vzdělávání, zásobníky materiálů pro výuku atd.
Osobní portfolio slouží jako podklad pro sebehodnocení učitelů, ale také pro hodnocení práce s třídou. Poznámky, které si učitelé dělají ve svých plánech apod., využívají pro změnu práce a plánování v dalším roce. Portfolio je využíváno také pro učení „od sebe navzájem“, neboť osvědčené metody, postupy, pracovní listy apod. si učitelé předávají. Jsou tak zvyklí spolu často hovořit a vyměňovat si nejen zkušenosti, ale i materiály.
Také v roce 2010 byl pro účely vlastního hodnocení školy využit dotazník, který vytvořilo vedení školy. Dotazník byl učitelům předán na pedagogické radě v lednu. Záměrem bylo zmapovat s odstupem času názory na práci s daltonskými principy na 1. stupni ZŠ (příloha č. 11) a projektové plánování a vzdělávání na 2. stupni ZŠ (příloha č. 12).
Výsledky dotazníku byly velmi pozitivní. Přinesly informace o tom, že celý kolektiv přijal daltonské principy za své a považuje je za přirozenou součást svojí práce. Objevily se pouze připomínky k materiálnímu vybavení školy vyplývající z nedostatku finančních prostředků. Velmi přátelskou, otevřenou a pohodovou atmosféru dokládá následující úryvek z jednoho z dotazníku:
|
Milá Věro a Vladimíre,
Ale všechno má svůj rub a líc ……, takže i negativa bychom našli:
Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že kolektivní duch funguje a tímto se nám, aspoň si myslíme, daří uplatňovat daltonské principy. Máme Vás rády Kája, Peťa, Vlaďka |
Také výsledky tohoto dotazníku se staly součástí jednání pedagogické rady a objevily se v hodnotící zprávě za šk. rok 2009/2010: „O pozitivním vztahu učitelů k daltonu přesvědčily zjara 2010 vedení školy výsledky tzv. „daltonského dotazníku“, který byl zpracován po konzultaci s panem Röhnerem podle holandského vzoru. Výsledky dotazníku slouží nejen k porovnání procesu daltonizace s holandskou realitou, ale zároveň je možno vyčíst míru aplikace daltonských prvků a postoj jednotlivých učitelů k tomuto procesu.“