Výběr jazyka
Cz
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Web není aktualizován od roku 2012

3. Realizace příkladu dobré praxe – oblast hodnocení a sebehodnocení žáků

3.1 Hovorové hodiny

Škola realizuje hovorové hodiny se žáky a rodiči a měsíční sebehodnocení žáků. Jde o pravidelně probíhající aktivitu v rámci termínově pevně stanovených konzultačních hodin – probíhají obvykle s dvouměsíční frekvencí. Smyslem je setkání ředitelky školy a vyučujících s rodiči a žáky zaměřené na společné provedení hodnocení a sebehodnocení výsledků vzdělávání dětí a stanovení cílů – úkolů na další měsíc:

  • podklady a plán pro hovorové hodiny připravují třídní učitelé  na základě podkladů od učitelů jednotlivých předmětů,
  • v úvodu hovorových hodin probíhá dle potřeby komunitní kruh učitelek a ředitelky školy s rodiči,
  • následně probíhají individuální setkání rodiče, žáka a pedagoga – účast dítěte je vždy podmínkou, pokud není např. nemocné,
  • rozhovor je učitelem směřován jako dialog se žákem i rodiči, kdy všechny tři strany mají možnost vyjádřit se ke sdělovanému (78),
  • veškeré závěry jsou spojeny s provedením společného zápisu v Hodnocení žáka – osobním listu (79), na jehož formulaci mají vliv žáci, rodiče i příslušná učitelka,
  • podklady z hovorových hodin jsou archivovány.

Související aktivitou je rovněž pravidelné provádění pravidelných týdenních a následně i měsíčních sebehodnocení žáků. Společné týdenní hodnocení je prováděno vždy před zápisem nového týdenního plánu dětí. Měsíční sebehodnocení žáci 1. – 2. třídy provádějí na základě společného rozhovoru s učitelkou. Starší děti jsou vedeny k samostatné sebereflexi a zápisu vyplývajících cílů v Informační knížce žáka (část Moje cesta ke vzdělání (80), jejíž skladba byla převzata jako příklad dobré praxe ze ZŠ a MŠ Ivančice-Řeznovice. S tímto sebehodnocením jsou seznámeni učitelé i rodiče.

3.2 Metody zjišťování výsledků vzdělávání a hodnocení žáků

Důležitou zpětnou vazbu při hodnocení žáků představuje zapojení do různých srovnávacích testů – škola se proto aktivně zapojila do celostátního testování žáků 3. ročníků základních škol STONOŽKA 2010/2011 (81). Žáci měli k dispozici testy z českého jazyka, matematiky, anglického jazyka, klíčových kompetencí a vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. V každém testu bylo 18 úloh. Časový limit na splnění byl 25 minut. Nížkovická škola se do této formy testování zapojila v roce 2011 poprvé (82).

Ve škole jsou využívány závěrečné práce, které jsou připravovány z českého jazyka, angličtiny a matematiky a dle uvážení vyučujících i z prvouky, vlastivědy a přírodovědy. Rozsah učiva žáci předem znají. Práce absolvují žáci 2. - 5. ročníku, přičemž druháci samozřejmě nepíší závěrečnou práci z anglického jazyka.  Tyto závěrečné práci jsou klasifikovány a stávají se součástí celkového hodnocení žáků. Současně děti mohou vidět svůj pokrok, který za školní rok učinily. Na začátku nastupujícího školního roku pak žáci píší stejné práce (v podobě zahajovacích prací) pro porovnání
s úrovní na konci roku. Zahajovací práce nejsou klasifikovány, slouží pouze jako vstupní orientace pro učitele i děti samotné. V případě učitelů jde o podklad pro plánování výuky v novém školním roce. Děti tak mohou srovnávat stupeň uchování svých znalostí přes letní prázdniny. Zahajovací i závěrečné práce jsou založeny u vyučujících, rodiče i žáci mají právo do nich nahlížet.

Škola využívá metodu pojmenovanou Malá maturita – tu jako svou první velkou školní zkoušku skládají žáci 5. ročníku. V nížkovické škole se první „maturita“ konala ve školním roce 2009/2010. Páťáci se pod vedením učitelek připravují a následně absolvují malou maturitu ze tří předmětů (český jazyk, anglický jazyk, vlastivěda a přírodověda), která je formálně organizována jako ústní středoškolské maturity. Nížkovická maturita (83) je zaměřena na prezentaci dětí před svými učiteli, rodiči a spolužáky (zkouška je veřejná a spolužáci i rodiče využívají možnosti se na výkony děti přijít podívat), děti si mohou ověřit a veřejně prokázat své znalosti (výsledek však není součástí řádné klasifikace), se kterými budou odcházet na 2. stupeň jiné ZŠ. Ověřují si, zda splňují všechny dovednosti a kompetence žáka na konci I. stupně základního vzdělání. Cennou životní zkušeností je pro „maturující“ děti prožívání nervozity a napětí týden, den, hodinu před zkouškou a při samotném zkoušení. A pak zcela zasloužený pocit úlevy po poslední otázce nebo po vyřčení výsledků (84). Pro učitele je tato aktivita reflexí toho, zda jsou děti z venkovské málotřídní školy na konci páté třídy dobře připraveny na přechod do vyššího ročníku v jiné škole.

Na základě lístečků ostatních dětí (spolužáků z ročníku/třídy  i žáků napříč třídami a ročníky) připraví učitel dopis na rozloučenou pro každého žáka 5. ročníku – jde o jakési shrnující výstupní hodnocení žáka v oblasti jeho sociálních kompetencí. Úkolem dětí-spolužáků je napsat jednu pozitivní vlastnost, kterou na svém odcházejícím spolužákovi oceňují – ty jsou pak následně zapracované do zmíněného dopisu (85). Jde o důležitou zpětnou vazbu pro děti. Děti se navíc učí hodnotit druhé, umět je ocenit.

Podporovanou formou je portfolio žáka, které představuje ucelený souhrn přehledu činnosti žáka v daném školním roce zakládaný ve složkách. Ten je žákovi a vyučujícím kdykoli k dispozici a je pravidelně předkládán k nahlédnutí i rodičům žáka v rámci hovorových hodin. Umožňuje především žákovi a jeho rodičům sledovat jeho pokrok v rámci procesu učení. Představuje proto důležitý prvek vnitřní kontroly i autoevaluace žáků. Portfolia žáků škola vede od roku 2007. Žákovské portfolio zahrnuje veškeré pracovní listy či testy vytvořené žákem, příp. opravené pedagogem za daný školní rok (září – červen) – u mladších žáků je udržováno chronologické řazení vkládaných materiálů, u starších uspořádání po jednotlivých vyučovaných předmětech. Jeho obsah je volně přístupný pedagogům, příslušnému žáku a jeho rodičům, žák má právo na dohodnutou dobu portfolio odnést domů. Odezva u rodičů je školou sledována v dotazníkových šetřeních (86). Žáci 1. a 2. ročníku mají ve složce portfolia zahrnuty i vytvořené materiály v rámci projektu Objevujeme svět – Kniha objevů (87). O své poznatky se pak každý měsíc děti dělí se svými spolužáky při komunitním kruhu – učí se nejen prezentovat poznané před ostatními, vyslechnout a přijmout názor ostatních, ale také vyjádřit svůj názor na podněty svých spolužáků při jejich objevitelské „cestě“.

Důležitým prvkem při hodnocení žáků v rámci klasifikačních porad je vysoká konkrétnost prováděných soudů a následných zápisu o hodnocení žáků, jasné definování kladů a nedostatků v práci jednotlivých tříd a žáků, které se neomezuje  jen na strohou statistiku průměrů a známek. Zápisy tak nejsou formálním zápisem statistických položek, ale představují živý dokument, vypovídající o skutečných dětech (88).

Za zmínku stojí široký rozsah řady dalších používaných metod hodnocení a sebehodnocení-sebereflexe žáků ve výuce:

  • metoda zrcadlo – podstatou je sebereflexe vlastní činnosti žákem  na základě hledání odpovědí na položené/předložené otázky nebo formou volného psaní na zadané téma (co mě nejvíce zaujalo, co si odnáším …). Příkladem aplikace je projekt Čteme dětem, čtěte s námi, realizovaný nížkovickou školou (89),
  • vedení dětí k reflexi při skupinové a individuální práci návodnými poznámkami, dotazy směřujícími k sebehodnocení z hlediska výsledků práce, stylu a tempa práce, chování ve skupině… (90),
  • v rámci podpory sebereflexe žáků učitelky využívají metody kritického myšlen např. formou volného psaní, kdy děti následně prezentují napsané a spolužáci hodnotí jejich projev, zajímavost, či přesnost/správnost prezentovaného. Stejná metoda je využívána pro reflexi hodiny („co mě zaujalo, oslovilo, co si odnáším, jak jsem pracoval/a, co se mi podařilo“). Podobně jsou využívány myšlenkové mapy,
  • učitelky při hodnocení práce dětí využívají např. v českém a anglickém jazyce, matematice a dalších předmětech vedle známky také procentní vyjádření dosažených výsledků. Hodnocení je pro jednotlivé výkony standardizováno, vychází z dokumentů školy (ŠVP, školní řád) a děti jsou s ním seznámeny (91). Současně jsou využívány vizualizační metody hodnocení dětí např. v podobě grafu nebo teploměru, do kterých jsou dosažená procenta či počet chyb převáděny. Svůj posun v grafu či výsledek do teploměru barevně zakreslují samotné děti (92), grafy jsou jim k dispozici, jsou využívány i při hovorových hodinách.

 

3.3 Tvorba pravidel pro hodnocení a sebehodnocení žáků

Pravidla pro hodnocení a sebehodnocení jsou zveřejněna jak ve školním ŠVP, tak ve školním řádu. Mezi nimi můžeme z pokladů školy uvést např. následující:

  • „Při hodnocení žáka klasifikací jsou výsledky vzdělávání žáka ve škole a na akcích pořádaných školou hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména vzhledem k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku žáka. Klasifikace zahrnuje ohodnocení píle a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon.“
  • „Ohodnocení výkonu žáka klasifikačním stupněm posuzuje učitel výsledky práce  přiměřeně náročně.“
  • „Pro určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici. Přihlíží se i ke snaživosti a pečlivosti žáka, k jeho individuálním schopnostem a zájmům. Stupeň prospěchu se neurčuje jen na základě průměru a klasifikace za příslušné období.“
  • „Ředitel školy je povinen působit na sjednocování klasifikačních měřítek všech učitelů.“ Dokladem jsou nově zpracována kritéria a indikátory hodnocení výkonu a postoje žáků pro jednotlivé vyučovací předměty (93) tak, aby byl respektován RVP a vytvořený ŠVP.
  • „Zákonní zástupci žáka jsou o prospěchu žáka informováni třídním učitelem a učiteli jednotlivých předmětů: - průběžně prostřednictvím informační knížky, - na hovorových hodinách, - před koncem každého čtvrtletí (klasifikační období), - případně kdykoliv na požádání zákonných zástupců žáka. V případě mimořádného zhoršení prospěchu informuje učitel zákonného zástupce žáka bezprostředně a prokazatelným způsobem. Případy zaostávání žáků v učení se projednávají na pedagogické radě.“
    „Učitelé hodnotí práci žáků průběžně:
  • známkou do IK písemné, ústní, umělecké, tělesné výkony žáka,
  • při informačních schůzkách U – R – Ž písemně a následně rozhovorem,
  • zápisem počtu chyb, procenty, smajlíkem, razítkem, jiným symbolem,
  • slovním hodnocením, stručným popisem, dopisem,
  • dvakrát ročně na vysvědčení známkou, v pololetí je vydán výpis vysvědčení.“
  • Podobně má škola zpracovány zásady pro hodnocení chování žáků ve škole (94) a v ŠVP zásady pro sebehodnocení žáků:
    Sebehodnocením se posiluje sebeúcta a sebevědomí žáků.
    1. Při sebehodnocení se žák snaží popsat:
    • co se mu daří
    • co mu ještě nejde
    • jak bude pokračovat dál.

2. Při školní práci vedeme plán týdenní a měsíční - sebehodnocení podle plánu, 3 x ročně plnění kompetencí.

Žáci hodnotí svoji práci průběžně:

  • v informační knížce dle plánu práce v jednotlivých předmětech za každý týden,
  • v informační knížce každý měsíc vyhodnotí, kam došli, čeho dosáhli, co se chtějí dovědět,
  • třikrát ročně vyhodnocují úroveň dosažených kompetencí,
  • po ukončení projektů hodnotí, co se jim podařilo – nepodařilo, co by příště udělali jinak,
  • pomocí barometru, gesta, smajlíků apod., hodnotí jednotlivé krátkodobé aktivity.“

 

  • Podobně jsou ve škole zpracovány i zásady pro převedení slovního hodnocení na klasifikaci a naopak (95).

 

Nahoru